Číslo 18/2021 - 5. května 2021

IVO FENCL

Jeana Paula (1763–1825) známe s odstupem dvou set let jako autora aforismů, jimiž se můžete řídit. Například (a v překladu Rio Preisnera): Čím menší město, tím menší se v něm jeví velikost: má příliš malé měřítko. Nebo: Nikdy nezačínej prosbu: „Jak jste mi slíbil.“ Neboť člověk chce raději vždy znovu jednat nezávisle. Ale i z oblasti politiky: Pro státníka je vše snazší, než být pravdivý. Anebo vhodné pro stavy intimnější: Dvě dívky rozmlouvají s mužem přátelštěji než jedna. – Průměrný člověk se sotva kdy odváží dětinskosti.– Kdo nehledá, sám brzy nebude vyhledáván. – Lidé chtějí člověka ponížit a pak mu teprve chtějí prokázat dobro – ale nikdy ho nechtějí pozvednout a poté oslavit. – S nízkými lidmi se těžko žertuje, neboť si hned všecko vykládají dvojsmyslně. – Děti prohlédnou rodiče lépe než rodiče děti. – Muži milují spíše věci, ženy osoby. – Hlupáci považují všechny jemné za falešníky. – Ne, tolerantní všemi nebývají milováni. – Milujeme místo, kde jsme milovali, i když už dávno nemilujeme onu osobu. – Prázdný člověk dělá prázdné místo ještě prázdnější. – Je velkým omylem, domníváme–li se, že druhý nepostřehl to, co jsme sami postřehli. – Nic nevzbuzuje u lidí větší důvěrnost a vzájemnou blahovolnost, než pomlouvání třetího. – Dítě má to, po čem touží, za něco, co mu patří. – Po velkém hříchu se každý (a to nejen politik) bez rozpaků dopustí malého, jen aby zakryl hřích velký. Na piedestal lze pak vtesat: Nic nemají obyčejní lidé na člověku tak v nenávisti jako osamělost. A: Hlavně, že tu byla první ohnivá láska: nevadí, že zanikla, že byla uhašena vodou; věčně ční věže zatopeného města. Ale jsou lidé, kteří žádnou první lásku neměli.

MILAN BLAHYNKA

Bibliofilii TVÁŘE (GSW, Praha 2020, 36 nepaginovaných s. formátu A4, místo předmluvy nebo studie rozměrná báseň Karla Sýse; grafická úprava Jan Weber, fotografické reprodukce třiceti celostránkových barevných obrazů František Tomík) nemohl nám malíř Vojtěch Kolařík předložit ve šťastnějším čase, než je nešťastná doba coronavirová, čas roušek, zakrývajících téměř celou tvář.

RUDOLF HEGENBART

Pokrokový svět se vrací každoročně ke 2. světové válce, k jejímu politickému a sociálnímu významu. Právem. Byl to nejen boj armád, ale především to střetnutí dvou společenských soustav, sovětského socialismu a nejagresivnější síly západního světa reprezentované fašistickým Německem. Cílem fašistů bylo ovládnout Evropu a zničit Sovětský svaz. Adolf Hitler prohlásil, že je třeba „jakýmikoliv prostředky usilovat o to, aby svět ovládli Němci. Chceme-li vytvořit naši velkoněmeckou říši, musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy.“ A vztah Němců k člověku vyjádřil slovy: „Člověk je od narození pln nepravosti, vládnout mu lze jedině pomocí síly. Při zacházení s ním jsou přípustné jakékoliv metody. Když toho vyžaduje politika, je třeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet.“ Němci se zmocnili téměř celého západního pobřeží, zemí střední a východní Evropy a 22. 6. 1941 napadli Sovětský svaz. Göring vydal pokyn: „Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte!“ Jeden z vlivných pohlavárů nacistické říše prohlásil: „V Rusku musíme vyhladit 30 milionů lidí a bude to jen dílčí příspěvek ke snížení biologického potenciálu slovanských národů.“

FRANTIŠEK UHER

Kdykoli slyšíme či čteme Mexiko, vybaví se nám základní geografické, historické a kulturní údaje, existence předkolumbovských říší Mayů, Toltéků a Aztéků, některé události a jména z historie země bohaté na revoluce (Pancho Villa), zprostředkované nám uměleckými díly rozdílné kvality. Starší generace vzpomenou úspěšných a ve světě respektovaných Fernandezových filmů, oblíbených i u nás v polovině minulého století. Zajisté neopomeneme českého novináře a lovce senzací Egona Erwina Kische, jehož si většinou připomínáme v souvislosti s hodnocením jeho jménem zaštítěné ceny za tvorbu v oblasti literatury faktu. Kisch žil v mexickém exilu několik roků za druhé světové války, což jej inspirovalo k napsání dnes pochopitelně značně pozapomenuté a nepříliš dostupné knihy. V Mexiku je možná vzpomínán víc než ve vlasti.

JIŘÍ JÍROVEC

Ve Sněmovně proběhla divoká diskuse o návrhu přeměnit „registrované partnerství“ na manželství. Katolíci se křižovali a poučovali Sněmovnu, že manželství je posvátné, spojené s tradicí, základ rodiny, která je základem státu a v době migrační krize i národa. Poslední výrok je tak říkajíc vošajstlich. Kdysi byl použit proti židům, neboť smíšená manželství oslabují čistotu rasy.

PAVOL JANÍK

V roku 1999 UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) vyhlásila 21. marec za Svetový deň poézie (Poetry Day).

BOHUMILA SARNOVÁ

Jde o zlozvyk, nebo návyk? Nebo je to prostě jen takový báječný relax před usnutím v peřinách, kdy si člověk srovná páteř a slastně se zavrtá pod duchnu? Na chalupě a ještě k tomu na Vysočině totiž pořádnou duchnu mít musíte. Obzvlášť v období mezi podzimem a pozdním jarem. To se bez ní neobejde.

MILAN BLAHYNKA

Ano, vím, na parte, jež mi poslal stejnojmenný syn básníka Bohumíra Pospíšil je vytištěno Helena, ale kdo tu křehkou, empatickou, obětavou a vnitřně silnou básníkovu ženu znal, neřekl jí a o ní jinak než Helenka.

JIŘÍ ŽÁČEK

Kamaráde mozku

Můj odedávný kamaráde,

já tě zdravím,

nemuč mě hloupostí a leností

a podlomeným zdravím,

STANISLAV ZEMAN

Škoda herců

Co nejsou diváky