STANISLAVA KUČEROVÁ

Málem jsme tehdy oslavili 20. výročí vzniku samostatné Československé republiky, blížil se 28. říjen 1938. Ale mnichovský diktát nás o měsíc předešel (29. - 30. září 1938). Byl to čas truchlivý, atmosféra bezmoci, zklamání, zrady a křivdy. Postoupili jsme nacistickému Německu pohraničí, na které si činila nárok německá menšina. Ztratili jsme 1/3 území, 40 % průmyslu, 250 000 Čechů přišlo v pohraničí o své domovy. President Beneš odešel do exilu, místo něj byl zvolen JUDr. Emil Hácha. Do dějin vstoupila „druhá republika“. Její představitelé odmítli veškeré vlastenecké tradice a horlili pro „odvěkou“ a „blahodárnou“ podřízenost českých zemí německé říši. Přestože velmoci slíbily garantovat zmenšené území

JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ

Letošní 204. výročí narození a 145. výročí úmrtí Karla Jaromíra Erbena je příležitostí, abychom si připomněli klasiky českého národního obrození, mezi něž nesporně Karel Jaromír Erben náleží.

MILAN BLAHYNKA

Právě v Brně, kde Čáslavan rodem Jiří Mahen zdomácněl natolik, že byl zván Brňanem volbou, od roku 1952 trvale žije a pracuje Ivan Dorovský – postupně co student klasického gymnázia, posluchač filozofické fakulty, posléze její pedagog, univerzitní profesor, člen makedonské akademie věd, též předseda Společnosti přátel jižních Slovanů, neúnavný překladatel do češtiny i z ní a při všem tom a v mnohém z toho básník. Letos 18. května slavil své oficiální narozeniny (ve skutečnosti se narodil téměř o rok dřív v nevelké řecké vsi Čuka, ale jako chlapec běženec bez dokumentů se dostal s partyzánskými dětmi na jaře 1948 do Brna, kde mu jako den a měsíc narození přiřkli den, kdy ho registrovali, a rok 1935 zapsali místo 1934), přijal za vlastní, jako za vlastní přijal Moravu, hanácké Otaslavice, rodnou obec své ženy docentky a výtvarnice Dagmar Dorovské, a Brno.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

U příležitosti osmdesátých narozenin jednoho z našich nejvýznamnějších balkanologů a badatelů v oboru slovanských jazyků a literatur, profesora filozofické fakulty brněnské univerzity Ivana Dorovského (18. 5. 1935 v makedonské Čuce) vyšel na jaře tohoto roku reprezentativní výbor z jeho básnické tvorby. Knihu uspořádala a ilustrovala jeho manželka Dagmar Dorovská (působila na pedagogické fakultě téže univerzity a mj. uspořádala řadu čítanek pro děti a příruček pro učitele základní školy). Kniha vyšla pod halasovským názvem JÁ SE TAM NEVRÁTÍM, přičemž na „vydání přispěli členové rodiny a Společnost přátel jižních Slovanů“. Kompozičně je rozdělena do sedmi tematicky si blízkých básnických oddílů, přičemž osmá kapitola přináší výběr z recenzí a kritik autorova básnického a překladatelského díla (z pera M. Blahynky, D. Kšicové, I. Pospíšila a dalších: třikrát je citován literární časopis Obrys-Kmen).

JIŘÍ STANO

Se zájmem jsem si přečetl v LUKu č. 40 zajímavý článek Zdeňka Hrabici o Švabinského portrétu Julia Fučíka. Autor zmínil několik fám, drbů i faktů o vzniku tohoto jedinečného portrétu, který se po zveřejnění stal nadlouho erbem mládeže a ozdobou triček, podobně jako pozdější portrét Che Guevary. Manifestovala tím svůj příklon k levicovému vývoji společnosti i k idejím těchto osobností.

ZDENĚK HRABICA

Ještě si pamatuji dobu, v níž nás blízcí velmi často napomínali, abychom koukali něco pořádného dělat a neleželi od rána do večera v knihách. Vybrané knihy byly tenkrát pořádně osahané, rozpadající se knihy jiní uráželi pojmenováním, že jde o „salátová vydání“.Platilo to hlavně o učebnicích, stejně jako o verneovkách, rodokapsech, foglarovkách. Dokonce o knihách z povinné školní četby.

PETR BURDA

Měsíc otevřený antikvariát v centru Prahy praská ve švech. Na ploše pětkrát pět metrů se tísní čtyři knihomilové a před regály plnými knih si dávají galantně a s humorem přednost.

IVAN DOROVSKÝ

Z knihy Já se tam nevrátím

Švýcarská spisovatelka Hélene Richard-Favreová, autorka knih Nouvelles de nulle part, Nouvelles de rien a Nouvelles de personne, se obrátila s otevřeným dopisem k Světlaně Alexijevičové, nositelce Nobelovy ceny 2015 za literaturu.

Píšeme si

PETR MUSÍLEK

Každá situace má své příčiny a následky. Zabývat se účinně příčinami je smysluplné v době, kdy se utvářejí. Později je to spíše práce pro historiky. Neustálé opakování soudů, kdo za to může, je více méně jen plácáním do vody. Součastná situace vyžaduje okamžitá a uvážlivá řešení. Pokud je nevidíme, vzniká nervozita a strach. Vyčítat lidem, že tuto nervozitu a strach projevují, je nepochopení problému. Každé zařízení má svoji nosnost, ať už se jedná o letadlo, loď nebo autobus.

VÁCLAV HONS

v apatyce

už to nekoupí

hloupí vyznavači

totální

diskontinuity