MAREK ŘEZANKA

Nedá mi, abych se nezamyslil, k jakým hodnotám se dnes vlastně upínáme? Ke konzumu? K dekadenci? K apolitičnosti? Máme vůbec nějaké hodnoty?
Neméně podstatná je okolnost, kdo jsou našimi morálními vzory. Jsou to umělci? Spisovatelé? Takzvaní intelektuálové? Nebo snad studenti?

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Vlasta Rut Sidonová (1953 v Chomutově) se nedávno představila knižním souborem Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy, o němž jsme nedávno v našem časopise psali (č. 36/2012). Vcelku úspěšně navázala na tradice česko-židovské prózy meziválečné i poválečné, jakkoli ideály českožidovského hnutí jsou autorce cizí (vedou prý k asimilaci a ztrátě identity). Její druhá kniha je žánrově odlišná: představuje ji sbírka lyrické poezie PŘED PIKOLOU – ZA PIKOLOU (Praha: Ladislava Fógelová, 2014, ISBN: 978-80-904565-1-8), tematicky však na povídkový text navazuje.

VÁCLAV PELCMAN

Karel IV. patří mezi osobnosti, které se velmi často stávají terčem zájmu různých historiků- odborníků, či jen vykladačů jeho činů a beletristů. V běžné oblastní knihovně se jistě najde na dvě desítky titulů, které mají ve svém názvu jeho jméno jako lákadlo pro čtenáře- obdivovatele tohoto panovníka. Připomeňme si jen několik dřívějších jmen autorů, kteří se zabývali touto osobností. Pochopitelně především geniální český historik František Palacký (nikoliv v samostatné práci), Josef Šusta, František Kavka, Jiří Spěváček. Jako zajímavost uvádím knihu Karel IV. německého historika Ferdinanda Siebta (osmkrát vydáno německy, česky 1999). Císař sám popsal, do roku 1340, svůj život v traktátu Vita Caroli (někdo jiný to dopsal do roku 1346).

Performance Věčná performerka od Milana Kohouta jsou skripta právě vydaná Ostravskou universitou v Ostravě. Je to první česky psaný a ucelený úvod do teorie umělecko-aktivistického fenoménu, zvaného dosti nesprávně Performanční umění. 

FRANTIŠEK UHER

Žijeme ve světě převrácených hodnot. Všestranná pozornost je věnována různým celebritám, spojeným se skutečnými či vykonstruovanými skandály podle zásady, že člověk existuje, dokud se o něm mluví. Byť nepříliš pozitivně. Dotěrní fotografové číhají jako krkavci na intimní okamžiky, aniž by dbali ohleduplnosti a přirozené slušnosti. Také náměty knih stále výrazněji inklinují k obdobnému přístupu, a pokud se věnují tzv. prostému člověku, nejednou vyčleněnému, žijícímu na okraji společnosti – ať již z nezbytnosti či nedostatku vůle vymanit se z komunity stahující ke dnu, člověku převážně mladšího či středního věku, žijícímu v bludném kruhu nepochopení, narkotik, alkoholu a nejen sexuální promiskuity – pak je naroubován do prostředí druhé poloviny minulého století. Děj je často velice naivně politizován, protagonisté se stávají oběťmi a jejich životní postoje dostávají punc protestního songu. Pamětníci vědí svoje, pravda je kdesi uprostřed.

PAVOL JANÍK

Desiaty december je Dňom ľudských práv (Human Rights Day) od roku 1950, keď ho vyhlásilo Valné zhromaždenie OSN ako pripomienku prijatia Všeobecnej deklarácie ľudských práv z roku 1948. V súčasnosti medzinárodnú oslavu ľudskosti prekryli šokujúce správy, ktoré potvrdzujú, že prezident Bush mladší oficiálne schválil používanie mučenia americkými spravodajskými službami ako reakciu na teroristické útoky 11. septembra 2001, ktoré boli namierené proti budovám Svetového obchodného centra v New Yorku.

ZDENĚK HRABICA

Zájem o kytaru v generaci, k níž patřím já, ale i u jednoho z mých synů, byl a je bytostný. U mne kytara patřila a stále patří hlavně k táborovému ohni Kamarádů Balkánského ranče, u potomka se dostala o stupeň výše, kytara u něho vytvořila zájem o hudbu jako umění. Pozvání ke strunnému nástroji mi otvíraly stránky časopisu Junák a posléze časopisu Vpřed, vedly i do minulosti k týdeníku Mladý Hlasatel. Jejich Školy hry na kytaru byly úžasné.

EVA FRANTINOVÁ

Tvrdím, že básník píše především pro sebe – vzít pero do ruky je dobrodružství větší než to na moři. Jak dlouho trvá, než si nápad smočí palec u písčitého břehu, a kolik času uplyne, než se nám v zátylku objeví čtyřmetrová stěna, než nás ta první nejkrásnější báseň zavalí?

IVAN DOROVSKÝ

Tak nazvala svou novou knihu esejů známá charvátská básnířka, prozaička a esejistka Dubravka Ugrešićová (nar. 1949), která od roku 1993 žije v Amsterdamu a přednáší na amerických a evropských univerzitách, v nichž se soustředila na společenské jevy v moderní Evropě. Reaguje v nich na jevy dnešního světa, analyzuje je s notnou dávkou melancholie a ironie. Všímá si vztahu mezi nacionalismem a spotřební společností, nových migrací všude v našem kontinentu.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Ponor do útrob poezie z pera básníka Karla Sýse, před časem publikovaný na těchto stránkách, byl pro mne, neznalce mnohého ze zákulisí, vskutku rozsáhlým ohlédnutím se až kamsi daleko do minulosti. Je to podivná a často i nehezká vlastnost tuzemců přiznat si, že někdy sám podlehl dobovému mámení, což se samozřejmě promítlo i do jeho veršů. Někdy zapomenutelných, jindy naopak oprávněně oprašovaných.

Kočka Malvína

Kdybych se někoho takhle zeptala, asi by si myslel, že mi pořádně zašumělo na majáku. Vzhledem k tomu, že je nejen doba jedová, ale taky doba hamburgerová, colová, chipsová a sušenková, je však tahle otázka na místě. Snad každý den můžeme ve škole, v supermarketu i jinde vidět příklad toho, jak nemá vypadat správný jídelníček plný živin.

NEVIO SPADONI

Mezi červení a hebkostí

Koberec listí na trávě

rytíři poražení větrem

Mé myšlenky jsou stále stejné stejné stejné

v pozdní hodině kdy hvězdy vyvolávají

tvou bytost z nicoty a popela

EUGENIO VITALI

+ + +

Šel jsem do kamenolomu,

kde prázdná hnízda leštila popel,

kde se kámen vpíjel do větru,

kde se kroky na okamžik zastavily,

a stín se pomalu přibližoval slunci.