VĚRA BERANOVÁ

O tom, jak vypadá naše školství, a to na různých stupních, doslova cvrlikají vrabci na střeše. Čím však víc cvrlikají, tím víc se nic neděje. Diskuse o povinné matematice v rámci maturitní zkoušky je krásným námětem na humoristické scénky. Nejde však jen o matematiku. Dalším problémem, v podstatě staronovým, se stává – konkrétně v tomto školním roce – problematika víceletých gymnázií, jak o tom zasvěceně na stránkách tohoto periodika píše Stanislava Kučerová (LUK 43/2019).

IVO FENCL

Nikdy není správné být příliš osobní, ale mé vlastní šťastné dětství se prodíralo jako plevelem a klučinou érou, kdy se v rodinném kruhu doma prezentoval jako pravda, ryzí opak toho, co mi říkali ve škole.

MILAN BLAHYNKA

Po šesti sbírkách veršů z let 1982–2017 přichází básník Bedřich Stehno (narozen 1943, v těžkém roce úrodném na básníky: Cincibuch, Čejka, Černík, Romanská) s knihou PTAČÍ BUDKA LIDÍ (Kmen, Křenovice 2019, doslov Michal Černík, ilustrace Jan Dvořák, 112 s.). Zvědavost budící název má své odtajnění v poslední próze, kde si autor pochvaluje budku připomínající krmítka pro ptáky, budku postavenou ve Frenštátě pod Radhoštěm (ano, v tom proslulém kulturním hnízdě) naproti městské knihovně jako knižní samoobsluha. Stehno ji nazývá „pozdravem a sdělením víry, jak se ještě nedávno říkalo, v krásné slovo.“ V moc krásného básnického slova i v próze a hlavně v životě má Stehno víru dnes už vzácnou. Jinak by nenapsal ani sbírku veršů Jadérka (2017), z nichž sálá básnická a životní energie jak z jádra, které neexploduje, ale hřeje, ani svou první knihu próz, z nichž některé vyšly už v osmdesátých letech v Literárním měsíčníku.

ALEŠ HUŠÁK

Nerad mluvím spatra. Ne, že bych to neuměl, ale tak, jako to umí pan prezident, to si opravdu netroufám. Snadné by bylo, kdybych hodnotil stav dopravy v Praze, nebo různé myšlenkové proudy uvnitř klimatického hnutí, rozhodně si to ale netroufám u tak křehké věci jako je řeč kmotra knihy básní. Takže se prosím na mě nezlobte, že jsem si řeč k Panoptiku napsal. Ony si ty verše zaslouží, abych k nim byl jemný a zároveň přesný, emotivní ale také logický.

KAREL SÝS

Ať vzpomínám, jak vzpomínám, nemůžu přijít na okamžik, kdy nám bylo se Standou smutno.

BOHUMILA SARNOVÁ

Tak jako jsou různí lidé, tak jsou i různá jména. Jsou povahy shodné, tedy téměř shodné, názorově vyrovnané. Jsou povahy zcela odlišné, protichůdné, neřkuli přímo nesnášenlivé. Jsou jména, která jsou sice shodná, co do výrazu. Jsou ale zcela jiná ve smyslu co, nebo kdo se za nimi skrývá. V češtině máme takových „univerzálních a shodných“ jmen spousty. Tak třeba jméno Novotný. Osobně mi vytanou za tímto příjmením současně hned tři Novotní: Novotný Antonín, Novotný František a Novotný Pavel.

MICHAL BRZÁK

Bohyně

Bohyně středu symetrie

Bohyně odvrácené tváře