MAREK ŘEZANKA

Po zvolení D. Trumpa by se mohlo zdát, že moc mainstreamových médií je u konce. Někteří dokonce prohlašují, že jde o jejich jasnou porážku. Že již nemají ve společnosti vliv.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Nový román Martina Nezvala nazvaný v poslední redakci MAFIÁNI (Praha: Brána 2016, 264 str. ISBN 978-80-7243-864-8), představuje zajímavý pokus o sociální a psychologickou analýzu restaurační (post-restaurační) společnosti „země české“, a to prostřednictvím „mafiánského“ příběhu a různých hledisek, jimiž je „vyprávěn“, resp. konstruován.

JIŘÍ JÍROVEC

Možná by bylo vhodné vzkřísit středověkou tradici. Napadlo mě to, když jsem šel kolem bývalého nádraží Vyšehrad. Je to kulturní památka.

DALIMIL ZDEKOŠ

Autor – vlastním jménem Zdeněk Košek – člen Unie českých spisovatelů, oslavil 6. ledna 95. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

Ono se řekne živnostník, dnes vznešeněji podnikatel. Vidět do něho až do mrti, toť otázka! Člověk má právo zeptat se ctěné vlády, jak ona tuto otázku hodlá odpovědět? Nepostačí nám jen zvednout sukně, jako u té slavné superstar, a už je zachránce české ekonomiky vyznačen, a proto budiž zbožňován na věky věkův! Kdo lidu řekne to bé, kdo je kdo a co je co? Třeba: je obchod škola podvodu? Nebo klasicky: opravdu vzniká kapitál přímo u paty provozu, za pultem obchodu, na ponku řemesla, za traktorem obdělávajícím půdu a ve stáji při chovu zvířectva, nebo třeba v organizaci výroby v malém či ve velkém?

LADISLAV ŘEZNÍČEK

Člověk je zodpovědný za to, co stvoří. Evropané jsou zodpovědní za etnikum vytvořené na druhém břehu Atlantiku. Vyslali jsme za lákavý horizont dost kouzelných korábů s umem dobré lidské práce a přibalili vědomosti pánů Platona, Aristotela a křesťanských evangelistů i texty pánů Sofokla, Sokrata, Danteho, da Vinciho, Husa a vůbec mnoha dalších rozumných, a měli jsme radost, že to dobře uměli užít. Posílali nám zpět do Evropy hezké zprávy od roku 1776 až do tzv. 1. a 2. světové války, kdy z donucení museli opět navštívit svůj mateřský kontinent a nijak z toho nebyli potěšeni. Byli tehdy už zvyklí na slogan „Amerika Američanům“ a jejich rozhled směrem na východ končil nejdál u Kuby. Poctivě řečeno, hledali pak usilovně ve Washingtonu, jaký dárek by do poválečné Evropy poslali. Zkusili nás podarovat produkty pánů MacCarthyho a Marshalla. Nakonec se osvědčil a v historiografii byl neopominutelně zaznamenán jen Elvis Presley. Nemohli mu samozřejmě přibalit do vojenské torny notové záznamy nějakého amerického operního génia typu Mozarta či Verdiho, což budiž omluveno. Neboť muzikologové před světem přísně tají, že angličtina úspěšně soutěží s jazyky vhodnými spíše pro stromoví jiné než evropské. Ovšem Evropa – včetně autora – byla vděčná i za dárek rocken-rollu. Vždyť mohlo být, a později bylo, hůř…

JAROSLAV KOJZAR

Požár Národního divadla

„Bylo to v pátek, v pozdní odpoledne. Šli jsme s tatínkem na obvyklou procházku přes Újezd k řetězovému mostu. Noviny byly i dnes, jako denně, plny radostných zpráv: ‚Velký svátek českého národa se blíží. Stavba Národního divadla před dokončením! Množství přihlášek krojovaných spolků z celé naší vlasti. Osm Uměn, dílo malíře Františka Ženíška, už zdobí strop hlediště! Sochař Schnirch pracuje na trigách!‘ Zůstali jsme stát na mostě a hleděli na vznosnou budovu na břehu řeky. Co se děje? Zpod střechy vystupovaly obláčky kouře. Lidé si na ně znepokojeně ukazovali.

ZDENĚK HRABICA

K málokomu se slétlo v okamžiku konce života a završení díla tolik názorových krkavců, jako v těchto dnech k zesnulému představiteli Kubánské republiky – Fidelu Castrovi. U jeho jména se střídala označení revolucionáře, hrdiny, katolíka, komunisty, zlosyna, diktátora a dokonce i masového vraha. Jeho jméno na rozdíl od krkavců nebude nikdy zapomenuto. Po zásluze.

fs

Ecce homo – to byl název tradičního vánočního recitálu malířky a spisovatelky Bohumily Sarnové-Horkové v jihlavské knihovně. Byl v pořadí již jedenáctý a konal se za velkého zájmu návštěvníků, kteří opět zaplnili celý sál. Ejhle člověk – to nebyl název nahodilý.

JAROMÍR ŠLOSAR

(za Fidelem Castrem)

Tvým vousům

tvým jiskrným očím jsem věřil