MILAN BLAHYNKA

Velké množství voleb u nás a v mnoha dalších zemích, voleb prezidentských, parlamentních, regionálních, místních, ale i osobních a intimních končí víceméně v patu: 51:49 nebo dokonce jen 50,2:49,8, výjimečně i 50:50. „Těsně poražená“ strana (nejen politická) se jen těžce smiřuje s „prohrou“, a pokud investovala do voleb (volby) neobyčejně mnoho prostředků (nebo energie a nadějí), hledá cestu, jak se s výsledkem nesmířit, jak ho zpochybnit, a buď se rozhodne pro roli zavilé opozice, která „vítězi“ bude její „vítězství“ trvale zošklivovat a torpédovat, anebo zvolí cestu vynuceného opakování voleb (případně volí opakování osobní volby), aniž si uvědomuje, že případné její „vítězství“ – pravděpodobně zase těsné – bude pro opačnou stranu stejně nepřijatelné nebo ještě nepřijatelnější. Těsně „vítězná“ strana naopak hledí a hledá způsob, jak ve svůj prospěch svůj „úspěch“ upevnit – a tím vlastně rovněž zpochybnit výsledek voleb. To se daří přirozeně v případě, kdy volby jsou nejrůznějším způsobem komplikované a je snadné svést jen těsnou výhru nebo prohru na složitá pravidla voleb.

KAREL SÝS

Český geolog čili zemězpytec profesor Dr. Antonín Frič vydal v roce 1869 v Matici lidu nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých spisek O vrstvách kůry zemské a skaměnělých tvorech v nich obsažených.

IVO FENCL

Životopis Konrada Henleina nově zpracoval zkušený Emil Hruška (*1958). V jedenadvaceti kapitolách. Opět je napadán, že vytěžil biografie dosavadní, což přece musel, a útočit ostatně přestane každý, kdo titul Henlein. Vůdce sudetských Němců přečte. A aby ne. Opět jde o ryzí a řekl bych i typicky hruškovský projekt, svébytné vyprávění a kolekci nečekaných pohledů. Neskáče se v příběhu, nedojde na trapné zkratky a jako byste o dotyčném Obergruppenführerovi SS četli prvně! Hruška opět dokazuje, že není jen autor non-fiction, ale též kvalitní beletrista. Současně však prošel řadu periodik, počínaje už rokem 1921, archivy i fond Konrada Henleina v Liberci (a tedy zločincově rodišti, kde je – stejně jako ve Varech – dodnes čestným občanem).

JOZEF ŠPAČEK

V druhej polovici 80. rokov minulého storočia sa nenápadne začal proces, ktorý vyústil do zlomových udalostí, týkajúcich sa v podstate celého sveta. Politik Gorbačov, glasnosť a perestrojka boli tými pojmami, na základe ktorých sa menila a zmenila nielen politická mapa Európy a Ázie. Aj u nás nástup Michaila Gorbačova vzbudzoval veľké nádeje, najmenej však boli nadšení vtedajší stranícki funkcionári na najvyšších postoch. Navonok sa tvárili, že chápu a prijímajú politiku perestrojky a glasnosti, ale v skutočnosti mali z tohto procesu obavy. Nie preto, že by to viedlo k rozpadu ZSSR a socialistického tábora, čo sa aj naplnilo, ale z obáv o svoje pozície, o svoje teplé miestečká a v podstate aj o svoj osud a prípadne aj ich blízkych. Celú túto turbulentnú dobu vnímali pochopiteľne i novinári, ktorí predsa len patrili k tým najinformovanejším ľuďom tých čias a mali záujem na tom, aby „nové vetry“ zaviali aj u nás. Snažila sa o to aj redakcia Nového slova, týždenníka ÚV KSS, ako to bolo uvedené v tiráži. Svedectvo o týchto snahách odráža aj kniha vtedajšieho šéfredaktora Nového slova Emila Poláka AKO SME (NE)ROBILI PERESTROJKU. Z diára šéfredaktora 1987-1989

JOSEF ONDROUCH

Životopis vůdce sudetských Němců je jednou ze tří nových knih Emila Hrušky. Po zdařilé biografii Gustáva Husáka od Michala Macháčka jde, díky Hruškovi, o další, skvělý životopis na jinak v této oblasti spisovatelské poušti v Česku. A nejen to.

IVO ODEHNAL

Obklad

Hlouček deště láme haluze…

Na dvě půlky rozlomený

zapadl jsem do lebedy

Marná sláva

Bolí mne sníh

Bolí mne i tráva…

STANISLAV ZEMAN

Báseň na hraně

Snu a života

Života a smrti

Je z války