Které tři kulturní počiny v roce 2014 považujete za nejvýznamnější?

Mé hodnocení největších kulturních zážitků je značně netradiční. Jsem si vědom toho, že se bude výrazně lišit od oficiální umělecké kritiky, ale hlavně od názorů těch lidí, kterým se v poslední době říká „pražská kavárna“. To je možná také důvod, proč se mne na můj literární typ ještě nikdy neptaly Lidové noviny v každoroční anketě o nejlepší knihu.

Skutečným uměleckým zážitkem byl pro mne PASK. Pod touto nevábnou zkratkou se ukrývá nově otevřený Pavilon skla v Klatovech – skleněná perla v pomyslné klenotnici města. Jedinečná expozice téměř šesti set skleněných předmětů ze šumavské sklárny Lötz z Kamenného mlýna u Rejštejna tvoří nejucelenější sbírku secesního skla špičkové, doslova světové úrovně. Do obdivu nad uměleckým mistrovským českých sklářů se mísí kapka hořkosti: unikátní sbírka byla zapůjčena na sedm let zahraničním sběratelem. Kde skončily všechny ty malé originální šumavské sklárny (a jejich unikátní archivy)? Otázka, která doprovází okouzlené návštěvníky.

Jmenovat jednotlivé kulturní počiny bych se neodvážil. Mám příliš kusé informace o tom, co se kde objeví a ani necítím potřebu a navíc mi ani nepřísluší, vydávat hodnotící znaménka. Dávám přednost sledování celkového vývoje, pro který jsou tyto jednotlivosti zajisté určující, ale které bych se neodvážil známkovat.

Nedávno se mi dostala do rukou knížka vydaná nákladem vlastním – Milénium od Josefa Prskavce.

Jen nerad komentuju v anketách svůj výběr, tentokrát mi nic jiného nezbývá: podle mne byly počiny trvalé hodnoty čtyři, snad mi to projde, když přece také Dumasovi Tři mušketýři byli nakonec čtyři. Tak tedy podle abecedy, ne podle významu, každá z těch čtyř knih je jedinečná a nedá se řadit nad ostatní:

 

1. Otevření plzeňského nového divadla premiérou opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.

Vítězslav Nezval: Básně III. Několikrát jsem na Hané navštívil editora Nezvalova díla Milana Blahynku a viděl ho luštit Nezvalovy rukopisy psané již obtížně čitelným zeleným inkoustem. Proto budu opakovat po Jiřím Kuběnovi z letošního prvního vydání LUKu – „jeho (Blahynkova) erudovanost, stejně jako láska k poesii i našemu největšímu jejímu Mistru bere dech.”

VĚRA BERANOVÁ

Vystoupení předsedkyně Výboru národní kultury na celorepublikovém aktivu ke kulturně-politickému zaměření KSČM, konaném 22. 11. 2014

Vážené soudružky a soudruzi, milý přátelé. Jménem Výboru národní kultury děkuji za pozvání na váš aktiv. Náš spolek, dříve občanského sdružení, je úzce provázán s levicovými představami o kultuře a umění, a tedy kulturní politika KSČM stojí zcela přirozeně v centru našeho zájmu. Dovolte, abych v této souvislosti navázala na předcházející kritické vystoupení Ludvíka Šuldy, vedoucího oddělení pro odborné zázemí, který rekapituloval a především konfrontoval teoretická východiska s konkrétní stranickou praxí. Právě toto vystoupení mě inspirovalo k vyjádření, k zamyšlení se nad stavem, možnostmi a doslova povinnostmi pojetí kultury z hlediska levicových východisek, z hlediska levicové kulturní politiky.

 

VLADIMÍR KOLÁR

Bylo 11. listopadu 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii v Praze toho dne hlásil zamračené mlhavé počasí, teplotu vzduchu kolem 3 °C, teplotu vody ve Vltavě 8 °C. Osmadvacetiletý rodák ze Žižkova Pavel Setnička, vyučený strojní zámečník, pomalou, kulhavou chůzí postupoval od nádraží do Bubenče, Korunovační třídy čp. 124, kde měl svou životní lásku, od které ho na sedm let oddělila tříletá vojna v Bosně a čtyřletá válka na ruské frontě. Dopadá na jednu nohu, kterou mu značně zkrátilo těžké zranění německou střelou dum-dum, cestou přemítá o událostech, o kterých slyšel už v košické nemocnici, o vyhlášení Československé republiky před pouhými čtrnácti dny.

VÁCLAV PELCMAN

Román 35 MRTVÝCH je dílo Kolumbijce Sergia Álvareze (Host, 2013, přeložila L. Hazaiová, 454 str.).

JOSEF ZLOMEK

K 25. výročí vydání prvního čísla levicového týdeníku Naše pravda

EVA FRANTINOVÁ

Víte co? Pojedeme zítra za Almou!,“ plánoval podle vyprávění maminky výlety do Vídně můj pradědeček. Vyučil se ve Vídni – v kavárně, ve které možná mluvil s Mahlerem i „jeho Almou“. Mohl mluvit i se spisovatelem Werfelem, s pěvci opery i malíři… „A mami, kdo byla ta Alma?,“ ptala jsem se maminky, která nedokázala odpovědět. Odpověděla mi až kniha Catheriny Sauvartové ALMA MAHLEROVÁ, kniha s podtitulem A vždycky budu muset lhát, kterou přeložila Irena Kozelská, a vydalo nakladatelství Argo.

JIŘÍ STANO

Pětadvacet roků

není v TV den jediný,

aby nás nekrmila

hrůznými zločiny.

Na netu jsme našli příspěvek, který hovoří za mnoho Čechů. Proto ho otiskujeme.

Milí spoluobčané, tuneláři, flákači na dávkách, milí zloději a kurvy,
sedmdesát pět let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů aut nám VW a Hyundai vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme Bruselu, jak vítáme multikulturní společnost a jaké krásné perspektivy soužití s nenávistnými ideologiemi se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nezvolili do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

Naše země nevzkvétá. Všechno jsme si zkurvili.

JAROSLAV ŠTRAIT

Na začátku byl rozhořčený dopis čtenáře ze západních Čech. Co jsme to s legiemi udělali? Napište názor!

DUŠAN SPÁČIL

Ztratilo se nám es!

Namísto sněhu

užijme si tedy něhu…