KAREL SÝS

(K výstavě Jeden den prázdnin ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně)

Jules Verne v roce 1888 daroval svým malým čtenářům, ale i jejich tatínkům a dědečkům Dva roky prázdnin.

Potřeboval k tomu v příhodném okamžiku odvázat jachtu jménem Chrt, na níž vypravil patnáct chlapců z Auckladnu na Novém Zélandu až na ostrov Hanover. Jachta, neřízena námořníky, kteří v osudné chvíli popíjeli v přístavní krčmě, sice ztroskotala, leč trosečníci se nejen nemuseli dva roky tísnit ve školních lavicích, ale absolvovali neopakovatelnou školu robinzonů.

Jiří Kolář vypravil v roce 1949 malého Kamila, syna svého přítele Kamila Lhotáka, za dědečkem a babičkou do Stochova na jediný den.

Jeden den prázdnin!

Kamil se neplavil na jachtě, křižoval osobákem přes stanice, jejichž jména by zněla exoticky snad jen uchu Francouze Brianta či Angličana Doniphana: Masaryčka – Bubny – Dejvice – Veleslavín – Liboc – Ruzyně – Hostivice – Jeneč – Pavlov – Unhošť – Kladno – Rozdělov – Libušín – Kačice – Lány…

Ale dobrodružství, která zažil, byla neméně napínavá než ta u pobřeží Chile.

Neboť co jiného je venkovská půda nežli tajuplný ostrov!

A nejsou snad slepice či králíci rovnocenní divé zvěři s tím rozdílem ovšem, že jsou užitečnější?
A není snad pohled vykreslený matnicí dědečkova fotoaparátu exotičtější než ilustrace Léona Benetta?

A není snad Stochov, biblicky řečeno, nikoli nejmenší mezi městečky českými?