Číslo 47/2019 - 4. prosince 2019

aneb

O ukradené evoluci

JAROSLAV ČEJKA

Za titulek těchto řádků jsem si zvolil slova, kterými začínala nejedna pohádka mého dětství. Ale mohly by jimi začínat i mnohé pohádky o událostech roku 1989. Ať už nám je vyprávějí konformní média, nebo je šíří pamětníci na internetu. A politické pohádky patří k těm nejvýživnějším. Čerpá z nich literatura stejně jako výtvarné umění, divadlo či film a pracují s nimi i poslušní historici, k jejichž úkolům patří mimo jiné přepisování historie a adorace vítězů, kteří si začínají uvědomovat, že získat moc je mnohem snazší než si ji udržet.

JIŘÍ JÍROVEC

Svou pravdu nebudeme skrývat…

Nebojácný Cimrmanův protirakouský pamflet nalezený v důmyslně maskované dutině krumpáče.

Zmodernizovaný pohled na československou historii podsouvá představu země naplněnou kvádry disentu, tedy masou, nenávidějící tehdejší režim. Monolitnost odporu kazili tak zvaní režimní umělci. Těmi byli, až na malé výjimky všichni, a tak se na ně nevztahuje #MeToo: „I já chtěl, režim sem, režim tam, peníze a slávu.“

IVAN ČERNÝ

Do rukou se nám v těchto dnech dostává publikace závažného obsahu Josefa Habase Urbana NÁVRAT DO VALBONE. Zavádí nás do horské oblasti Albánie s příznačným názvem Prokletie, kde se v roce 2001 ztratili tři čeští studenti, bratři Jan a Michal Pavelkovi a Lenka Tučková. Čtenář se bude muset ponořit do mrazivého čtení, od kterého se od začátku do konce neodtrhne. Nejde však o detektivku, ale o skutečný příběh, zároveň i o velký námět, o otázky, které zůstávají dodnes bohužel nezodpovězeny, navíc nás nechává nahlédnout i do mezinárodní problematiky té doby.

PAVOL JANÍK

Na úspešnú publikáciu autorského tandemu Stanislav Suja – Oldrich Hajro POZOR! POHOV! VOLNO! s podtitulom Vesele, vážně i poučně od armádních vysloužilců (OREGO, Praha 2018) nadväzuje ich nová kniha POHOV! VOLNO! ROZCHOD!, charakterizovaná ako Vzpomínky, příběhy a perličky z praxe armádních vysloužilců (OREGO, Praha 2019). Dielo opäť obohacuje čitateľov výraznými emocionálnymi aj intelektuálnymi podnetmi – v širokej palete textových a obrazových materiálov. Českú časť edičného projektu redigovala Olga Malá a slovenskú Lívia Gábrišová. Do pestrej knižnej mozaiky prispeli aj ďalší spoluautori – Ondrej Zimka, Pavel Dedera, Josef Černý, Miroslav Mikita, Ján Haviar, Zdeněk Štorek, Lívia Gábrišová, Ján Repa, František Mareš, Bohuslav Agnet, Juraj Sidor, Jiří Vaněk, Miroslav Nehonský, Ondrej Kuňak, Ludvík Jankovič, Jiří Brabec, Stanislav Mundl, Vlastimil Bukovinský, Ivana Blahutová, Pavol Janík, Alojz Lorenc, Ernest Kocsis, Jindřich Gola, Alois Pachlopník, Miroslav Šuhaj a Jiří Heger.

MILAN BLAHYNKA

Hned v prvním odstavci impozantní knihy ČESKÝ LITERÁRNÍ SAMIZDAT 1949-1989, edice, časopisy, sborníky (Nakl. Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2018, 612 s.), kterou vytvořil Michal Přibáň a osmičlenný kolektiv, čte se věta, která signalizuje, že jde o dílo seriózně se snažící přispět k poznání významu jednoho ze tří proudů, na něž se po roce 1968 rozpadla naše národní literatura: „Všechny tři proudy české literatury se během dvaceti let normalizačního režimu rozvíjely, všechny – byť v nestejné míře – přinášely umělecké hodnoty i prohry a všechny dnes historikům nabízejí zajímavé příběhy a otázky.“

Dopisu bez odpovědi je třicet let.

Dopis V. Havlovi napsal občan Brna Pavel Pilný týden po jeho zvolení prezidentem v době euforie z vítězství „sametové revoluce“. Byl odeslán se žádostí o zveřejnění všem tehdy existující centrálním deníkům včetně Rudého práva, které řídili šéfredaktoři převážně ještě s rudou knížkou v kapse. Obdrželi ho kromě Havla i všichni ústavní činitelé a představitelé KSČ.

PAVOL JANÍK

Už pred časom sám seba vyhlásil za svätého v niekoľkých svojich predčasných memoárových knihách jeden zo slovenských dodatočných hrdinov Nežnej revolúcie, niekdajší mladý básnik a marxistický teoretik, ktorý bol neskôr šéfom bratislavskej kancelárie prezidenta Václava Havla. Podobne syn socialistických prominentov, ktorý trávil detstvo v Budmerickom kaštieli, kde bol Domov slovenských spisovateľov, medzičasom na stránkach neuveriteľného časopisu vykresľuje svoje detstvo na jednom z bratislavských sídlisk, kam doliehala streľba na ľudí, čo sa pokúšali utiecť cez neďalekú štátnu hranicu na Západ. To sú zrejme dnes základné predpoklady úspešnej kariéry.

ZDENĚK HRABICA

Psal se 16. listopad 1989 a my se vespolek setkali při jedněch narozeninách v závodním klubu ROH, blízko Štěpánské ulice. Zčista jasna se mezi námi objevil člen sekretariátu ÚV KSČ Zdeněk Hoření a známý svazák Vasil Mohorita. Prý, kdyby se o den později něco na Národní třídě nebo na Albertově jenom šustlo, vytáhne poslanecký průkaz a kordon Pohotovostního pluku SNB zastaví.

ZDENĚK HRABICA

Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Bretschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči i Haškova olbřímí socha Hlava XXII.

JAROMÍR ŠIMR

Lékařský nález

Dnes už vím,

že výšku mám tak akorát,

vážím tak akorát,