VÁCLAV DUŠEK

Demokracie dostává před našimi zraky pravidelně a důkladně nafackováno. Kdejaký samolib vystupuje v zájmu většiny, monolog mu kazí hnilobná holota a křičící žebrota, volají po důrazné nápravě. Jenže, tasemnic se lehce nezbavíš. Bratří „malá domů“ přibylo. Libují si, jak vyorali brázdy pro další úrodu – miliardáři oslepli v zájmu rodinného klidu. Nahota sociálních manekýnů skončila. Ořežpruti v lavicích vydržovaných voličskými klany neváhají prskat kritické jedovatosti, aby zamlžili úlety malovzdělaných lídrů trpících pod bičem zahraničích podučitelů. Do rajského podřipského kraje nalítla sarančata a devastují úrodu. Ovšem, neposvítíme si na tyto škůdce, máme drahé energie, a kdo za to může – váleční štváči. Chápeš, štourale?! Alibaby a kupčíci plundrují prý zbytky národního bohatství. Poslouchej, máš v jednom kuse pravdu, modli se, aby ti to nezůstalo. Trestáme ty zleva i zprava, ze středu, těžko nám někdo proklouzne. Pochop, že i pravdy se náhle přejíš. Bohapustá lež je vítanou pochoutkou v ostrém poltickém guláši. A nezapomeň, že filuta chtěl rozhodovat o druhých tak vehementně až připravil sám sobě konec. Politika požere každého, i když existují výjimky, začneš v osmnácti, nabereš zkušenosti z dílny trvalé žvanírny a pluješ v pramičce peřejemi k přístavu hojnosti. Pomni, že konec není v nedohlednu, ale na dohmat. Familiární tóny mohou politikovi uškodit, ale kde vidíš politika? Ukaž. Kritizovat umíš, a dál? Třesky: Samovláda smrdí. Komické výstupy a dramaturgicky nezvládnuté postavy. Hejkal v putyce u dvanáctky zahraničního pivovaru napovídal přítomným vtípky a šířil dvojsmysly. Uragán lidovosti zastíral jednoduchost uvažování: Signalista Hajaja a Bajaja, Kovařovic boubelka, Dlouhá škoda, Říčanská lokotka, Pekařova ficka, Opavský Einstein, Kolínský chameleon, Blahosoudce, Lapiduch Spejbl… Nic moc. Samožerové neznalí latiny rozpustile melou cizí jazyky v mlýnici bez zrna, známe únavné slibotechny, otravné pisklouny, chatrné mrouskaly, vzteklé dračice, nepolíbené hejhuly. Nevím proč, ale vzpomenul jsem si na černošku Blaženku ze Světce, pilnou tanečnici v Concordii – u baru mi řekla: odjedu odsud, chlapečku, patřím do Afriky, a vy… ty ne, ale jste rasisti! Umíte dokonale tutlat nenávist… Lapače pravdy vypnuty! Z nebe pršely hvězdy pro štěstí pravdomluvným? Nevěř neomylným, skrývají mnohá tajemství. Onehdy tvrdil pejskař v nálevně, že potkal při procházce toho, kdo nikdy neudělal chybu, no to si musel potkat Krista… A víte, že asi jo?

Plesky: Zima, jak v morně i hladomorně. Svět pouští lidem žilou. Osvojili jsme si rychle mírové války, odporné mučírny, vyhlazování odpůrců, i zavilých nepřátel, jen žádné slitování a přece – vraždy dětí zločin natolik odporný, že musíme opovrhovat těmi, kdo se neštítí vztáhnout pracky na nevinné a bezbranné – holomci zla, zmizte z planety! Až generálské hvězdy pohasnou, bude dobře. Nobelova cena za literaturu čeká autora s novelou Pomoc! Opanovat vrcholky politiky se málo daří – lezci nemají potřebnou sílu, chybí jim i potřebné zkušenosti. Snaha se vítá – toť vše, pokusní političtí pionýři. Sakrblé, nebudeme trpět vaše holírny, nikdo netvrdí, že tu je marasmu jako jinde, ale nečiňte si zásluhy, které přece nemáte – hele, ono to dědictví sociálizmu zase nebylo k zahození, že? Milionářské mušky se dobře napásli na hovniválské kuličce. Páchnoucí hniloba se proměnila v chat noir. Připomínám, kdo kradl kdysi, krade a bude krást nadále, podnikatele máme, rozlícené divočáky, pouťové křiklouny, nenalíčené chrapouny, lháře i sedmilháře, ozdoby doby podřipské. Blesky: idylka jest zapotřebí, dohody následují, basy se odkládají do doby pohádkově pravdivé, nevalte bulvy, demokracie unese skoro všechno. Hele, na převrat zapomeňte. Co jsme si, to jsme si – trapnost vyvane, odpuštění provázeno varhanním koncertem Veselme se, bratři sestry, rozdíly nám z tváře, Bože, setři. Nemůžeme podlehnout zádrhelům poplašených mudrlantů. Díváme se, divíme se – ti nahoře se nemohou dohodnout. Jo, škoda že nemáme moře ani ostrov Brioni. Povídalo se, že jugoslávský bonviván a vůdce národů, i odpiratel samotného moskevského Koby, nechal připlout jachty s ministerskými panáky k ostrovu – vzápětí lodě odpluly do dané vzdálenosti a přítomní se měli dozvědět: dokud se nedomluvíme, zůstanete. Krvavý pes Tito vadil – naši krvaví voříšci vzati na milost. Jsi-li rodem Muromec, vydržíš mnohé. Bonapart měl jasno, každý voják má v batohu maršálskou hůl – u nás i bez batohu maršálů, jak naseto. Bez obav, každý si vypije svůj kalich hořkosti až do dna. Na zdraví! Politická impotence sílí. Důsledky i následky zvládáme levou zadní. Svěřte nám svět na rok a nepoznáte ho, že?

