TOMÁŠ SYROVÁTKA

Jak je možné chápat chiméru - motýlové letadlo zavěšené na pražském na obchodním domě Máj?

Chiméra vznikne spojením odlišných těl. Ve starém Řecku to byla nestvůra s hlavou lva, tělem kozy a ocasem hada. Střežila vchod do podsvětí. Na člověka chrlila oheň. Egyptská sfinga má tělo lva a hlavu faraona. V pohanství lidé chápali chiméry jako obludy, příšery, přeludy, které si vymysleli. V křesťanství chiméra nemohla být boží stvoření. Například čert byl zplozenec pekla, měl rohy, ocas a kopyta. Anděl chiméra nebyl. Měl jen chránit jednotlivce, kterého zblízka pozoroval a tak se nad ním vznášel. V nebezpečí byly hlavně děti a tak se modlily andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Čert chtěl duši ukrást nebo podvodem získat. Jedinec potom nemohl být spasen a nemohl mít věčný život v nebi. Dnes máme chiméry jen užitečné. Na podnoži naroubovaný užitečný druh ovocného stromu nám přináší více ovoce a lepší plody. Současná chiméra na Národní třídě, obří motýlí křídla a místo těla letadélko s vrtulí je na boční stěně obchodního domu. Může to být obchodní poutač, jak bývá, ale na co? To lze těžko vyřešit; na bižuterii? Je zde ale příliš nafouklá, a pouťově barevná. Velikost a nelogičnost objektu nevyhovuje památkově chráněné architektuře obchodního domu Máj. Příliš velké pozlátko nezapadá do staršího a starého pražského centra, které vyžaduje obecný souhlas a architektonickou uměřenost, jak je v evropské kultuře zvykem.

Bohužel Praha už je přeplněna různými, nedávno novými popletenými, zavěšenými zbytečnostmi autora, kterého zajímá, jak je vidět, jen centrálně vystavené ego. Tradiční a správné je přímé pohledové oslavování výjimečných osob nebo památníků v úrovni prostředí. Jde o všeobecně uplatňovaný názor. Chiméra na Máji je nápad jedince, který si přeje na tomto místě veřejnost vyrušit a vytrhnout z běžných myšlenek, starostí a prací. Má na to právo? Je nutné, aby své dílo umístil mezi Josefa Jungmanna, který svou celoživotní prací zachránil český jazyk, a Národní divadlo, které si český národ postavil a pro které skládali hudební géniové, například Bedřich Smetana a Antonín Dvořák? Pro autorskou skromnost zde máme výstaviště, nebo místa, kde probíhá dnešní rozvoj, například letiště.

Budiž připomenuto, že Praze stále chybí umělec světového jména Alfons Mucha a jeho Slovanská Epopej. V Japonsku měla výstava ohromnou návštěvnost. Byla to třetí nejnavštívenější výstava obrazů na světě. Slovanská Epopej je státní a národní poklad. Mucha žil a obětoval se pro myšlenku, „že mu přísluší, budovati a udržovati cit národního uvědomění“. Že patříme mezi Slovany, je jisté, není to nijak ideologicky zabarvené, každý to ví. Česká kultura je světoznámá. Hus, Komenský, Havlíček, Jungmann, Palacký, Masaryk, Beneš, národu rozuměli a dovedli mu pomáhat ze všech sil. Stejně pracovali, zápasili a trpěli Smetana, Dvořák, Janáček, Mucha a další umělci, ve prospěch českého národa. Už po desetiletí se nemůže vybudovat hala s prostorem pro Slovanskou Epopej. Kdy bude u nás v Česku vše normální?