ALEXEJ MIKULÁŠEK

HRBÁCSEK, Magdaléna (ed.): Židovský kultúrny fenomén v stredoeurópskom kontexte / Zsidó kultúra közép-európai kontextusban. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre / Fakulta stredoeurópskych štúdií, 2016. 254 str. ISBN 978-80-558-1092-8

VĚRA BERANOVÁ

Bratislavské vydavatelství Elán vydává zajímavý titul: Monika Kapráliková: ZA HRANICE PROVINCIE, JÁN SMREK A JEHO ELÁN.

MILAN BLAHYNKA

Škodolibou souhrou náhod jsem se nikdy nedostal do Háje ve Slezsku na každoroční Rozmarné léto Vladislava Vančury (první bylo už v roce 1991), ač jsem o autoru Rozmarného léta, ale i Pekaře Jana Marhoula, Polí orných a válečných, Učitele a žáka, Alchymisty, Posledního soudu, Markéty Lazarové, Josefiny a Obrazů z dějin národa českého napsal dvě knihy. Součástí setkání obdivovatelů Vančurova mistrného díla bývá rovněž zajímavá výstava v místním infocentru a knihovně, otevřená pak ještě pár týdnů. Výstavu plakátů k filmům natočeným Vančurou nebo podle Vančurových knih (2014) a ani pak výstavu knižních překladů Vančurova díla (2016) jsem nepromeškal, o první z nich jsem napsal referátek Vančura stále živý (LUK 30/2014). Náročného pořádání Rozmarného léta se roku 2004 ujalo nadmíru agilní Sdružení, nyní Spolek Vladislava Vančury, založený rok předtím a letos slavící patnáct let úspěšné práce, kterou až příliš skromně bilancuje brožurka Slavnosti Rozmarného léta, kalendárium 2003-2018. Sešitek připravil a graficky upravil spiritus agens Spolku VV, kurátor výstav a spoluorganizátor až neuvěřitelně pestrých a spontánních slavností Ladislav Ludvík.

NORBERT TOMÁŠ

Musíš uznat, řekli mi před časem známí, kteří si myslí, že moje výhrady proti trhu zvaného volný a jeho devastujícím účinkům na národní kulturu jsou projevem mého domněle totálního odmítání poměrů po vítězství poměrů nastolených pod sametovou vlajkou, musíš uznat, že i veřejnoprávní rozhlas, evidentně nadržující nespokojencům s výsledky voleb, vysílá i hodnotné netendenční pořady, například Meteor, Stopy-fakta-tajemství anebo Toulky českou minulostí, a neříkej, že tak činí jen proto, aby pozastřel, komu za peníze ode všech straní. Pravidelně sleduji jen Stopy-fakta-tajemství, a rád přitakám, že jednostranné nejsou a že jenom výjimečně mě nepřesvědčují (jako nedávno v pokusu o pochopení pro vynikajícího vynálezce a podnikatele, odsouzeného za spoluvinu na osudu Lidic; tam pravidelně jedinečný Stanislav Motl lehkou nohou přešel, co jinak úctyhodnému člověku po válce snad právem přitížilo).

ZDENĚK HRABICA

Prý měl chodící fotograf v červenci jakési narozeniny. Sláva mu! Potkávali jsme se v životě až doteď většinou na pražské ulici. Vždycky jsme oba měli v ruce fotoaparát.

JAROSLAV KOJZAR

Ležel jsem v zátočině řeky. Ukryt stromy a keři, před nimiž byla malá plážička. Byl jsem sám. Nikde ani človíčka. Voda přede mnou plynula pomalu a narušovala ji jen nějaký ryba, která se chtěla „nadýchat“ kyslíku. Pak se kolem udělal kruh, jenž se šířil dál a dál, až zase byl klid na hladině. Bylo divné, že jsem tu sám, když prázdniny byly v plném proudu a děti nejen tady v zátočině bývávali po celý den. Slunce svítilo, teplota měla „jen“ svých pětadvacet stupňů a foukal mírný větřík. Možná to odradilo jiné návštěvníky. Byl jsem tomu rád, protože jsem čekal na jednu dívku, která sem za mnou přicházela. Žila s prarodiči nedaleko. Studovala v Praze. Tady trávila prázdniny. Našli jsme k sobě úzký vztah a zdálo se, že nejen prázdninový. Často jsem si ji představoval jako bohyni, která vystoupila z řeky. Něco jako Pallas Athéna, ale tady kolem nebyly vody objímající bájný Kypr.

JÁN SMREK

Kde je ten čas co douškem jsem vás pil

nápoje slavné

korunované vinětami

na kterých všechny řeči světa

svítily jak drahokamy