ANTON HYKISCH

Předneseno na pracovním setkání Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r. 1992 (Praha 2016)

Pracovným nástrojom románopisca a esejistu sú sondy do vnútra človeka, záznam emócií a pamäť jednotlivca.

KAREL SÝS

Předneseno na pracovním setkání Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r. 1992 (Praha 2016)

My tady pořád mluvíme o tom, co bylo, o minulých průnicích. Já bych řekl, mluvme o tom, co bude, ono toho asi už moc nebude, víte. Mladičký Holan přišel, když neměl zaměstnání, za Antonínem Sovou, který už byl tenkrát klasik, a sháněl zaměstnání. Sova mu říkal, samozřejmě promluvím na Magistrátu, přijďte za týden. Za týden přišel a říkal, víte, nabízejí tady, že byste mohl plést košťata. Básník v těch letech znamenal s prominutím hovno. A to bylo v letech, kdy literatura něco znamenala, Antonín Sova byl klasik a Vladimír Holan byl budoucí klasik.

MICHAL ČERNÍK

Předneseno na pracovním setkání Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r. 1992 (Praha 2016)

Pokusím se být stručný a věcný. Když jsem šel na toto setkání, tak jsem si říkal: Průniky české a slovenské literatury. K jakým průnikům může docházet? Když neznám já osobně slovenskou literaturu, protože si ji nikde tady nemohu koupit. V Praze není takové knihkupectví. Dříve, za dávných dob, bylo na Václavském náměstí knihkupectví, které se jmenovalo Slovenský spisovatel. Tam jsem si kupoval básníky i spisovatele, některé bych tady mohl jmenovat. Mezi nimi i pana Hykische. Ale také zakázaného Tatarku, Balleka, Slobodu, Šikulu. Kupoval jsem si tam básníky – Heviera a další. Kde teď seženete básníka, básnickou sbírku slovenského spisovatele? Nikde. Můžete jedině v Bratislavě, ale už ne v Laurinské ulici, kde měl sídlo Svaz slovenských spisovatelů, ale budete se pídit po městě, protože to knihkupectví také už neexistuje. Je to tak? Nemýlím se. Takže mně je líto, že neznám slovenskou literaturu. Setkal jsem se, když jsem sem vcházel, s panem Leikertem a říkal jsem: mám štěstí, že znám Leikerta, protože vyšel tady česky v překladu Jany Štroblové. Jinak bych neznal Leikerta, jeho tvorbu.

JIŘÍ JÍROVEC

Oslava výročí Charty 77 happeningem je smutným dokladem její bezvýznamnosti. Mnozí chartisté se po roce 1989 dostali ke korytu, a tím jejich zájem o společnost definitivně končí. Stali se součástí nového režimu.

VLADIMÍR KOLÁR

Pražské Divadlo na Vinohradech zřejmě překvapilo nejednoho návštěvníka, že svou repertoárovou novinku představilo titulem SLUNÍČKÁŘI (Děti slunce) a za autora označilo Alexeje Peškova, v závorce Maxima Gorkého. Juraj Deák, umělecký šéf divadla, který Gorkého hru režíruje a jenž ji též upravil, vysvětlil tento postup tím, že chce očistit dramatika, který se u nás několik desetiletí neinscenoval, od ideologických nálepek a pozdějšího zneužití sovětským režimem.

MILAN BLAHYNKA

Na přelomu roku (rodinné smuteční oznámení žel neuvádí den úmrtí) se uzavřel život prozaika Václava Chytila. Narodil se roku 1943 v Šenově u Ostravy jako Vítězslav Bělovský a pod vlastním jménem se věnoval publicistice. Jako redaktor působil v Profilu a v Moravských novinách Svoboda, podílel se na nakladatelství Sfinga (1991-1996).

MAGDALÉNA TOULOVÁ

Žena vešla do pokoje. Nesla v ruce větvičku modřínu. „Kam já si jen tu větvičku dám?“ dumala. Pak sundala ze skříně starou kameninovou vázu, vázu položila na komodu přikrytou pestrým přehozem a větvička modřínu už má své místo. Ještě pečlivě natočila větev, aby vynikly ty správné ostré úhly.

ZDENĚK HRABICA

Nejcennějším dárkem dětského věku života byli pro mne Karafiátovi Broučci; nebyl jsem sám, kdo se z knihy radoval. Darovaná kniha byla ještě donedávna největším pokladem.

PETR CINCIBUCH

S Ludvíkem Hessem se znám od vzniku Divokého vína v roce 1964, tedy padesát let. Sdílel jsem s ním nadšení z umazání tiskařskou černí a euforii z každého nového čísla časopisu. (Mimochodem, byl jsem historicky jediným placeným redaktorem tohoto nepravidelného periodika tisknoucího poezii mladých autorů.)

MIROSLAV KANTEK

Bojuji boj s brojlery

jsou jich na mě hordy

děsí mě ty jejich věčně

otevřené mordy

MARIE VESELÁ

Souznění

Všude, kde budeš,

bude má duše celá,