Blesky: Homo politikus čelí intrikám stranických kádrů. Bezpečnostní rizika zlámala vaz nejednomu výtečníkovi, posměch lidu podporuje jarmareční převraty. Kolize se nevyhnou tomu, kdo má namířeno vzhůru až do nebeských bran! Nápodoba může mít k originálu tisíc mil. Tož, zapějme radostně? O posvícení všechno to voní, dělaj se jitrnice… Klany zrozeny v porevoluční euforii, raduješ se, máváš praporkem, křičíš hesla k pokroku a ti vykutálení mezi sebou kupčí, porcují umně státní podniky, zahraniční piráti dohadují povolené krádeže, k lidu se nic písní nenavrátí. Prodali jsme zem, svéprávné podniky, nic netušící lidi, žádné obavy z kolizí. Včera na nohou ještě laptě a dnes? Z breptů podnikatelé a podporovatelé firmy Primeros. Nákaza touhy po zbohatnutí denně motá hlavy snílkům – vyplázni peníze, třeba i poslední a můžeš mít miliardu… Málo? Tak dvě, tři, deset. Homo politikus školil kdysi vykulené brepty, jak účinně promluvit lidu do kroku, v dobře placených lavicích mu naslouchali výtečníci zvolení k zastupování zájmů voličů. Vrnění profesora slovního výkladu dostávalo spád – stěží s ním mohli držet krok čmeldové z krajů zbytečně adorovaných pamětníky dinosaurovského řádění… a hele, hele, dinosauři mimo moc a… a nestačíme se divit, co všechno je možné v podřipské kotlině! Růst osobností se občas scvrkne k nule. Myslitel z vagabundova praví, jak už T.G.M. věděl, internet může být… nevěříš, chápeme, ale další prý údajně vykládal, že už za Karla IV na tom byli Romové všelijak, uniklo mu, že tehdy to byli ještě cikáni a Karel nemluvil o Romech, vyslovil Roma – tedy Řím. Nu, chybovat může každý, ale hnidopiši se domnívají, že nemusí krotit křivé huby své, tak jako hopsanda v rytmu mazurky vyšachuje zemi líbeznou ze hry nejvyšší. Nevědomost hříchu nečiní, či činí? Otázka za milion. Vyplatí se testovat odpovědné, předejde se tím ostudě v příhraničí i v zahraničí. Mít o sobě vysoké mínění ničeho nestojí, ovšem nesmíš rýt v záhonech, kde je jednou provždy zaseto. Uč se synu moudrým býti! Nojo, ale my se nemůžeme zdržovat prkotinami, svět nám jaksi uniká… najednou o tom víme. Co s tím? Přestat si zahrávat s důvěrou, strkat před sebe obětinu. Vyhýbat se odpovědnosti. Méně žvanit, více činit! Ohlídat otrapy, aby dokázali rozmlouvat v jazyce předepsaném. Škola základ života! Dbát na hygienu, zdá se, jako by političtí obři měli zalehnuté slechy, vymýt okamžitě – vídáme a slýcháme experty, radí, diskutují, hledají snadnější cesty k prospěchu, ale jako by házeli hrách na stěny, Pupíci a Meduňky jsou vytrvale nepoučitelní, umíněně vzdorovití, zahledění do vlastních zrcadel – a nevypadají věru zle, že? Lepší než thajské masáže využijme ty naše tisíckrát odsvědčené, jsou lacinější a účinnější. Blesky, třesky, blesky – pamatuj, že radost je zdarma a léčí bez nedostatkových léčiv – jednou bude líp, to mi nikdo nevymluví.