ALENA VOLKOVÁ

Zamyšlení nad publikací Tripolis Praga – Die Prager Moderne um 1900 (pokračování z LUKu č. 10 /2014)

V poslední části páté kapitoly knihy Tripolis Praga připomínají autoři proslulá zábavní místa tehdejší Prahy, především kavárny a bary.

MIROSLAV VEJLUPEK

Že je na Marsu inteligentní život, s tím ohromil veřejnost (zdaleka ne pouze americkou) astronom Percival Lowel (+1916). Neměl ovšem pravdu.

MILAN BLAHYNKA

Snad podivuhodnou náhodou, snad dík promyšlenému edičnímu programu přichází Česká knižnice po závěrečném svazku Nezvalových Básní se svazkem POZDRAV TASOVA (Host, Brno 2013, ediční příprava a komentář Vladimír Binar), který osmi vybranými díly představuje dnešnímu čtenáři jedinečný básnický odkaz toho, jehož Nezval po celý život obdivoval, objevoval svým čtenářům a taky obhajoval, když byl tento básník Jakub Deml za některé své nešťastné výroky mnoha současníky odsuzován a pak dokonce i pohnán před soud.

JOSEF ZLOMEK

Epigram, krátká báseň vyjadřující úsečně a vtipně vážnou myšlenku, vznikl už ve starém Římě před více než dvěma tisíci lety a jeho zakladatelem byl Martialis. Břitkým satirikem byl také Voltaire, z českých epigramatiků připomeňme alespoň Karla Havlíčka Borovského.

PAVOL JANÍK

Nijaké inštitúcie a spoločenské systémy nie sú iné ako ľudia, ktorí ich tvoria a najmä riadia. Navyše – všetky politické a náboženské štruktúry – napriek proklamovaným vznešeným ideálom – slúžia predovšetkým ako obchodné súručenstvá na presadzovanie materiálnych záujmov svojich predstaviteľov. (Ne)kultúrna politika Smeru mi prekážala od jeho vzniku, lebo veľmi priehľadne nadbiehala stúpencom protichodných názorových prúdení a zoskupení v márnej nádeji, že si ich finančne nakloní. Nielenže ich nikdy nezískala na svoju stranu a znechutila podstatnú časť umelcov prirodzene spätých s deklarovanými sociálnymi cieľmi, ale v konečnom dôsledku sa vždy v rozličnej intenzite obrátila proti Smeru – nehovoriac o tom, že sa trvalo obracia proti nesporným a trvalým umeleckým hodnotám.

ELIŠKA KOPPOVÁ

V personálním mají napilno. Už druhý den studují životopisy, aby z uchazečů vybrali ty, kteří budou pozváni k ústnímu pohovoru. Všichni se na radu módních doporučení vychvalují až do nebe, aby předčili ty ostatní. Někdo to dokáže přesvědčivě, ale personalistka středních let ví své. Nad jedním textem ale její zájem přece ožije. Zkoumá ho a nechá vytisknout.

MILAN DUBSKÝ

Štáby, shluky advokátů, adjunktů a notářů je nemohou zdaleka nahradit. To když si před mnoha a mnoha lety naši předkové, ať byli sedláky, tovaryši, řemeslníky či trhovci podali ruce na znamení, že jejich ujednání platí. Ať to bylo v hospodě či na návsi, v dílně nebo u prodejního pultu vesnického krámku nebo v sednici, kde byly dveře otevřené očím i sluchům sousedů, svědků. Převyšovalo to všechny další zákoníky nové či staré. Platilo to až do smrti aktérů i do dalších pokolení jejich potomků.

