- Jste zde:
-
LUK
-
Ročník 2024
- 5/2024 - 1. února 2024
PETR ŽANTOVSKÝ
1. Úvod
Navzdory tomu, že pojmy jako manipulace, zneužití sdělovacích prostředků k mocenské deformaci reality, hypertrofie podprahové propagandy atp. jsme zvyklí připisovat spíše nedemokratickým režimům (kde propaganda a s ní spjaté manipulační techniky mají ustálené a nepříliš obdivuhodné místo v hierarchii mocenských, potažmo potlačovatelských prostředků vládnoucích skupin), ani nominálně demokratické režimy nejsou tohoto fenoménu ani zdaleka uchráněny.
VLADIMÍR KOLÁR
V pražském Divadle komedie hostovalo Záhřebské divadlo mladých s pozoruhodnou inscenací Eichmann v Jeruzalémě. Prakticky po celé třiapůlhodinové představení bylo na jevišti přítomno osm herců, kteří spolu informovaně a vášnivě diskutovali o nacistických a fašistických zvěrstvech v období druhé světové války. Zatímco režisér Jernej Lorenci je Slovinec, jeho herečtí kolegové mají chorvatskou státní příslušnost. Že to nemusí vždy znamenat i chorvatskou národnost, naznačili herci v závěrečné části představení, kde se někteří z nich rozpovídali o svých vlastních zkušenostech, kdy jako děti zažili občanskou válku a kdy si jeden pamatoval na pohlazení, které se mu dostalo od chorvatského prezidenta Franja Tudjmana, jiný zas na totéž od jeho srbských rivalů Radovana Karadžiće či Biljany Plavšićové.
MILAN BLAHYNKA
Co všecko obnáší „Býti básníkem“, víme jistě ze stejnojmenné sbírky Seifertovy, i když nejen z ní, a o tom, co to znamená z hlediska každodenního bytí básníků ve společnosti, mohli by vyprávět básníci bezmála všech dob. Svou recenzi jsem nazval závěrečným veršem cyklu Zaměstnání básníka ze sbírky MATKA MĚLA RÁDA TŘEŠNĚ (Druhé město-Martin Reiner, Brno 2023, 68 s.), prozatím poslední knihy, v níž Jiří Dynka (ročník 1959) ohromuje čtenáře, který (jako „nikdo venku na ulici“ z pointy básně Předčasné předjaří) „nic netuší“. Netuší ani, co se doví až z básně Řetězový výlet 5. 3, 2022, básně o výletu staromanželů do lomu radotínské cementárny, kde se konstatuje „do dlaní / odběr orthocerového kamení – bezmasého miliony let.“
FRANTIŠEK MAREŠ
Takové otázky si položí pozorný čtenář, když dočte poslední stránky právě vydaného románu spisovatelky Marcelly Marboe JSI NĚKDO JINÝ.
IVO FENCL
Stoprocentně nikdy neidentifikovaný Jack Rozparovač vraždil zhruba v době, kdy se Londýnem začal pohybovat fiktivní, opravuji, skutečně a dodnes žijící Sherlock Holmes. Není divu, že se nakonec ikony střetly, asi jako se střetla Godzilla s King Kongem. Ke střetu dokonce došlo už víckrát a namátkou jmenuji bezvadný film svého dětství Vražda na úrovni (1979), ve kterém ztvárnil detektiva všech detektivů gentlemanský Christopher Plummer (1929–2021) a doktora Watsona uměřený James Mason. Mimo jiných tu dál hrají John Gielgud, David Hemmings (vždycky mě pěkně otráví, když mi někdo řekne, že jsem mu podobný) a Donald Sutherland. Vrahem vylehčených dam je zde, no, není to zahradník.
JAN SLÁMA
Před lety jsem jeden článek nazval Princip skromnosti. Snad jsem se tu i snažil přimět případného čtenáře k následování. Zásadou bylo a je, aby atributy zmíněného Principu byly následovány a naplňovány dobrovolně a z přesvědčení. Z přesvědčení, že jsou správné a že odpovídají životním postojům člověka, který se jimi neformálně řídí.
VÁCLAV DUŠEK
Demokracie dostává před našimi zraky pravidelně a důkladně nafackováno. Kdejaký samolib vystupuje v zájmu většiny, monolog mu kazí hnilobná holota a křičící žebrota, volají po důrazné nápravě. Jenže, tasemnic se lehce nezbavíš. Bratří „malá domů“ přibylo. Libují si, jak vyorali brázdy pro další úrodu – miliardáři oslepli v zájmu rodinného klidu. Nahota sociálních manekýnů skončila. Ořežpruti v lavicích vydržovaných voličskými klany neváhají prskat kritické jedovatosti, aby zamlžili úlety malovzdělaných lídrů trpících pod bičem zahraničích podučitelů. Do rajského podřipského kraje nalítla sarančata a devastují úrodu. Ovšem, neposvítíme si na tyto škůdce, máme drahé energie, a kdo za to může – váleční štváči. Chápeš, štourale?! Alibaby a kupčíci plundrují prý zbytky národního bohatství. Poslouchej, máš v jednom kuse pravdu, modli se, aby ti to nezůstalo. Trestáme ty zleva i zprava, ze středu, těžko nám někdo proklouzne. Pochop, že i pravdy se náhle přejíš. Bohapustá lež je vítanou pochoutkou v ostrém poltickém guláši. A nezapomeň, že filuta chtěl rozhodovat o druhých tak vehementně až připravil sám sobě konec. Politika požere každého, i když existují výjimky, začneš v osmnácti, nabereš zkušenosti z dílny trvalé žvanírny a pluješ v pramičce peřejemi k přístavu hojnosti. Pomni, že konec není v nedohlednu, ale na dohmat. Familiární tóny mohou politikovi uškodit, ale kde vidíš politika? Ukaž. Kritizovat umíš, a dál? Třesky: Samovláda smrdí. Komické výstupy a dramaturgicky nezvládnuté postavy. Hejkal v putyce u dvanáctky zahraničního pivovaru napovídal přítomným vtípky a šířil dvojsmysly. Uragán lidovosti zastíral jednoduchost uvažování: Signalista Hajaja a Bajaja, Kovařovic boubelka, Dlouhá škoda, Říčanská lokotka, Pekařova ficka, Opavský Einstein, Kolínský chameleon, Blahosoudce, Lapiduch Spejbl… Nic moc. Samožerové neznalí latiny rozpustile melou cizí jazyky v mlýnici bez zrna, známe únavné slibotechny, otravné pisklouny, chatrné mrouskaly, vzteklé dračice, nepolíbené hejhuly. Nevím proč, ale vzpomenul jsem si na černošku Blaženku ze Světce, pilnou tanečnici v Concordii – u baru mi řekla: odjedu odsud, chlapečku, patřím do Afriky, a vy… ty ne, ale jste rasisti! Umíte dokonale tutlat nenávist… Lapače pravdy vypnuty! Z nebe pršely hvězdy pro štěstí pravdomluvným? Nevěř neomylným, skrývají mnohá tajemství. Onehdy tvrdil pejskař v nálevně, že potkal při procházce toho, kdo nikdy neudělal chybu, no to si musel potkat Krista… A víte, že asi jo?