VÁCLAV PELCMAN

Román 35 MRTVÝCH je dílo Kolumbijce Sergia Álvareze (Host, 2013, přeložila L. Hazaiová, 454 str.).

Kniha z prostředí nepříliš známého pro většinu obyvatel Evropy. Známé jsou asi politické převraty, drogové a protidrogové operace. V této knize se čtenáři dozví podstatně více, i když nic příliš povznášejícího. Autor procestoval celou svoji vlast i jiné země (Španělsko, Francii). Narodil se 3. srpna 1965, do českých encyklopedií se dosud nedostal. Překladatelka měla snad jen malé potíže s překladem jednoduchého textu. Použila i výrazy, které nemohou být přesným překladem, ale čistě českým úslovím (např. „sbohem a šáteček“).

Román je složen z různě dlouhých příběhů, které jsou volně svázány do dějové linie několika let. Popisovány jsou osudy mužů a žen známých z počátečních kapitol. Autor střídá vyprávění i stejných událostí očima jednotlivých hrdinů v průběhu následujících „kapitol“. Mnohdy musí čtenář napnout pozornost, aby pochopil, kterou osobou k němu autor právě promlouvá.

Text je psán, jako by vyprávěly jednotlivé osoby samy, nejčastěji však píše autor v první osobě. Čtenář je seznamován s různě orientovanými skupinami obyvatel. Značné místo je věnováno činnosti komunisticky orientovaných aktérů (podle čínského vzoru - maoistů). I když jeho vlastní stanovisko není zřejmé, rozhodně není neobjektivní, tj. antikomunistické. Seznamuje čtenáře s činností odborových předáků, předních politiků (prezidenty nazývá jejich nelichotivými, lidovými přízvisky), drogových gangů i vojenských a partyzánských jednotek. Jako manipulátoři v pozadí jsou anonymní „amíci“. Kniha je jistě dost čtivá, zejména pro své „exotické“ prostředí.

Nad popisovanými činy a událostmi Evropan, podle mne, nevěřícně kroutí hlavou! Těžko pochopitelná počínání, i když jistě knižně nadsazená, vzbuzují až nevíru pro svou brutalitu, bezohlednost a další negativní vlastnosti „homo sapiens“. Také podrobné naturalistické popisy pohlavního života, jak je líčí autor ústy svými či dalších hrdinů, je dost neuvěřitelné. Zde si jistě přijdou na své adolescenti či ti, kterým již běžný milostný život nestačí a hledají proto další povyražení - nejlépe drogy, alkohol a sex společně. Člověk získává až nedobrý pocit pro bezvýchodnost života některých skupin lidí (vzhledem k světové zvyklosti)! Kniha je obrazem, jak se vyvíjí kapitalistická společnost v nepříliš demokratickém prostředí.

Autor se jistě nechal inspirovat velikánem kolumbijské literatury G. G. Márquezem, který v roce vydání této druhé knihy autora měl již za sebou ukončené celoživotní dílo (1928-2014). Ten popisuje zvláštní mentalitu Kolumbijců z nížin (Sto roků samoty).

Nejlépe se snad dá pochopit mentalita Kolumbijců z úryvku rozhovoru, který Álvarez poskytl španělskému listu El País: „Vždycky pro nás bylo obtížné být to, co jsme. Sníme o tom, že se jednoho dne všichni probudíme bílí, západní a civilizování… A tahle neschopnost přijmout sami sebe z nás udělala zakomplexovanou společnost, která sebou pohrdá, společnost, která zabíjí nejen zrádce, soupeře nebo nepřátele, ale s děsivou krutostí i všechno, co sama neakceptuje.“