Jmenovat jednotlivé kulturní počiny bych se neodvážil. Mám příliš kusé informace o tom, co se kde objeví a ani necítím potřebu a navíc mi ani nepřísluší, vydávat hodnotící znaménka. Dávám přednost sledování celkového vývoje, pro který jsou tyto jednotlivosti zajisté určující, ale které bych se neodvážil známkovat.

Vývoj v končícím roce 2014 přináší trend třídění názorů a jejich zakotvení ve společnosti. Významná je úloha různých přednáškových cyklů a konferencí, ale i literární činnost, která se již začíná stabilizovat v jasněji profilovaných seskupeních. Do těchto tendencí zapadá i čtvrtletník Lípa, týdeník LUK a jiné další kulturní časopisy. Řekl bych, že se nacházíme ve fázi přechodu od sice oprávněných protestů do fáze programově vyhraněné.

Národu se předkládá názor, že je naše společnost rozdělená. K tomu lze říci, že konečně po letech tápání a defenzivy se společnost kultivuje a třídí. Hlasitý kvikot přežitého je jen tušením o ztrátě vlivu. Tyto odstředivé tendence samy sebe diskvalifikují z demokratické diskuse. I touto fází musíme projít s vědomím, že jimi vyvolaný vítr se může obrátit do směru, který vůbec původci nepředpokládali.

Jako významné mi přijde, jak se sociální vnímání šíří i mimo kotce stranického uvažování, kde platonicky a účelově přežívalo Je samozřejmé, že vřed, který se rozřízne, bolí a působí odpudivě, ale ránu bez této fáze vyčistit nelze.

Příliš dlouho jsme setrvávali na nejistém území bez skutečných autorit a vzorů přítomného života.

To, že nastává chvíle, kdy se praktický život začíná hlásit o slovo, mi přijde jako nejvýznamnější kulturně společenská událost, která, jak věřím, ovlivní všechny oblasti našich životů.

PETR MUSÍLEK, básník