JÁN SMREK
Kde je ten čas co douškem jsem vás pil
nápoje slavné
korunované vinětami
na kterých všechny řeči světa
svítily jak drahokamy
To byl z citů našich zeměpis
přes kapky vaše zvětšovací skla
dívali jsme se nad oceány
a naše duše vámi vedená
jak náměsíčná širým světem šla
Čtyřicet druhů rumu ochutnávat
ke čtyřiceti druhům koňaků přivonět
to byla bože
to byla svoboda
to byl univerzalismus
veliký pocit života
Kdo hledá v alkoholu jenom mok
na uhašení žízně
ten neví co je s duchem vésti krok
ten nezná velkorysost rozletů
jen lidskou přízemnost a nedostatek přízně
Čím větší moudrost do člověka vstoupí
tím více se sklání před magií lihu
ty ho pak provázejí s jistotou čarokrásnou
tu od snů ke snům a od břehů k břehům
Bacardi jméno tvé v mysli zůstalo mi
i když již dávno můj jazyk tě nechutnal
Tebe jsem si za snoubenku vybral
když jsem hledal mezi milenkami
a ty jsi vzhůru srdcem stoupal mi
jak v teploměru rtuť
Teď již tě není
jsi mezi tím
co se mi propadlo do nenávratna
To není mé hrdlo co touží po tobě
Má duše to ona je tak hladná
Ano mé hrdlo si již dávno zvyklo
na ctnost co skromností se zve
Však duše ta se nedá přelstít
ta touží po nápojích
co všechny země světa
objímají jak nekonečné moře
Člověk se jen jednou dotkne oblaků
už nelze ho změnit na červa
co zalézá do zemského bláta
Čtyřicet druhů slavných koňaků
ke kterým jsem ústa přiložil
to nebyla jen svoboda mé vůle
to byla lidská perioda zlatá
To bylo zpíjení se do nesmrtelnosti
až svaly pukaly a srdce prasknout chtělo
duch objímal se s božskou velebností
i když pod stůl padlo tělo
Dívat se na řady štíhlých flašek
které se honosí svým stářím
to byla poezie to byla krása lásek
to byly dějiny
pro které láskou hořím
V těch lahvích gothajský byl almanach
vždyť i nápoj se pyšní rodem
Bacadi martel hennessy tři slavné dynastie
a vše jen jedna pohádka
za kterou nechceš udělat
konec závěrečným bodem
Od oněch chvil kdy muži se z nás stali
takové pohádky jsme často prožívali
jak glóbus brávali jsme rukou skleničky
objímali tak svět celý širý
a úsměv našim rtem lomcoval
jak vítr nevyslovitelné síly
Ten úsměv to byl triumf to byl lesk
to bylo vědomí že člověk žije
Hvězd jsi se dotýkal
a rukou zachytil jsi blesk
a zlato vyrobil jsi z ničeho
jak v časech alchymie
Tam postávaly láhve zázračné
v kouzelných hospodách s klenbami gotickými
my četli jsme je jako folianty
kde každé slovo zvonilo
jak od Petrarky rýmy
Chodilo se dolů po schodech
a zbožně se sedělo jako v chrámech
když z lahví stoupaly ohnivé jazyky
a na hlavy nám sedly
a číše zpívaly jak v melodramech
Pak sestoupil k nám Napoleon
v tom nápoji co nesl jeho jméno
my viděli jsme jeho tvář
a slyšeli výskot Paříže
když z těchto sudů i on pil na slávu
císaře šarmantního
Není hezčí řeči mezinárodní
nad tu co zakletá je v tak vzácném moku
všelidská hymna skládala se z ní
a grandiózní slzu lásky
vyloudila v každém oku
A nebude dobře na světě
když ruce plní náboje
nevrátí se k plnění lahví
Proč má téct jen krev!
Ať tečou nápoje!
Ať místo hromobití kanonů
sklenkou cinkne každý
Vzývám tě krásné jméno bacardi
přivolám martel hennessy a mumm
přijďte zaujmout svá místa
k mé duši s klenbou gotickou
kde nyní předou černé své sítě
pavouci skličujících dum
Přeložil JAROSLAV VÁŇA