Číslo 20/2018 - 16. května 2018

Unie českých spisovatelů, z. s., svolává pro své členy

VÝROČNÍ ČLENSKOU SCHŮZI

v sobotu 26. května 2018 od 10.30 do 13 hodin v Praze 1, Politických vězňů 9, 1. patro, místnost č. 76.

LUDVÍK DIVIŠ 

Život a dílo

„Narudlý dramatik si bere sexbombu.“ 

Dobový tisk

 

Tak nějak americká média tenkrát v roce 1956 komentovala jeho svatbu s Marilyn Monroe – a jistě přitom přihlédla k průměrné inteligenci svého průměrného čtenáře. Pokusíme-li se tématu zhostit přece jen trochu seriózněji, můžeme třeba zapátrat, co autora přivedlo k jeho třem „životním“ tématům: Kritice bezohledného kapitalismu, antisemitismu a autoritářských režimů. A. M. bral totiž svou tvorbu velice vážně, doslova jako morální zápas za lepší lidstvo.

IVO FENCL

Osudy a práce výtvarníků narozených mezi lety 1857 (Josef Ulrich) a 1968 (Petr Modlitba).

Překrásná publikace Ilustrátoři dobrodružství bude jistě oceněna. Medaili by měl získat i její autor Vladimír Prokop. Vypiplal ji a ona vyšla podobně dokonalá, jako nebyli dokonalí její protagonisté.

MILAN BLAHYNKA

Činorodý Spolek přátel Kamila Lhotáka vydal k zakončení loňského Lhotákova boleslavského podzimu nejen básnickou sbírku Karla Sýse Deník nalezený pod kapotou, ale také reprint románu CYKLISTA, který napsal Kámoš Lhoták (původně Vydalo nakladatelství Magáč v počtu 1 číslovaného výtisku, z nějž tento má číslo l. Copyright 1952 Magáč Prague).

MIROSLAV KANTEK

Další doklad, že někteří představitelé Evropského parlamentu se zřejmě zbláznili a jejich nápady jsou nebezpečné obyvatelům EU, přináší zpráva, která se objevila na internetu.

IVO FENCL

Letos se týká maturita i mého syna, i hledal jsem 11. 4. na internetu všech šest zadání pro slohovou práci. Studenti si musili jedno zvolit.

EVA FRANTINOVÁ

Televizi nemám – a tak si pouštím rozhlas. Zejména v nemoci. Jak sladké – vleže jedním uchem posloucháš, druhým se propadáš do spánku. Tak mi nedávno zurčela do ucha jedna rozhlasová stanice, stanice, která mi nedovolila usnout. Možná těch stanice bylo víc, co na tom záleží, kterou jsem si naladila… a nakonec jsem měla horečku.

JAROSLAV VÁŇA

Narodil jsem se již hodně dávno, do Masarykova Československa, v Povážské Bystrici na Slovensku. Osud tam mého otce zavál, protože patřil k nejstarším sourozencům, kteří museli v dobách nezaměstnanosti uživit zbytek rodiny. Předtím se o to pokoušel ve sladké Francii; byla to drastická zkušenost, bez jakékoli sociální a zdravotní ochrany pracoval v železárnách, denně mu bylo z nadýchaných zplodin zle. Můj bratr se narodil o dva roky později, již do Tisova Slovenského štátu, takže pokrevně jsme byli z jedněch rodičů, avšak „národa jsme si byli různí“. Nijak nám to v postpubertálním věku nezavazelo, po válce se stejně všechno vrátilo k původním pořádkům.

JAROSLAV KOJZAR

Sobota – den prvý. František ve svátečních šatech přišel na divadelní představení. Těšil se na něj. Žil už dávno sám a divadlo pro něj bylo ženou, kamarádkou i milenkou. Umožňovalo mu stát se součástí děje, byť ten děj se odbýval v antice, ve středověku anebo právě včera. Byl důchodcem. Připadal si, že důchod pobírá už věčně. Nebylo to tak. Odešel do penze před deseti lety. Tehdy v prvních dnech července si sbalil své věci a zamkl stůl. Klíč předal školníkovi. Školní rok skončil, ředitel mu přišel podat ruku, to už tu žáci nebyli, jen se uklízelo a vyřizovaly se papíry. Mohl skončit už třicátého, ale chtěl ještě alespoň s těmi kantory, kteří nespěchali na prázdniny, popít několik skleniček moravského vína. A pak se rozloučil a už nikdy do školy nevkročil a dokonce se nešel ani podívat ke školní budově, kde prožil mnoho let. On, učitel přírodopisu, se zcela zaměřil na svého psa, kterého si hned první týden pořídil dole u řeky v útulku městské policie. A… na svou sbírku, stále se rozrůstající, kamenů.

JAN CHODSKÝ

Syrečky, rum, utopence,

to si Češi užijí,

nesmíme už konzumovat

v panevropské UNII.