JOSEF ONDROUCH

Máme ji tu právě teď v roce 2017 podle děje sepsaného těsně před volbami prezidenta USA. Přichází ke čtenářům nedlouho po zvolení Trumpa. Knihu, jež se snaží sugestivně přizpůsobit realitu, stvořil na míru spíš anglickému než americkému čtenáři nadmíru povolaný autor; sepsal ji do příchodu Trumpa hvězdný anglický generál v NATO Richard Shirreff. V době, kdy Válku psal hned po americkém generálu za Obamy, byl druhý nejvyšší vojenský představitel NATO a až na několik výjimek všichni v té době, jak se vyjádřila i sama Clintonová, si byli jisti, že Bílému domu bude vládnout prezidentka. U čtenářů se navíc vybaví vedle Shirreffa poměrně příbuzně znějící jméno Schlieffen a Schlieffenova plánu, podle kterého byla připravena a pak se odehrály dokonce obě dvě části Velké války minulého století se sto miliony obětí a nesčetnými miliardami škod.

I dnes je ve Válce proti Rusku neviditelná ruka nejvíce otevřená stavbám dálnic, rychlodrah železnic, nových letišť, volá se po nových radarech, tancích, raketách, letadlech a helikoptérách či satelitech pro kyberválku, po všem, čeho, jak nám sugerují je ve Válce proti Rusku, je tak zoufale málo; zvláště u nás na válku s Ruskem neslyšících, když už jinde válka s Ruskem probíhá. Aspoň podle Shirreffa, u něhož téměř nerozeznáte, kde jde o realitu či začíná fikce.

Spisovatel generál Shirreff je naštěstí penzionován, takže prozatím jen literárně rozvinul válečné štábní hry NATO, jichž byl sám autorem. Místo očekávaných obrovských poct završujících válečnickou kariéru v Iráku, Afghánistánu a před tím i v Kosovu, šel do penze. Ujal se ho však mediální a vydavatelský kartel. Jeho Válka s Ruskem tak vévodí anglickým i americkým žebříčkům bestsellerů.

Není třeba se obávat, že by šlo o literární brak; generál psát umí. Učili ho na Exeter College v Oxfordu. V kurzu zaměřeném na dějiny a tvůrčí literaturu, kam jsem se náhodou dostal v roce vrcholící studené války (1984), byli samí stipendisté ministerstva zahraničí USA, s minimálně jedním důstojníkem a s osamocenou kanadskou učitelkou angličtiny. Tvůrčí psaní s exkurzemi do historie a bohaté literární i současné tvorby z bezedné studnice znalostí skvělého lektora byly nezapomenutelným zážitkem. Není proto divu, že má generál Shirreff smysl i pro takové jemné detaily, jako je jméno nově zvolené americké prezidentky Lynn Turner Dillon. Když si poslechnete jméno s fonetikou americké výslovnosti, začne vám být jasné, že i to má naznačit, že prezidentkou měla být Clintonová a ne nějaký Trump, který se do geniálních scénářů proti všem předpokladům vetřel, aby obrátil vše tak perfektně uchystané úplně naruby.

Postiženou se stala i Shirreffova Válka s Ruskem. Když už mu realita vzala možnost geniálně popisovat skutečnost, snaží se ji generálský spisovatel vydávat aspoň za výstižnou fikci. Hned dvěma předmluvami sugestivně sděluje, jak by to přece jen mohlo dopadnout. Je jen třeba vypíchnout mnohé Trumpovy hříchy, přesvědčit kongresmany, obžalovat ho a odsoudit. Jiná, také osvědčená a více využívaná varianta, kterou všeho schopná média už přetřásají, je prezidentova fyzická likvidace. Ta by ovšem byla méně přesvědčivá. Leč v nouzi ohrožené mafiózní tajné služby vůbec neváhaly i této metody pohotově využít bez ohledu na veřejné mínění vždy, když už nebylo vyhnutí a jevilo se to být východiskem. Přes okamžitá i dodatečná odsouzení jsou tyto metody stále aktuální, dokonce mediálním kartelem přijatelnější dnes dřív než kdy jindy. Bez ohledu na nejposvátnější hlas demokracie, který volba prezidenta v USA představuje, se chystá Trumpova poprava s uvolněním laviny pokračující štvanice proti Rusku.

Stále méně pravdy se i v této souvislosti dovídáme o dramatické historii minulého století. A hrozí nám, že to, co neznáme a před čím zavíráme oči je nám souzeno prožít znovu v ještě strašnější III. světové válce. Tato téměř fatální situace zavírání očí před tsunami teroru a válek hrnoucích se na nás z Asie a Afriky a jejich překrývání válkou proti Rusku se dotvářela po celé minulého století a má co říci našemu dnešku. Pokud živou historii nebudeme ignorovat, měla by odpovědět, co bude dál. V záplavě klamu nás ale systematicky okrádají o naše dějiny Masarykova/Benešova Československa i s pozůstatkem Česka. Nechávají ho rozplynout v germanizované Evropské unii podle vzorů námluv českých politiků u „milých krajanů“ v Bavorsku a Rakousku. Krmí nás i v této souvislosti nevyhnutelností války s Ruskem.

Zdrojem toho, co se děje, jsou převratné revoluční přeměny odehrávající se začátkem minulého století, zvláště pak soustředěně právě v revoluci před sto lety. Bylo to v Rusku, zvláště pak v Petrohradě a v říjnových dnech roku 1917, co otřáslo ve válce bezvýchodně tonoucím světem. A dalo světu naději. Rusko Říjnové revoluce. Nelze si ho představit bez spojitosti s Leninem, Trockým a Stalinem. Bez těchto jmen a bez událostí s nimi spojených si nelze představit ani naši historii; není možné vůbec pochopit podstatu toho, co se dělo a co ovlivňuje nejen dnešek, ale udává i parametry dalšího vývoje jak u nás, tak ve světě. Znovu a znovu se máme co vracet k tomu, co Říjnová revoluce v Rusku předložila a začala okamžitě uskutečňovat ve svém programu.

Mír a chléb, to byly dva hlavní body a první zákonné dekrety bolševické Leninovy revoluce v moři války a hladu. Přesně jak to vnímali američtí novináři, svědci dějinných událostí Října John Reed a Bessie Beatty. Deset dnů, které otřásly světem Reeda v Petrohradu a Rudé srdce Ruska Beattyové vyvolalo revoluční lavinu. Ta se rozlila do celého světa. Dala základ jeho uspořádání ve výsledku II. světové války a přes všechny snahy o kontrarevoluci platí, ovlivňujíc svět, i dnes po 100 letech. Výročí revoluce proto nesmí být jen vzpomínkou na minulost!

Stále jde o mír a chléb, proti válce a zbraním. Mír po hedvábných stezkách proti Shirreffově Válce s Ruskem, s programem míru a chleba Africe i Asii s hladovějícími miliardami místo zbraní, násilí a válek.

To bychom si po stu letech války s Ruskem při její nehorázné současné aktualizací měli uvědomit a podle toho se začít chovat. Dokud nebude ke škodě všech pozdě!