VLASTISLAV HNÍZDO

Franz Werfel (1890–1945)

Fenomén pražských německy píšících židovských spisovatelů výrazně ovlivnil světový literární vývoj první poloviny 20. století. Dílo Franze Kafky, které ční nejvýše, a dalších jeho přátel a souputníků především z židovské komunity má však trvalejší význam a i v dnešních dobách je inspirativní. Patří k nim i Franz Werfel, jehož okrouhlá jubilea si na sklonku letošního léta připomínáme.

Unie českých spisovatelů, sama bojkotovaná soukromými i tzv. veřejnoprávními médii stejně jako agenturami, má „dobré“ zkušenosti s cenzurou. Zná cenzuru „tichem“, cenzuru „odsouváním do bezvýznamnosti“, jak tuto taktiku pojmenoval jeden snaživý literární kritik. Zná cenzuru „náhubkem“, tedy zákazem propagovat tzv. komunismus a ospravedlňovat domnělé zločiny této neexistující společnosti, resp. utopie. A proč nepřipomenout cenzuru ekonomickou? Kdokoliv může publikovat knihu, pokud na to má, ovšem přístup ke státním subvencím a dotacím mají přirozeně jen někteří,„elitou“ vyhodnocení jako „elitní“, hodní odměny za svou uměleckou práci. Všechny tyto formy cenzury, dle Ústavy České republiky „nepřípustné“, se však musí sklonit před tou, které jsme svědky na současné Ukrajině.

MARTA FRANCOVÁ

Letošního 25. srpna uplynulo sto patnáct let od úmrtí významného myslitele, básníka a – což se nepříliš často připomíná – též hudebníka Friedricha Nietzscheho. Touto úvahou chci dokončit svou malou „trilogii“, věnovanou autorovi k různým výročím života (F. Nietzsche – člověk a zvěstovatel, F. Nietzsche – básník).

JIŘÍ JÍROVEC

Rok 1968 je svým způsobem poslední zaznamenatelný příspěvek naší země k evropské historii, přesněji řečeno k pozoruhodným šedesátým letům.

S básníkem a esejistou Markem Řezankou hovoří Michal Černík

alch

Naše nenaše média pracují, zčásti možná nezáměrně, jen z lenosti anebo ze snahy předvést, jak velice jsou „in“, na stálém vštěpování pocitu, že a jak je český národ a čeština vlastně bez významu, bez řádného důvodu k existenci.

Kočka Malvína

Včera soud odsoudil Pepíka Bočka, ačkoliv na vině byla ta kočka, zpívá se v jedné z humorných zpívaných soudniček pana doktora Iva Jahelky. Tentokrát však nebyl odsouzen ve své přítomnosti nějaký Pepa Boček z Horní Dolní, ale ve své nepřítomnosti nepohodlný rebel z Exmafiánského náměstí. Je to přesně jako v té staré lidové anglické písničce o čarodějnici z Amesbury. Rebel má řeči pánům navzdory. A nejen to. On dokonce ty řeči přeměnil v činy. Vesničané znervózněli a začali tušit, že v tom je nějaký šotek. A tak hurá k soudu dosvědčit, že se rebel mění v černou kočku, že svými negativními vibracemi negativně ovlivňuje rodinný život některých vesničanů, že se straní ostatních, nekomunikuje. V tom určitě budou spolky s ďáblem. A protože je v knize psáno, že nenecháš čarodějníka žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít, je třeba čarodějníka co nejrychleji odsoudit a pokud možno i pověsit.

PAVOL JANÍK

Demokratický systém sa od totalitného odlišuje najmä striedaním postáv na politickej scéne. Nezabudnuteľný Michail Gorbačov v rámci neodolateľnej perestrojky vyvinul pôvabný pojem – rotácia kádrov. Áno, podobnosť s krúživým pohybom kolotoča je veľmi výstižná. V slovenskej vládnej strane Smer – sociálna demokracia sa však kolobeh politikov očividne niektorých ľudí vôbec netýka. Za viacerých nedotknuteľných uveďme aspoň premiéra a šéfa rezortu kultúry.

KAREL SÝS

(K výstavě Jeden den prázdnin ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně)

LUBOMÍR MAN

Naší silou musí být především síla mravní, učil nás náš první prezident T. G. Masaryk, a abychom si to dobře pamatovali, byl na jeho přání vetknut do prezidentské vlajky ČSR nápis „Pravda vítězí“. Stalo se však – a vina těch, kteří to způsobili, by měla být dobře zdokumentována a odměněna – že jsme do dnešního dne ztratili jak pravdu, tak i mravnost, a to za výhodnost, čili kalkul. Měli jsme po pádu socialismu na vybranou: buď půjdeme do party silných a loupeživých, nebo do party slabých a loupežníky ohrožených.

red

Milovníci umění, kteří se zajímají o různé výstavy, vernisáže a další kulturní akce, si mohou přijít na své v celé řadě menších i větších galerií nebo výstavních síní. Podpora uměleckých institucí ze strany ministerstva kultury ale moc velká není a především menší galerie tak hospodaří pouze s omezenými finančními prostředky. Mnoho z nich tak často doslova bojuje o přežití a nemají možnost se dále rozvíjet a zkvalitňovat svoji nabídku.

MILAN DUBSKÝ

Na dlužnících se nejlépe vydělává. Bývaly časy, kdy si občané ukládali uspořené a neutracené peníze do záložen. Tam byly zúročovány a uložená částka se zvětšovala. Záložny a další finanční ústavy s těmito penězi podnikaly. Oběma stranám to přinášelo užitek.

RENÁTA SLOVÁČKOVÁ

Taky ste sa chlámali, moji milení, dyš sa rozhlásilo, jak drahé je méno našeho drahého hlasatela vítěznej lásky a pravdy? Už sa proti temu vybírání, temu braní za méno ozvali tí aj oní. Jedni, kerým sa zdál byt skoro spasitelom, spomínajú na boží přikázaní nebrat boží meno nadarmo. Už to pomenování letišťa majú za úlet. Iným sa zdá, že správné je nebrat tak posvjecené meno né nadarmo, ale zadarmo. A špekulujú, že by sa mělo a dalo vybírat vícej než tech třicet! Co to je pro dneska bohatých enem třicet tisíc?

VÁCLAV HONS

Ostravěnka

bezruč

starý nýmand

s kradeným zbožím