Již posedmé byly 29. června 2022 udělovány Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Ceny začala udělovat Asociace nezávislých médií v roce 2016 a od té doby se jejími laureáty staly mnohé významné osobnosti českého (nejen) mediálního světa. Namátkou Tereza Spencerová, Jan Petránek, Ondřej Neff, Jan Schneider, Jaroslav Bašta, Zdeněk Zbořil, Alexandr Tomský, Stanislav Motl, Markéta Šichtařová, Benjamin Kuras, Ladislav Větvička, Martina Kociánová a další, ze Slovenska (od r. 2018 je cena „federální“) například Jozef Leikert, Pavol Dinka, Gustáv Murín, Jozef Banáš a další.

 

Letošními laureáty jsou:

- František Dostál – fotograf

- Literárny týždenník – slovenský časopis pro kulturu a společnost

- LUK – Literatura, umění, kultura – český týdeník pro kulturu a společnost

- Štepán Cháb – komentátor Krajských listů

- František Roček – autor literatury faktu a komentátor

- František Kružík – publicista zabývající se ekologickou tématikou

- Martin Nezval – spisovatel a novinář

- Pavol Janík – slovenský básník, publicista a autor literatury faktu

- Viktoria Hradská – překladatelka, galeristka a organizátorka Salonu kritického myšlení

Obraz pro užití na diplomu poskytla vynikající česká výtvarnice Klára Klose.

Předávání cen doprovodil písněmi Karla Kryla Pavel Foltán.

(Některá laudatia a vystoupení oceněných nemohla být z technických důvodů zachycena)

Laudatio na LUK

Před mnoha, skoro čtyřiceti lety, jsem poprvé zakopl o jméno básníka Karla Sýse. Byl tehdy tuším ve Tvorbě a redigoval tam poetickou přílohu. Poslal jsem mu, já mladý hoch z venkova, nějaké básničky, o nichž jsem myslel, že by zasloužily být otištěny. Nebyly. Díky Karlu Sýsovi, a dnes jsem mu za to vděčný: nestály totiž za nic. Jiný na jeho místě, a že takových bylo dost, by mě odkázal do nějakých mezí a utrousil by možná i nějaké to slůvko o imperialismu a beatnickém epigonství. Sýs mi tehdy napsal velmi vlídně, jako jediný, vlastně mě skoro pochválil. Tím mi dodal chuti pokračovat, i když jen v závětří.

Laudacio na Martina Nezvala

Opravdu nevím, zda Martin Nezval si počínal moudře, když svěřil laudacio své knihy právě mně. Ke stáru v sobě stále méně potlačuji myšlení archeologa, který i knihu prohrabává po jednotlivých vrstvách. V Holkách z nezisku jsem jich rozeznal hned několik a jejich popis vezmu od podloží.

Laudatio na Františka Ročka

Jednou z největších obžalob války a jí provázející ztráty lidství byl film běloruského režiséra Elema Klimova Jdi a dívej se! Vybral si už v roce 1986 pro název svého filmu refrén ze zjevení sv. Jana, které je známější pod názvem Apokalypsa.

Laudatio na Pavla Janíka

Pavla Janíka, jednoho z dnešních laureátů Ceny Asociace nezávislých médií, znám přes dvacet let a stejně dlouhou dobu sleduji jeho básnickou a aforistickou tvorbu, pozitivně hodnocenou doma (v Čechách i na Slovensku), ale také v zahraničí.

Laudatio na Viktorii Hradskou

Milá Viki,

přisvojil jsem si právo přednést laudatio k tvé osobě nejspíš proto, že se známe už čtvrtstoletí a během té doby jsme společně a s dalšími blízkými stihli zažít mnoho dobrého i zlého. A taky, jak se říká, „jsme spolu kradli koně“. Z toho všeho dobrého, to podtrhuji, co nás propojilo, bych vyzdvihl dvě aktivity. Předně úžasnou sérii výstav soudobého výtvarného umění. Už jsme se nemohli dívat na ta neviňátka šplhající po Husákově raketě na Žižkově a jiné nesmysly vydávající se za umění. A tak se našel prostor, chuť, energie každoročně dělat kolektivní výstavy našich nejlepších umělců, k nimž po léta patřila i autorka obrazu, který jsme užili pro letošní diplomy této ceny.

Laudatio na Františka Dostála

Humor má mnoho podob, a ten fotografický je obzvlášť svébytný. Má poněkud jiné souřadnice než kreslené nebo vyprávěné vtipy, liší se od divadelních komedií či filmových grotesek. Často spočívá jen v úhlu pohledu, v optickém klamu či v nedokonalosti oka oproti objektivu, hraje si se stíny, s perspektivou, s odrazy světla a protisvětla, splétá skutečnost a její zrcadlení v jednu šálivou iluzi, poukazuje na podobnosti, které jsou koneckonců jen zdánlivé.

Laudatio na Literárny týždenník

Nazval jsem tento krátký proslov parafrází na starý film o Karlu Čapkovi – Člověk proti zkáze. Pojednával o malém, ale vytrvalém vzdoru spisovatele vůči násilí začínajícímu panovat vůkol. Snad to nepřeženu, když do podobné role pasuji slovenský Literárny týždenník. Časopis, který vznikl jako zázrakem ještě na sklonku minulého systému, v roce 1988. Časopis, který jako první zveřejnil úvodní prohlášení Verejnosti proti násiliu.