S Petrem Žantovským hovořil Ivan Černý

Před krátkým časem se nové pražské nakladatelství tohoto jména blýsklo skvělým tvůrčím počinem. V edici poezie Pegas vydalo jedinečnou antologii Most z veršů/ Most z veršov, představující to nejlepší, co je k mání v současné české a slovenské poezii. U tohoto projektu stojí „bohatýr tělem i duchem“ doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.d. Novinář, spisovatel i básník a vysokoškolský profesor v jedné osobě, který nám věnoval svůj čas k redakčnímu rozhovoru.

IVO FENCL

Protektorát. Republiky před ním a republika po něm. Ještě i prvních osm let budování socialismu: to všechno jsou roky, ze kterých mistr non fiction Emil Hruška (*1958) vybral kriminální případy našeho pohraničí, přičemž úvodem cituje MUDr. Ludvíka Součka: „Obecná lidská náklonnost k senzaci vysvětluje jinak paradoxní záliby ve zprávách ze soudní síně, v detektivkách a soudních protokolech.“

VLADIMÍR KOLÁR

„Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastní jen netrpělivosti srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.“ Tak znějí první řádky prologu románu rakouského spisovatele Stefana Zweiga NETRPĚLIVOST SRDCE. A pokračují autorovým svědectvím o tom, jak se sám dostal k námětu celého románu, o zcela reálném pozadí skutečného příběhu. A Zweig v úvodu několikrát též zdůrazňuje atmosféru těžkého roku 1938, kdy slavné dílo vznikalo. Dobu německého obsazení země a vrcholících příprav na novou válku, třebaže ta předešlá měla na Rakousko zničující dopady.

MILAN BLAHYNKA

Třetí díly českých prozaických trilogií nepožívají úcty, i když někdy – jako u Čapkova Obyčejného života – neprávem. KÁVA PRO H., Kuchyňská revue (Pavel Mervart, Červený Kostelec 2018; obálka A. Bosák-L. Joska), třetí sbírka básnického triptychu Lydie Romanské, naplňuje však úsloví do třetice všeho dobrého. Už názvy Sirka Henriho Bremonda (2016), Prázdniny s Henrim (2017) a nyní Káva pro H. naznačují, jak se básnířčino uhranutí autorem Čisté poezie, u nás s předmluvou FXŠ, postupně prohlubovalo až k maximálnímu ztotožnění s ním a jeho pojetím poezie jako protikladu koženého racionalismu a diskursivního rozumaření. Hned v první a titulní básni Romanská apostrofuje důvěrně svého H: „pravda se vylučuje s poezií říkáš / s mou kuchyní“ a končí provokací: „vyslechneš mé nejnovější lži.“ To je víc než aktuální. Je v tom znechucení z halasných hlasatelů Velkých Pravd.

JIŘÍ JÍROVEC

Když jsem viděl tu sekeru, vzpomněl jsem si na ideály humanitní a zastyděl jsem se. Pojďme ho nechat zmrznout.

Náčelník o zabití Varla Frištenského v Cimmanově hře Dobytí severního pólu

ZDENĚK HRABICA

Listovat v paměti není pokaždé příjemnou procházkou – ani po cestách trnité historie. Obracení jejích jednotlivých listů se může někdy stát pro člověka utrpením. Zejména když poměřujeme roli člověka ve včerejším a nynějším režimu.

KAREL SÝS

Ve Švédsku právě přijímají tento zákon:

Sexuálnímu kontaktu by měl předcházet souhlas ústní nebo písemný. Pro vyhnutí se případným sporům je podle advokátů vhodný souhlas písemný. Zákon říká, že pasivita v tomto případě není znamením souhlasu se sexem. „Pokud se chce člověk zapojit do sexuální aktivity s někým, kdo je neaktivní nebo má nejednoznačné signály, musí zjistit, zda je druhá osoba připravená,“ uvádí zákon.

JIŘÍ KNOPP

Bylo to v roce 1954. Major Sýkora mi dal na cestu letecké snímky, mapu a nabídl mi i lupu. Dost jsem se polekal, když jsem zjistil, že mám na mapě vyznačen kopec Radobýl s nadmořskou výškou 398 metrů a docela nepřehlednou situaci kolem této lokality starý důl a nacistický tábor s podzemní továrnou na výrobu raket. Byl jsem si jist, že můj učitel fotogrammetrie mi tento úsek nevybral náhodně.

EVA FRANTINOVÁ

Je to O.K! Zítra už budu redy! Jo to je jinej levl! Písni mu to hned! Vo co gou? Dnes byl v ZOO víajpí porod opice! Hoď to vo patro vejš? Jak to máš se sportem ty? Jedu tam autem, do socky nesednu. Samej houmlesák. Mám jinak a jinam našlápnuto! Do rezidenční čtvrti! To bude vymazlenej víkend, plánujeme trip do Šárky. Supr kariéra!

Ze sbírky Pouť k horizontu, kterou vydalo nakladatelství KMEN

MARIE VESELÁ

Stará třešeň

Celá léta

nám nahlížela

do oken,

EVA FRANTINOVÁ

Dobrý den, mistře, dobrý den – zdravím Gauguina na výstavě Národní galerie v Kinského paláci, na výstavě malířů, které ovlivnila Bretaň. Její nehostinná pobřeží, její útesy, syrovost. Proč tihle malíři jezdili právě sem, mezi drsné venkovany v dřevácích, pod oblohu zataženou deštěm, k pobřeží bičovanému větrem, ptám se sama sebe a v duchu si chráním vysněný prosluněný jih.

BŘETISLAV KOTYZA

Někdy bývá v červenci navečer

tak ticho a dusno

že se i čas zastaví

JAN CHODSKÝ

Už se, český oficíre,

ač se pilně englicky,

sic tě NATO do důchodu

pošle jednou provždycky.

JAROMÍR ŠLOSAR

Nedávno se v ostravském klubu Atlantik před našimi zraky sešli Henri Bremond, František Xaver Šalda, Bohuslav Martinů a Lydie Romanská, pak ještě pár chlápků z Bílého divadla, aby pokřtili verše básnířky Lydie Káva pro H. aneb Kuchyňská revue. (Káva pro H. završila trilogii sbírek inspirovaných teorií pana Jindřicha, jak Romanská důvěrně Mistra Bremonda oslovuje.) Činili tak v souladu se samotnou poezií. Na pozvánce stálo: pokus o dramatizaci. Kdo by si myslel, že improvizují, že se teprve sžívají s textem, že si napovídají tak, jako by tam byli sami, že litery jsou příliš malé pro jejich oči, měl by pravdu. Tak tomu chtěli jak Henri Bremond, tak Lydie Romanská.