Číslo 46/2018 - 14. listopadu 2018

SLAVOMÍR RAVIK

Řekni, kde ty vize jsou… tuto melodii si mohou zazpívat a také ji pějí všichni futurologové, kteří hledí do vzdálenosti celého století, stejně jako analytici, kteří sledují kratší časový úsek, technokrati, kteří vymýšlejí nejrůznější technické smyšlenky, biologové, kteří se noří do tajemství života a do jeho zakódovaného programu. Také žurnalisté, i filozofové, píše se o notách této melodie v tisku i v literatuře – ba i ve filmech ve stylu sci-fi.

MILAN BLAHYNKA

Čtenáře nutně napadne, že jsem se zbláznil, když o knize povídek PTALA SE MNE NA ŠTĚSTÍ (Kmen, Křenovice 2018, 136 s., ilustrace Stanislav Špelda), které jsou vlastně román o Úpici, v níž autor Antonín Šlechta (ročník 1965) žije a z lásky k ní a k jejím pozoruhodným lidem se ostýchavě, avšak nepochybně vyznává, píšu svých pár recenzních řádek pod názvem, v němž je štěstí evidentně na místě, protože na otázku z titulu knížky a z první povídky odpovídá celá kniha, zatímco poezie se běžně pokládá za opak prózy. Leč Karel Sýs v lapidárním doslovu, který je tím, pro co razím termín instantní recenze, vidí v autorovi spíše básníka než prozaika, jehož povídky jsou podšity poezií, a to schválně nedbale, aby o jejich básnické podstatě nemohlo být pochyb.

LUBOŠ ZELENÝ

Přiznám se hned na začátku, že Antonína Šlechtu znám několik let a rukopis povídkové knihy PTALA SE MNE NA ŠTĚSTÍ jsem četl před mnoha měsíci. Od onoho rukopisu se mnohé v knize změnilo. Tentokrát jsem ji ve stavu vázaném dočetl až k posledním stránkám s poznámkou básníka Karla Sýse Kniha s otevřeným koncem, která obsahuje vše zásadní, co k této knize patří.

KAREL SÝS

Kdybych měl rozhodnout, jestli je autor této knihy básník nebo prozaik, hlasoval bych pro básníka. I když se mi takzvané básně v próze příčí jako všechno, co není ani ryba, ani rak.

ANTONÍN ŠLECHTA

O jakém stavu se zde píše je nasnadě a zřejmé již při vyslovení mého jména – Antonín Šlechta. Nechci se před milým čtenářem pouštět do podrobného onomastického rozboru, ale krátce se o významu svého jména zmíním.

Píšeme si

MILOSLAV SAMEK

Opravdu zajímavý příběh o tom, jak jsem se potkal s autorem článku. Byl jsem totiž spolu s kolegou Jirkou Štemberou delegován za Pěvecké sdružení pražských učitelů na Zahradní slavnost v zámku Lužany poblíž Přeštic, určenou 110. výročí úmrtí významného architekta a mecenáše Josefa Hlávky.

BOHUMILA SARNOVÁ

A je to tady! Vzduchem rezonuje a vlní se pár písmenek, jedno slovo. Slovo skloňované ve všech možných pádech. A kdyby byla čeština o něco bohatší, tak by snad byly vyčerpány i ty její dosud netušené možnosti. Volby, volby, volby. Na tom by nebylo ještě nic tak moc objevného. Je prostě dána možnost jednou za čas prostému lidu, aby se vyjádřil. Naivita. Otázkou je, kdo je tady vlastně v tomto případě naivní. Ti, co se nechávají zvolit? Nebo ti, kdo je volí? V obou případech je na tom něco zvláštního. Je to hra kočky s myší.

ANDREA VYHNALÍKOVÁ

(pohádka o zkřivené zemi)

Byla jednou jedna země. Kdysi dávno si tam lidé vážili jeden druhého i sami sebe. Měli se rádi, ctili své předky, ctili i člověka jako takového, ctili své hrdiny, své padlé, ctili volené zástupce své země. Pak ale kde se vzali, tu se vzali, objevili se mudrcové a pavědci. Lidé byli jako omámení, vždyť nikdy dřív neslyšeli o přepodivných věcech, které jim ti velemoudří mužové a ženy ukazovali.

(minutová povídka)

MIROSLAV KOLÁR

„Tak vám přidali čtyřicet korun,“ řekla sociální pracovnice panu Švejkovi, který vrátiv se před lety z války, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za válečného kripla, dožíval svůj život na vozíku v jednom z deseti obecních sociálních holobytů.

EVA FRANTINOVÁ

„Belgie má snad jednoho z nejmenších občanů na světě. Malý muž měří 69 cm a jest nyní 55 let stár. Jmenuje se Josef Cajot. Bydlí ve vesničce poblíž Sprimontu, tedy nedaleko Luttichu, kde si zakoupil malý roztomilý domek a žije z důchodu své renty.

MARINA CEJANO

Jsou ulice co někam vedou

a po nich kráčí lidé s nadějí

JAN ZEMAN

Vyznání polského demokrata

 Je to jasné

 Za komunismu bylo

 Strašně

chý

Klid v Evropě nechce, 

mír s Ruskem ho neláká, 

válčil by s nimi lehce, 

až do posledního Poláka.