VÁCLAV FRANC

Kdybychom žili před třemi desítkami let, probíhaly by v těchto dnech oslavy výročí Velké říjnové socialistické revoluce, ale nechci se vracet zpátky… jen si říkám, jestli není chybou, že stejně jako před rokem 1989 bylo všechno západní špatné, tak jsme po roce 1989 jen přehodili směrovku. A tak jsem se rozhodl posvítit si na současnou ruskou literaturu. Jak moc vychází u nás překlady současných ruských autorek a autorů, nemyslím tím překlady klasiků, o kterých se ještě naše generace učila ve škole.

Václav Franc hovoří s Andrejem Fozikošem

FRANTIŠEK UHER

Aktuální platnost čehokoli je velice vratká veličina. Jako stromy rozkvétají, plodí a ztrácejí listí, také některá poezie záhy uvadá, její platnost, poslání i čtivost se vytrácejí. Pozoruhodnější a potěšitelnější je samozřejmě líc téže mince. Platí to o poezii Jana Těsnohlídka, jehož domovským přístavem byla, je a svým způsobem navždy zůstane Vysočina. Vlastní kořeny člověk nevytrhá. Natož básník.

MILAN BLAHYNKA

Před rokem jsem (v LUKu 15/2016) upozornil recenzí sbírečky Situacely na jejich – širší čtenářské veřejnosti dobře utajeného – třebíčského básníka jménem Miroslav Koupil, vynikajícího mimořádnou invencí ve smysluplné hře se sémantickými možnostmi češtiny a s jejími idiomy. Třebíč je pozoruhodná líheň objevné poezie, v ní přece psal své rané verše Nezval, v ní zrál velký experimentátor Ladislav Novák a nyní má Miroslava Koupila, toho, který má rád nonsensy / kaligramy a morseogramy.

ZDENĚK HRABICA

Ojedinělé dílo se ve slovenské a české literatuře faktu objevilo koncem roku 2015 z pera Rudolfa Belana pod titulem Zväzáci – (1945 – 1970), z produkce nakladatelství Slovart.

VĚRA BERANOVÁ

Galerie Moderna na pražském Masarykově nábřeží pokračuje ve své dramaturgii, jejímž hlavním záměrem je představovat domácí modernu. Návštěvník nedávné výstavy by s námi tak úplně nemusel souhlasit. Josef Šíma, narozený 19. března 1891 v Jaroměři, žil téměř 50 let mimo svou vlast, především v Paříži, kdy také 24. července 1971 zemřel.

JOSEF ONDROUCH

Máme ji tu právě teď v roce 2017 podle děje sepsaného těsně před volbami prezidenta USA. Přichází ke čtenářům nedlouho po zvolení Trumpa. Knihu, jež se snaží sugestivně přizpůsobit realitu, stvořil na míru spíš anglickému než americkému čtenáři nadmíru povolaný autor; sepsal ji do příchodu Trumpa hvězdný anglický generál v NATO Richard Shirreff. V době, kdy Válku psal hned po americkém generálu za Obamy, byl druhý nejvyšší vojenský představitel NATO a až na několik výjimek všichni v té době, jak se vyjádřila i sama Clintonová, si byli jisti, že Bílému domu bude vládnout prezidentka. U čtenářů se navíc vybaví vedle Shirreffa poměrně příbuzně znějící jméno Schlieffen a Schlieffenova plánu, podle kterého byla připravena a pak se odehrály dokonce obě dvě části Velké války minulého století se sto miliony obětí a nesčetnými miliardami škod.

Kočka Malvína

Tak jsem nedávno, jak říká doktor Štrosmajer v podání Miloše Kopeckého, požádala slušnou formou o přesdržku. Jenomže na rozdíl od oblíbeného seriálového doktora jsem přes ni nedostala, anžto respektuji a chápu, že na světě existují jedinci, kteří mají nejen vymleto, ale dokonce už i totálně vymyto, a taky smetí, které se pořád tito jedinci snaží do někoho vyhodit, letí mimo můj odpadkový koš.

X

Před časem jsem si myslel, že nyní nás jazyk bude usvědčovat jen z pravdomluvnosti. To jsem se dost zmýlil. Jazyk nám prozradí názory, hodnoty a hodnocení. Osvobození Sovětskou armádou, osvobození od fašismu, konec války. V minulosti se například zamlčovalo, že jistou část Čech osvobodila v roce 1945 americká armáda – až do těch směšných konců.