Číslo 49/2018 - 5. prosince 2018

MILAN BLAHYNKA

Nevím a nechci spekulovat, proč si mě zapsala Olga Nytrová, předsedkyně pražského Klubu Obce spisovatelů do svého e-adresáře, proč mně, kritikovi velice přespolnímu, posílá pozvánky na podniky zmíněného pražského klubu, na něž dojet nemohu, a konečně proč mi poslala knížku INSTRUKCE VĚČNOSTI (nakladatelství Časopis XB-1 a Golem Ríša 2017, obálka a grafika Vlado Ríša, doslov Bohumil Ždichynec), kterou napsala s Františkou Vrbenskou, a přiložila k ní čtyři své předešlé knížky veršů a jednu esejistickou, abych si udělal představu o jejím směřování i o její poetice.

MILAN DUŠEK

Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vydalo prvotinu Petra Nuckollse v roce 2016 pod názvem Krakonoš a archa úmluvy. Obsahovala pět příběhů z oblasti detektivní a dobrodružné literatury. Poprvé zde představil čtenářům svého JUDr. Slavomíra Krákoše, s přezdívkou ze studentských let Krakonoš, povoláním advokáta, jenž působí ve východních Čechách a při své běžné práci ve prospěch svých klientů v podstatě amatérsky řeší záhady až detektivní.

FRANTIŠEK UHER

Příroda je matkou moudrosti. Otec zůstává neznámý, což nic nemění na skutečnosti, že se k přírodě musíme chovat jako v milované bytosti, nikoli jako k nenáviděnému šéfovi. Příroda je hájemstvím, které nejednou vyžaduje zbytečnou, někdy až škodlivou laickou pozornost Neustále nás znepokojuje, někdy přímo pohoršuje, počínání všelijakých amatérských ekologických „aktivistů“, seskupených v rozlišných nepříliš průhledných sdruženích, zpochybňujících působení profesionálních a plně zodpovědných odborníků. Jejich jednání má výjimečně logické opodstatnění, často však dlouhodobě působí nevyčíslitelné národohospodářské ztráty. Až nás napadá, čí chleba jedí, že zpívají tak podivné protestní songy. Je obtížné pochopit, jaký vztah k přírodě zaujímají. Hodně řečí, málo činů. Vhodnější by bylo víc přiložit ruce k dílu.

PAVOL JANÍK

Pri pohľade na súčasnú politickú scénu, ale aj pri spätnom premietnutí mnohých postáv, ktoré som mal možnosť vidieť počas niekoľkých desaťročí a dvoch režimov, si nevdojak spomeniem na starú známu anekdotu, keď lekár nadšene oznamuje svojmu pacientovi, že netrpí komplexom menejcennosti, ale je naozaj menejcenný.

ZDENĚK HRABICA

Sochaborectví, přejmenovávání ulic a náměstí – toto odhodlání nemají pod kůží jenom Češi! Když jsme bourali to staré shnilé a tak krásné Rakousko, bourali jsme sochy panovníků a světců.

MIROSLAV KANTEK

Běžím s hovnem proti plátnu

do plátna to hovno zatnu…

Čtenář ať mi promine nechutný slovník, ale právě na toto dvojverší (jímž tehdejší kritici socialismu v polovině 70. let upozorňovali na údajnou jalovost socialistickým režimem protežovaných umělců a v důsledku toho byli posléze tepaní komunistickým tiskem, který toto dvojverší zveřejnil) jsem si vzpomněl při nedávné zprávě o afrických imigrantech, rozčileně metajících hašené vápno a fekálie po italských strážcích pořádku, kteří jim bránili ve vstupu na křesťansky posvátnou půdu Evropské unie…

BEDŘICH STEHNO

Remíza doktora Lošana

Ve vesnicích kolem Ždírce a Horního Studence znal doktora Lošana každý. Starší ho pamatovali oblečeného do tmavého obleku gymnazijního profesora. Mladší, kteří dojížděli za prací do chotěbořské fabriky, ho tam vídali v bílém plášti technika. My ho ale v létě neznali jinak než v plátěných potrhaných šortkách a gumových holinách a v zimě oblečeného tak nějak všelijak. Pracoval tehdy jako kopáč a pomocník u bagru na terénních pracích za Sychrovem. Mezi lidmi platil doktor za divného člověka. Nemluva, který když už něco řekl, bylo to jen, co si opravdu myslel, a byla to někdy slova ostrá jako nůž.

ROSTISLAV OPRŠAL

(za Josefem Šimonem)

MARTA URBANOVÁ

Eutanazie

Tak na co čekáme! To promluvil

nejstarší australský vědec David Goodall