MILAN BLAHYNKA

Na přelomu roku (rodinné smuteční oznámení žel neuvádí den úmrtí) se uzavřel život prozaika Václava Chytila. Narodil se roku 1943 v Šenově u Ostravy jako Vítězslav Bělovský a pod vlastním jménem se věnoval publicistice. Jako redaktor působil v Profilu a v Moravských novinách Svoboda, podílel se na nakladatelství Sfinga (1991-1996).

Se svou ženou Dorotheou založil roku 1995 v rodném městě nakladatelství Tilia, které si získalo renomé vydáváním hodnotné beletrie i odborné literatury, tematicky orientované převážně na Ostravsko a opírající se o regionální autorské zázemí, vydávající však i díla zásadního významu nadkrajového, například knihu Jaroslava Sekery o A. P. Čechovovi Černý mnich. V podstatě čechovovského rodokmenu je i všechna Chytilova próza, kterou představují dvě knihy mistrných povídek: Holoubek (1981) a Faraón v deset večer (1984) a až po dlouhých dvaceti sedmi letech vydaná novela Chodci v soumraku (2011). V ní se Chytilovi zdařilo vtělit v celistvý uhrančivý příběh dětství, dospívání a zralosti vypravěče, čeho se dobíral předtím v pronikavých povídkových sondách do těžkého života nejprostších lidí na Ostravsku, osamělých povahou, zlou náhodou, rodinnými problémy, nekončící dřinou, nemocemi, stářím a v umírání.

Citát ze záhlaví parte o tom, že „nakonec bude každý sám anebo aspoň pochopí, že sám byl už od svého narození“ a „tím těžší je ztrácet lidi, kteří tvé samotě byli natolik nablízku“, pochází ze samého závěru Chodců v soumraku.

Václav Chytil byl a svým dílem naštěstí zůstává nablízku samotě v nás a pomáhá nám ji zmáhat. Umírající děda se u Chytila děsí, že zaspal, že musí na šichtu a přijde pozdě. Tou životní odpovědností a opravdovostí odkaz prozaika Chytila i nakladatele Bělovského vyniká a zavazuje.