PETR ŽANTOVSKÝ

Dovolte mi, prosím, úvodem malou osobní vzpomínku.

Před bezmála čtvrtstoletím vyšel v Praze sborník s názvem Média a moc. Na jeho vydání se tehdy podílel i Syndikát novinářů ČR, který se tou dobou pokoušel zbavit nálepky obrodně-komunistické odkladovny pro vysloužilé kádry a získat či přisvojit si nějaký skutečný význam, jímž by zaujal a přilákal do svých řad skutečné novináře. Tedy nejen ty, které zapudila normalizační moc do kotelen, a oni se po návratu z nich se smutkem shledali se skutečností, že svět a žurnalistika v něm už došly takových změn, že je nesmírně těžké hledat si v nich své místo. Proto se uchýlili do funkcí, které pro ně byly po roce 1989 porůznu vytvořeny.

MILAN BLAHYNKA

Nalákán stránkou Salonu Práva z 5. října, stránkou „exkluzivní ukázky“ z knihy NOHAVICA a jeho naše malá válka (Rybka Publishers, Praha 2023; fotografie na přebalu Richard Cortés, 294 s.), nečekal jsem, až se dostanu k ní jako její recenzent a běžel jsem si ji koupit za 398 Kč; čekal jsem, že osmá kapitola („drobně zredigovaná“ ukázka z níž – z 30 stran 5 závěrečných) je speciální, věnována způsobu, jak se Nohavica vyrovnával s dobou před 17. listopadem 1989 a po něm. Mylně jsem se domníval, že jde o rozsáhlou úhrnnou monografii o neobyčejně plodné tvůrčí osobnosti, která zaujala napřed hudebně a slovesně původními i do češtiny mistrně přeloženými podmanivými originálními písněmi a pak vyniká i v překladu libret klasických oper a v próze.

IVAN ČERNÝ

A to při čtení nové knihy známého publicisty a odborníka na mediální sféru Petra Žantovského. Jedná se o svazek z triptychu dosud vyšlých sbírek glos, komentářů a názorů jmenovaného autora na prapodivné dění kolem nás. Jako první vyšel svazek Zprávy ze Cvokhausu v roce 1921, následovaly Nové zprávy ze Cvokhausu v roce 2022 a nyní spatřila světlo světa díky Nakladatelství Olympia v rámci pořekadla do třetice všeho nejlepšího Žantovského kniha Zpátky ve Cvokhausu.

FRANTIŠEK UHER

Už těžko bude určeno, komu připsat výrok nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Někdo tu hojně užívanou perlu zasazuje do antiky, někdo ji připisuje anglickému romantickému básníkovi Swinburnovi z generace tzv. jezerních básníků, existují další verze o původnosti výroku. Jisté však je, že se povedlo vstoupit podruhé do téže řeky malíři a básníku Pavlu Preisnerovi. Tou řekou je poezie. V roce 1996 vydal útlou sbírku Ulomili, o čtyři roky později byla rozšířena o sbírkou Usuch. Pro úplnost Preisnerovy literární tvorby uveďme také poetické texty Budem Nudlit.

LUDVÍK DIVIŠ

Nedávno jsme si mohli připomenout takové polozapomenuté, ale velmi poučné výročí. Dne 5. 12. 1933 byl ratifikován 21. dodatek Ústavy Spojených států, kterým byl kompletně zrušen dřívější ústavní dodatek č. 18.

JIŘÍ JÍROVEC

Vláda dělá chybu, protože nevyužívá jazykový potenciál řeporyjského starosty ani jeho spolustraníka, brněnského Ondřeje Šimíčka. Fialovy projevy plné signálů nemohou uhlazeností slovníku příliš zaujmout. Zejména mladí lidé potřebují drsný, skoro vojácky jazyk, jaký předvedl pan Šimíček v rozhovoru pro PL. Před ministrem Bekem stojí nelehký úkol jak dostat takový jazyk do školní výchovy. Bez nadšení mladých tu vojnu totiž nevyhrajeme. 

PAVOL JANÍK

Nech je stále šťastný,

ten kto lásku vlastní,

JOZEF LEIKERT

Mlčení

Na prstech počítáme ticho,

ne prázdno.