PETR ŽANTOVSKÝ

Název měsíce červenec může podle jednoho z výkladů znamenat malý červen, přípona zde vyjadřuje následnost, červenec následuje po červnu. Začíná zrát první ovoce červené barvy. Červenec označuje období, kdy už je všechno červené ovoce, které ještě jen začalo zrát v červnu, už zralé. To zní logicky, i když při pohledu na skotačení české vládní věrchušky by se spíše hodilo považovat červenec za měsíc, kdy by se všichni ti otrapové měli začít notně červenat. Jenže to oni nedovedou, jsouce bez studu nalepeni ke svým korytům a barvu mění pouze tehdy, když na ně vyplave nějaké opravdu pěkné kompro. To však spíše modrají či zelenají. A představte si, že by se jeden z krásných měsíců roku jmenoval zelenec nebo modřenec? Brrr…

KAREL SÝS

Kdo by se domníval, že kniha Dagmar Beňakové ZÁLIBY CÍSAŘOVNY SISI (nakladatelství GRADA, 2024) jen rozmnožuje nekonečné edice zabývající se jejími zvyky, poklesky, pýchou atd., byl by na omylu. Česká literatura od této chvíle nemá hodnotnější knihu na toto téma. Jistě, bylo mnoho pokusů u nás i v zahraničí – knihy, filmy, v nichž císařovna Alžběta Rakouská hraje na stále stejnou notu tu rozmařilé, tu dutohlavé panovnice. Autorka odvedla neuvěřitelnou práci. Složitý život císařovny, která v historii vystupuje hned coby rozmazlený diblík, hned jako krutá žena, která mává císařem a okatě nadržuje ohnivým Uhrům, je v knize opravdu složitý. Když císař prohlásil – „Ničeho jsem nebyl ušetřen“ – zejména se trefil v případě císařovny, která posloužila za terč vyšinutému anarchistovi. Z historie známe mnoho případů, kdy nevinný padl, zatímco zloduch vyvázl.

BEDŘICH STEHNO

S Michalem, Míšou, jak ho oslovovali jeho přátelé, jsem se poprvé setkal na přednáškách a seminářích češtiny a historie na Pedagogické fakultě. Nebylo nám ještě ani dvacet. V prvních školních dnech jsem jedno odpoledne vycházel z prosklených dveří školy a zahlédl na protějším chodníku Michala, který nesl na rameni sportovní batoh, z kterého trčel šermířský kord. Byl jsem tehdy překvapený, že ten nepříliš mluvný, nehalasný spolužák se věnuje bojovému sportu.

IVO HAVLÍK

V roce 1924 Vladimír Majakovskij napsal poemu Lenin. Po rovných 100 letech u nás znovu vyšel její překlad. O první se v padesátých letech postaral Jiří Taufer, druhý je výsledkem precizní práce současníků Jany Kitzlerové a Vojtěcha Franka.

JIŘÍ JÍROVEC

Dostal jsem dopis. Byl přeposlán redaktorkou, která vtipně obešla pravidlo zakazující zveřejňovat emailové adresy autorů. „Jsi to ty, Jirko?“ ptal se Borek z Bystrého „jezdil jsi na prázdniny k Pazlarům?“ No jezdil a spolu jsme si tehdy hráli, protože jsme bydleli ve stejné ulici na Podkově. Je to víc než sedmdesát let. S takovým zpožděním ten dopis dorazil do Prahy.

TOMÁŠ SYROVÁTKA

Jak je možné chápat chiméru - motýlové letadlo zavěšené na pražském na obchodním domě Máj?

MARIE VESELÁ

(za Michalem Černíkem)

Ať matka země

Ti ukrojí

skývu radosti,