JAROSLAV POSPÍŠIL

„Nejen vy, šťastně ženatí, ale i my, bývalí šťastně ženatí, jsme hrdinové"!
Dům je vklíněn mezi dva obilné lány. Když do jednoho z nich vjede kombajn, zvedne se z obilných klasů prach. Druhý lán přijde na řadu asi za dva dny, ale stane se, že první lán je souběžně rozoráván několikaradličním, těžkotonážním pluhem; tedy zase prach, a pak se objeví jakési monstrum na vysokých kolech a z trubkových ramen, rozevřených jako solární čidla kosmického modulu, rozprašuje žlutou, jedovatou mlhovinu, hubící údajně plevel.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Kdysi má rodná pražská čtvrť Vršovice patřila do okresu Královské Vinohrady. Ostatně tento název okresu lze už jen zřídka objevit na označení domů. Z rohového domu na malém vršovickém náměstíčku Na tržišti, kde v minulosti bylo možné někdy opatřit si i novou gumu do trenýrek, básník Divokého vína a také i zaměstnanec Josef Svoboda dohlédl z okna na putyku stejného jména. My jsme ji důvěrně nazývali Tržíček…

LUBOMÍR MAN

Řeknu vám, že mnohdy je lepší číst na internetu diskusní příspěvky k článkům, než ty články samy. Uvádím to s vědomím, že tím jdu sám proti sobě, protože víc píšu právě ty články, ale nešť. Třeba onehdy jsem nikoliv v článku o pravdivosti zpravodajství ČT, ale právě v diskusi k němu, objevil tenhle postřeh. Tak poslouchejte: za socialismu se lhalo jen o tom socialismu a o všem, co se v socialistických zemích děje či dělo, ale o kapitalismu a o všem, co se v kapitalistických zemích děje či dělo, se říkala a psala jen a jen pravda (o čemž se naplno přesvědčujeme teprve teď, když v tom kapitalismu sami žijeme). To znamená, že lež fungovala dřív jen jaksi jednosměrně, kdežto teď se lže všesměrně a bez omezení – dá se zkrátka říct, že se lže na plné koule a na celé zeměkouli.

TAŤÁNA KRÁLOVÁ

Symbolem padlých i přeživších vojáků je od dob první světové války vlčí mák. Na počátku byla báseň In Flanders fields (V polích flanderských). Složil ji kanadský básník John McCrae(1872–1918), občanským povoláním lékař. V průběhu první světové války byl chirurgem kanadské armády na západní frontě ve Flandrech v dnešní Belgii. Jeho báseň o divokých mácích, které dál rostou na bitevních polích, 8. prosince 1915 poprvé otiskl anglický časopis Punch. Sám autor se konce války nedožil, zemřel v lednu 1918 na zápal plic.

JANA VACKOVÁ

Píšeme si

Jako příjemná sprcha na můj rozžhavený mozek zapůsobila koncem července e-mailová pochvala na můj článek Propagujte Komenského (OK 17. 3. 2007). A už jsem v Praze, už listuji v archivu textů a už se dělím o poctu s redakcí OK, nyní LUK. Kanadský profesor řeckého původu, absolvent Karlovy univerzity, profesor Jean Caravolas, známý jako »komenomaniak«, píše: »Teprve včera (tj. 26. 7. 2014) jsem objevil v internetu Tvůj článek Propagujte Komenského. Četl jsem ho s nesmírným zájmem a upřímnou radostí. Konečně! První český hlas, který mluví o mé osobě a o mé práci s pochopením, objektivně a laskavě. Děkuji Ti, Jano.«

vp

Od narození Josefa Václava Friče uplynulo letos sto osmdesát pět let (* 5. 9. 1829). Jeho jméno je úzce spjato s revoluční činností, přestože byl všestranně činný (básník, dramatik, prozaik, novinář a překladatel). Napříč časovým i politickým spektrem jsou nejvíce ceněny jeho Paměti. Autor popisuje nejen svůj osobní život, ale i průběh revoluce a nástup nové literární generace.

JAN DAWIDKO

Orlické hory
barvami podzimu hýří,
vítr prohání se
po strništi,
kde v oblacích
honí se papíroví draci.