EUGENIO VITALI
+ + +
Šel jsem do kamenolomu,
kde prázdná hnízda leštila popel,
kde se kámen vpíjel do větru,
kde se kroky na okamžik zastavily,
a stín se pomalu přibližoval slunci.
Do kamenolomu
kde jinovatka byla ledově mrazivá,
kde ptáci pohlceni modří
se oddávali nekončícím hrám.
Do kamenolomu
kde i poušť se křižovala.
+ + +
Jako zprávy z cest
žili jsme mezi první a druhou galerií
bez herců a stále v záznamu.
Nezbyl čas smát se nebo mluvit
slyšeli jsme jenom hlasy kolemjdoucích.
Pak jsme se vrátili tam kde se ztrácí stopa
Jsme zajíc a želva
a střídáme stále stejné pohledy.
Zatímco lidské bytosti jsou stále na nohou,
nehmotná bytost žije.
+ + +
Zkus vzkvétat na duchu
hrát si jako dítě i v dospělosti
skrýt se do úsměvu nekonečných hodin.
Tady začíná další etapa.
Nové stopy
vyzývají k přemístění,
aby nechaly projít davy lidí.
Jako bys byl majákem mezi těmi tvářemi,
novým zněním abecedy,
potokem slov jimiž říkáš,
že jsi ještě miloval.
Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS