Laudacio na Martina Nezvala

Opravdu nevím, zda Martin Nezval si počínal moudře, když svěřil laudacio své knihy právě mně. Ke stáru v sobě stále méně potlačuji myšlení archeologa, který i knihu prohrabává po jednotlivých vrstvách. V Holkách z nezisku jsem jich rozeznal hned několik a jejich popis vezmu od podloží.

Celý příběh stojí na události, kterou u nás zažívá každé druhé manželství – na rozvodu a sporu o tom, zda muž má právo také vychovávat dítě. Hlavní hrdina knihy (k jeho osobě se dostanu později) záhy zjišťuje, že v Čechách je to vyloučeno. Na všech rozhodovacích pozicích sedí ženy.

Navíc jeho bývalá žena má jako nejlepší přítelkyni advokátku, která dokonale potvrzuje rčení dědečka mé ženy, zkušeného soudce, že nejlepší přítelkyni Pánbůh stvořil hned po tasemnici. V dnešní době k tomu žel ještě přidal feministické neziskové organizace, holky z nezisku, které cizí neštěstí a rozvrat společnosti dobře živí.

Tím se dostávám k druhé vrstvě příběhu, která souvisí osobou hlavního hrdiny příběhu Abrahama, kterého autor označuje jako trickstera prchajícího před americkou politickou korektností.

Abraham by o sto let dříve byl nepochybně postavou z povídek Jaroslava Haška. Inspirace Švejkovým přístupem k životu je poznamenána hořkým poznáním, že s českým přístupem ke sporům o dítě se bojovat nedá, ani když se pokusí feministické progresivisty porazit jejich vlastní ideologií. Když systém nemůže uvěznit jeho, zavře do útulku dceru, o niž se bývalou manželkou soudí. Protože nezisku jde jen a jen o zisk.

Možná proto autor použil neobvyklý způsob vyprávění – Abrahamovy životní peripetie popisuje jeho bratr Jacob, který je mladší alter ego George Sorose. Jde o světově proslulého filantropa, jenž se na rozdíl od své živoucí předlohy hrdě hlásí ke svým záměrům a k tomu, komu slouží a proč.

To je ta poslední vrstva, objasňující, proč progresivistická ideologie ničí rodiny, komunity, národy, státy a Evropu.

Po přečtení Holek z nezisku mě zamrazilo. Takhle otevřeně nikdo problémy našeho světa ještě nikdo nepopsal. Asi je málo tricksterů.

JAROSLAV BAŠTA

....

MARTIN NEZVAL

Vážené dámy, vážení pánové,

dnešního ocenění si velmi vážím. Nicméně mám jisté pochybnosti. Krameriova cena je totiž vždy spojena se statečností a odvahou. A já bych se nikdy nenazval statečným a odvážným, když už jsem někdy nazýván novinářem a spisovatelem.

Kdybych udělovat já Krameriovu cenu, udělil bych ji předsedovi Asociace nezávislých médií Stanislavu Novotnému. A Petru Žantovskému, v jehož hlavě se nápad na Krameriovu cenu rodil. Oni se, v rámci své novinářské práce, totiž, na rozdíl ode mě, nebojí. Oni jsou ochotni riskovat své společenské postavení. Oni říkají některé věci jako první. A mně mrazí, když některé ty poprvé vyslovené věci slyším. Říkám si, za tohle je přece musí establishment sejmout. A potom jsem rád, když tyto poprvé vyslovené podstatnosti se stávají součástí standardního společenského vědomí. Toť doklad smyslu jejich práce.

Jenže tito dva pánové si sami sobě dát cenu nemohou. A tak jsem Krameriovu cenu, spolu s dalšími kolegy, dostal já. A vím, čím bych udělal radost progresivním liberálům. Kdybych cenu demonstrativně nepřijal! Nebo ještě lépe: Kdybych cenu nejprve přijal, ale poté ji demonstrativně vrátil. Pochopitelně s omluvou, že jsem byl při jejím přebírání pomýlený.

Na tomto místě prohlašuji, že Krameriovu cenu nevrátím, neboť si jí vážím. A tak trochu se mi příčí laciná gesta, která dnešní krásná doba zase vyžaduje.

Nicméně ještě jednoho kandidáta na Krameriovu cenu bych měl. Je to člověk, kterého všichni známe. Vynikající novinář a spisovatel, který nikdy za svého života žádnou cenu nedostal. Naopak. Celý profesní život se těšil nádhernému pohrdání ze strany rádoby elit.

Tím mužem je Jaroslav Hašek. Jaroslav Hašek, který nám dal vynikající know-how. Díky němu víme, že absurdní době je nutné vzdorovat nezdolně dobrou náladou. A dále díky Haškovi víme, že absurdní systém je možné destruovat i groteskním souhlasem. A to je ta hlavní věc, o kterou mi v mém románě Holky z nezisku šlo. S nezdolně dobrou náladou si pohrát starou jezuitskou lstí! Lstí, která dnes slaví tak sympatický comeback. Lstí, že dobro je nejlepší skrýší pro zlo.

Rovněž děkuji nakladateli doktoru Drtinovi, který nalezl odvahu knihu vydat, i redaktorovi Našeho vojska Liboru Hlaváčkovi. Stejně tak děkuji Jaroslavu Baštovi. A také děkuji zde přítomnému literárnímu vědci Alexandru Mikuláškovi, který většinu mých románů nejen recenzoval, ale i do poctivě a do hloubky analyzoval.