JOZEF LEIKERT

Mlčení

Na prstech počítáme ticho,

ne prázdno.

V poli se klátí plechový Kristus,

zavěšený na plechovém hřebíku.

Jednoslovné mlčení

vysvlečené do půl pasu.

Vina

Slovem ohmatáváme den,

jako když se v obchodě díváme

na pecen rychle vykynutého chleba.

Je dobře,

že jsme hladoví po hladu.

Kůrka se rozpouští v ústech

jak na počátku věků.

Jsme vinni bez viny?

Slova

Všude dokola vykosená tma.

To si vítr pohrál

s elektrickými dráty.

Jak velká krása

v obyčejných slovech

a v nevinném prachu

zvířeném dvěma hlasy.

Záruka

Všechno nenávratně splývá,

dny,

láska,

obchodní domy.

Záruka na tři roky

jako na elektrospotřebiče,

někdy ještě kratší.

Kroky mámivé a marnotratné,

jako bychom se nedotýkali očima

a nedýchali srdci.

Nenávist

Ať po nás něco zůstane,

aspoň zasněžená pláň.

do prvního zívnutí jara.

Jednoho dne se ztratí,

a potom znovu

zaprší staronová nenávist.

Minulost

Dlouho jsme byli bosí

a viseli na nitce

jak první mléčné zuby.

Žádná civilizace nás neosedlala,

nepředběhne nás ani naše.

Dnešek je včerejšek

a zítřek

promlčená minulost.

Ploty

Do dějin vcházíme naboso

s vypnutým tichem v kapse.

A svět se bezcitně směje

za vysokými ploty,

které nás dávno přerostly.

Mapa

Zpaměti hledáme vzpomínky,

které po nás zůstanou.

Nic nám nepatří,

ani čas

vymezený malou násobilkou.

Nad roztáhnutou mapou

šustí nebeský prach.

Nevíří se,

dívá se na nás

s nevyplakaným deštěm.

Přeložila EVA FRANTINOVÁ