Vítězslav Nezval: Básně III. Několikrát jsem na Hané navštívil editora Nezvalova díla Milana Blahynku a viděl ho luštit Nezvalovy rukopisy psané již obtížně čitelným zeleným inkoustem. Proto budu opakovat po Jiřím Kuběnovi z letošního prvního vydání LUKu – „jeho (Blahynkova) erudovanost, stejně jako láska k poesii i našemu největšímu jejímu Mistru bere dech.”

Karel Sýs: Apokalypsa podle Joba. Vím, bylo to napsáno již v roce 2013, ale četl jsem teprve vloni, protože knihkupci tuto knihu nevedou a výtisk jsem získal až od autora výměnou za sušené houby. Ti, kterým Sýs svojí vrcholnou básní řeže ostrým nožem hrubou kůži zvrácených charakterů a drásá jim nečisté svědomí, právem dostávají bílou horečku a nezbývá jim než se uchýlit k novému druhu cenzury – mlčí jako hroby.

Kavárna na Bechyňově náměstí v Přibyslavi. V třítisícovém městečku, do něhož jsem se na stará kolena před devíti lety přiženil, každý pokus o založení kavárny zkrachoval, zatímco dvě herny na malém rynku měly otevřeno „v kruglyje sutki”, řečeno v ruštině, tedy non stop řečeno anglicky. Až nyní se díky mladým baristům, Miroslavu Pleslovi a Zdeňce Koubkové, podařilo kavárnu udržet. Lidé si mají kde dát rande a jiná dostaveníčka. Já si tam chodím číst. Už Neruda věděl, že nikde se nečte tak dobře jako v kavárně. Dosud volná stěna bude galerií…

IVO HAVLÍK, novinář a fotograf