Číslo 41/2017 - 18. října 2017

Unie českých spisovatelů srdečně zve své členy i příznivce na slavnostní vyhlášení Cen UČS za rok 2017.

Předání cen se uskuteční v sobotu 4. listopadu 2017 v 10.30 hodin v budově Krajského úřadu Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5-Smíchov, zasedací místnost Zastupitelstva Středočeského kraje, I. patro.

VĚRA BERANOVÁ

Adolf Hoffmeister: 15. 8. 1902 – 24. 7. 1973

V dějinách českého, v širším kontextu i československého kulturního života bylo jen málo osobností, které by mohly konkurovat, jak z hlediska šíře, tak především kulturně-politického významu, Adolfu Hoffmeistrovi. V jeho osobnosti se snoubila vzácná vlastnost, schopnost uvádět do života nejen své, ale i cizí myšlenky, týkající se nejširší kulturně politické problematiky.

MILAN BLAHYNKA

Pozvání k přenášce o Petru Bezručovi v Kostelci na Hané jsem uvítal. Vida, zas jedna obec, která si váží básníka, jenž v ní žil poslední dvě dekády života a našel v ní přátele a základnu pro své každoroční výplazy do Beskyd. Obec znal a zamiloval si ji už v devadesátých letech, kdy v ní našel přátele a uzdravoval se právě v ní z vážné nemoci, které málem podlehl, a právě v ní vychrlil jádro svých Slezských písní.

V letošním roce se mnoha různými způsoby připomínalo 110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara. Také LUK přinesl k výročí několik materiálů. A právě obsah jednoho z nich, text z pera Ivo Fencla (LUK č. 35/2017), ve mně vyvolal řadu otázek a pochybností. Obsahoval podivně pojaté informace o novém čísle Sborníku nezávislých foglarovců. Obrátil jsem se proto na dr. Petra Vyletu, jednoho z dominantních autorů těchto sborníků, s otázkami na dané téma.

LT

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Krkavec (nebo havran) vzbuzují asociace temné a hrozivé. Půlnoc, chladná lednová noc, samota, myšlenky na mrtvou milou a na smrt, horečka a nemoc, to vše trápí vypravěče Poeova Havrana. Bezejmenné „Já“ nezvaného hosta oslovuje a snaží se z něj dostat smysluplnou odpověď na to, co jej trápí. Stěží by mu bylo „bratříčkem“, jehož by básník poprosil o valčík „nad Chladnou vodou“ (s. 9), stěží by mu odpovídalo, „jak nejlíp dovedu“ (s. 39). Takovým básníkem je však Jaromír Šlosar (1953 ve Václavovicích u Frýdku, Mgr.) v „beskydské poemě“ nazvané GOROLINA (Ostrava : Repronis, 2017, 48 str. Ilustrace Tereza Melenová, doslov Jindřich Zogata. ISBN 978-80-7329-472-4). Autor, člen Unie českých spisovatelů, je našim čtenářům známý jako básník, autor fejetonů, črt a reportáží, tvůrce knih pro děti, pracoval rovněž v českém rozhlase a televizi (ostravská pobočka) jako redaktor, dramaturg a dokumentarista.

MILAN BLAHYNKA

Veršem „odpovídám ti jak nejlíp dovedu“ končí Jaromír Šlosar svou „beskydskou poemu“ GOROLINA (Repronis, Ostrava 2017, ilustrace Radmila Holubcová, grafická úprava Tereza Melenová, doslov Jindřich Zogata). Odpovídá tak „bratříčku krkavci“, jehož oslovením poéma začíná („Bratříčku krkavče / kdy tě zas potkám na Velkých větrech?“) a jehož „hrubý hlas“ se v poemě mísí s „jarním zpěvem budníčků a pěnkav“, tak jako se v ní mísí momentky z dětství, kdy si básník „ještě volný“ jako ptactvo nebeské „zpíval s radostí Beskyde Beskyde / kdo po tobě ide“, a se záběry z dob, kdy podivuhodný prales Mionší (chráněný od roku 1933, od roku 1954 národní přírodní rezervace) byl vyhlášeným lovištěm, kde „arcivévodkyně byla bohyní lovů / Panečku těch tetřevů“ a pro markýze Gera „roubili chatu / Haunold z Istebné / s adjunktem Rosenfeldem / židem z Haliče“, ale též z časů, kdy tam štěkali dobrmani „Achtung Achtung / Odpoledne na Morávce: sejdeme se na oprátce / Pro všechny zdarma / Že pak neusneš? / Že budeš křičet ze spaní? / Slibujeme zážitek na celý život…“

KAREL SÝS

Kdybych byl věděl, co kupuju v Levných knihách pod titulem Vlasta Burian hodující aneb Nejoblíbenější jídla krále komiků, tak bysem tam nechodil!

LUBOMÍR MAN

Která strana to je, všichni víme, a je to k uvztekání, když si uvědomíte, že se tudíž před sametem a po sametu v tomhle směru vlastně nic nezměnilo. Jen se změnila znaménka, plus přešlo v mínus, nebo mínus v plus, to už každý podle vlastního gusta, ale jsme dnes vlastně zas tam, kde jsme byli, jen s opačným znaménkem.

ZDENĚK HRABICA

Všední i nevšední život byl ke mně mnohokrát hodně štědrý; zásluhu jsem na tom měl pramalou. Po vyučení a po dělnické práci v ČKD Stalingrad a v jihlavském Motorpalu, na niž nedám dopustit, jsem nějaké roky působil v Československém svazu mládeže. Přes současnou ostrakizaci minulosti jsem si i odtud odnesl plnou nůši zážitků.