Laudatio na Viktorii Hradskou

Milá Viki,

přisvojil jsem si právo přednést laudatio k tvé osobě nejspíš proto, že se známe už čtvrtstoletí a během té doby jsme společně a s dalšími blízkými stihli zažít mnoho dobrého i zlého. A taky, jak se říká, „jsme spolu kradli koně“. Z toho všeho dobrého, to podtrhuji, co nás propojilo, bych vyzdvihl dvě aktivity. Předně úžasnou sérii výstav soudobého výtvarného umění. Už jsme se nemohli dívat na ta neviňátka šplhající po Husákově raketě na Žižkově a jiné nesmysly vydávající se za umění. A tak se našel prostor, chuť, energie každoročně dělat kolektivní výstavy našich nejlepších umělců, k nimž po léta patřila i autorka obrazu, který jsme užili pro letošní diplomy této ceny.

Mimochodem, ty výstavy byly vždy tematizovány, z těch posledních let nejvíc se mi zalíbilo téma České moře, pocházející z erbovní básně Jiřího Žáčka, sonet, jenž zaslouží ocitovat celý:

České moře, dárek od Shakespeara,

pohádkový omyl, který potěší,

cosi jako láska, naděje a víra,

moře pro neplavce, moře pro pěší,

moře bez vody a bez příboje,

nekonečné moře všeho, co bys chtěl,

moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,

moře utonulé v buňkách našich těl,

moře sebeklamů, moře nebezpečí,

moře, které mumlá vyhynulou řečí,

zamořené moře, moře našich dob,

moře, z něhož zbyly útesy a břehy,

zkamenělé moře milosti a něhy,

moře hoře, naše kolébka i hrob.

Žáček v tom textu podal vysvětlení celé naší existence, jejího půvabu i marnosti.

Nepředáváme zde však ceny výtvarné, nýbrž novinářské. Proto jsme se rozhodli ocenit tvůj neocenitelný (to je čeština, což) přínos druhé aktivitě zvané Salon kritického myšlení. Po řadu let se scházejí špičkoví intelektuálové, lékaři, umělci a další osobnosti mající, co říct, aby společně zkoumaly a reflektovaly ono „české moře“, které se kolem nás dmulo. Salony kritického myšlení obohacovaly nejen své účastníky, ale občas i neúčastníky, díky sborníkům, které z nich vycházely. Mně nejvíc utkvěl ten s názvem Média jako překážka v komunikaci.

To všechno by nebylo bez tebe, milá Viktorie Hradská, a taky bez tvého nejbližšího, spisovatele Alexe Koenigsmarka. Kdyby tu dnes byl s námi, určitě by zasloužil vlastní cenu za vynikající fejetony. Takhle je to jen na tobě, Viki. Odnášíš si cenu, která patří vám oběma.

PETR ŽANTOVSKÝ