VĚRA BERANOVÁ
Bratislavské vydavatelství Elán vydává zajímavý titul: Monika Kapráliková: ZA HRANICE PROVINCIE, JÁN SMREK A JEHO ELÁN.
Netýká se jen vydavatelské, redaktorské činnosti významného slovenského básníka Jána Smreka, ale má co říci i ke slovenské kulturní žurnalistice. Obsáhlá publikace představuje téměř 300 stran souvislého textu, který je doplněn obsáhlým poznámkovým aparátem a množstvím fotografické dokumentace. V neposlední řadě se kniha vyznačuje nevšední a zároveň srozumitelnou grafickou úpravou Mária Rojko.
Autorka textu Monika Kapráliková prokazuje široký záběr, který dalece přesahuje ústřední problematiku časopisu Elán a redaktorské činnosti Jána Smreka. O této šíři svědčí nejen vlastní text, ale i pramenná základna, z níž autorka čerpala.
Monika Kapráliková nazvala svou knihu velmi příznačně. Právě označení „Za hranice provincie“ charakterizuje hlavní, stěžejní záměr autorky, poukázat a dokumentovat touhu, vůli Jána Smreka a samozřejmě nejen jeho, překonat jistou provinční nálepku. Toto vědomí pocházelo z obou stran, jak slovenské, tak i české. Byli to právě levicově orientovaní intelektuálové, kteří na toto chápání slovenské kultury nejen upozorňovali, ale také se snažili je překonat. Vzpomeňme jen článek Bedřicha Václavka, ve kterém se kriticky stavěl ke kulturní politice meziválečného Československa, v níž bylo právě Slovensko považováno za provincii oproti českým zemím. Podobné pocity však zažívali i moravští kulturní pracovníci.
Kapráliková se však nevyhýbá ani hlubšímu pohledu na osobnost samotného Jána Smreka. Již na první straně publikace si půjčuje jeho vlastní slova: „Radšej tuho zaspávať od vyčerpania, než ťažko zaspávať vo vedomí, že som málo žil a málo vykonal.“ Autorka využívá také dobových dokumentů, z nichž snad nejpůsobivější je osvědčení, v němž se matka Jána Smreka, tehdy Jána Čietka, zříká „všetkého práva prirodzeného nakladania s týmto mojím synom za ten čas, kým bude pod správou spomenutého sirotinca…“ Autorka pak vysvětluje tuto málo známou kapitolu básníkova života ve vztahu k jeho uměleckému i lidskému směřování. Jeho života v sirotčinci v Modre, kde shodou okolností také pobýval i Daňo Okáli, pozdější básník publicista, redaktor DAVu.
Stěžejní část knížky je věnovaná měsíčníku Elán, který bezpochyby patřil po všech stránkách k nejkvalitnějším časopisům, které slovenská kultura měla. S tímto hodnocením můžeme s autorkou souhlasit. Vydávání Elánu předcházela Smrekova spolupráce s pražským nakladatelem Mazáčem v rámci jeho slovenské knižnice. Zde se prezentovali nejen literáti, ale také ilustrátoři, například M. Galanda, A. Jasusch, M. Benka a další.
Dlouholetým Smrekovým snem bylo vydávání časopisu. První číslo Elánu vyšlo v Praze s podtitulem Mesačník pre literaturu a umenie 20. září 1930. Jisté finanční zázemí poskytlo právě Mazáčovo nakladatelství.
Autorka podrobně popisuje komplikovanou a nelehkou situaci vzniku časopisu, vzájemné propojování bratislavské skupiny a autorů kolem pražského Mazáčova nakladatelství. Obsah prvního čísla údajně vznikal v kavárně U Štěrbů na Václavském náměstí.
Obsah a vzhled časopisu řeší autorka velmi podrobně v několika kapitolách nazvaných například Élan vital, Obsah a vzhled časopisu, Za hranice provincie.
V roce 1934 se otevřelo také Slovenské knihkupectví v Praze (nemohu si odpustit poznámku, že dnes již mnoho let neexistuje).
Další kapitola knížky se nazývá Osudový deviaty. Zabývá se nutným přesídlením časopisu do Bratislavy, kdy první číslo 10. ročníku vychází v prostředí Slovenského štátu 14. listopadu 1939, končí pak v srpnu 1944, kdy se autoři seskupení kolem časopisu nemohli vyrovnat s politickou situací a sami časopis zastavili. Obnoven byl po válce 5. ledna 1946 a jeho vydávání bylo definitivně ukončeno v únoru 1947.
Již to, že Elán vycházel v letech 1930–1939 v českém prostředí, hovoří o jeho základním nasměrování, avšak je nutné zdůraznit, jak autorka podtrhuje, že právě tato propojenost je založena na jedinečnosti každé z těchto kultur, tedy slovenské a české. Autorka důrazně dokumentuje základní východisko Jána Smrka a tím také měsíčníku Elán: „Kritizoval dvojpólovosť uvažovania o slovenskej kultúre jako o neautonómnej súčasti ‚jednotného československého národa‘ alebo ‚pokus o separatizmus‘ ak sa usilovala vymedziť vlastný rámec. Svojimi aktivitami chcel redaktor presvedčiť českú stranu, že na Slovensku sa rozvíja svébytné umenie, ktoré nemá pre spolužitie štátutvorných národov likvidačný charakter, naopak, jeho pozitivny vývoj a akceptácia možu byť na prospech oboch kultúr“.
Obsáhlá publikace je vnitřně podrobně členěna a řeší mnohem širší problematiku než jen otázky časopisu Elán a jeho vůdčí osobnosti Jána Smreka. Na jeho stránkách defiluje řada jmen a událostí, z nichž mnohé jsou spojeny s českým prostředím a dokumentují základní ideu knížky. Je to například spisovatel a malíř Miloš Mitrovský, Vítězslav Nezval, Karel Plicka, Martin Benka, Štefan Bednár, Ján Mudroch. Andrej Mráz, Lea Mrázová, Vincent Hložník. Z významných událostí to byl především Kongres spisovatelů v Trenčanských Teplicích, kterému se Elán věnoval velmi podrobně v květnovém čísle roku 1936. Z českých delegátů se tohoto kongresu účastnili například J. Kopta, A. M. Tilschová, K. Nový, J. Seifert, M. Majerová, V. Závada, J. Hora.
Časopis byl, na rozdíl od většiny tiskovin – a tady jsou myšlena periodika vycházející na celém území Československa – koncipován pluralitně, nekonfesionálně, negeneračně. Stal se živou platformou seriosních diskusí, místem dialogu odlišných uměleckých, estetických konceptů. V podtextu zde vždy existoval dialog slovensko-český, a to i v dobách politicky velmi nepříznivých. Nikdy však nešlo o chápání a prosazování možného modelu jednotné československé kultury, ale právě Jánu Smrekovi šlo o podtržení jedinečnosti, specifičnosti jak kultury slovenské, tak české. Podstatné zde byly i soustavné snahy o prosazování cizích zahraničních vlivů, tedy časopis se stal také zdrojem poznání zahraničních podnětů, kulturních konceptů.
Knížku Moniky Kaprálikové považuji za velmi přínosnou, za knihu, která svým způsobem zaplňuje volné místo nejen v kulturních, ale i obecných dějinách slovensko-českých vztahů. Tato problematika doposud nebyla tak komplexně zpracována, i když existuje řada dílčích studií. Sama autorka se této problematice dlouhodobě věnuje a na toto téma publikovala také řadu dalších prací.