DALIMIL ZDEKOŠ

Autor – vlastním jménem Zdeněk Košek – člen Unie českých spisovatelů, oslavil 6. ledna 95. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

Ono se řekne živnostník, dnes vznešeněji podnikatel. Vidět do něho až do mrti, toť otázka! Člověk má právo zeptat se ctěné vlády, jak ona tuto otázku hodlá odpovědět? Nepostačí nám jen zvednout sukně, jako u té slavné superstar, a už je zachránce české ekonomiky vyznačen, a proto budiž zbožňován na věky věkův! Kdo lidu řekne to bé, kdo je kdo a co je co? Třeba: je obchod škola podvodu? Nebo klasicky: opravdu vzniká kapitál přímo u paty provozu, za pultem obchodu, na ponku řemesla, za traktorem obdělávajícím půdu a ve stáji při chovu zvířectva, nebo třeba v organizaci výroby v malém či ve velkém?

Milá přemilená nebo zatraceně prostinká vládo, víš vůbec, co potřebuje člověk k životu? Podle tebe ovšem peníze. Mýlíš se! Aby se naplnila lidská radost, k tomu je zapotřebí práce, pak odměna za vykonanou práci, následuje pořizování potravy a všeho možného, aby člověk dýchal, smál se, byl spokojen se sebou i s ostatními příslušníky jak rodiny, tak celé společnosti, filmově řečeno někdo dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc! Dokážete, dámy a pánové z von Elita, všechno zavčas pochopit? Nebo snad ne! Pohleďte při rozhodování i do dějin, co tomu říkají naši předchůdci, co je všechny, co žili před námi, k životu a konání vůbec vedlo, kdo je vedl a kdo všechno vykonal nebo třeba i leccos zmrvil, a to často řádně! Jak bývá dobrým a užitečným zvykem, pohleďme na jednoho jediného z milionů našich předchůdců, ať nám řekne, jak kdysi žil, veselil se i trápil!

Jmenovala se Kristina Bartáková a brzy přijala další příjmení, tak to přece u žen bývá, že? Mnou vyvolená žena se narodila v roce 1870, a jestli vás ponouká zvědavost, tak zažila císaře pána, jeho knížata, hrabata, barony, také mnohé prezidenty Česka i Slovenska, přežila i Háchu, dožila se vlády soudruha Novotného, a měla štěstí, obnoveného kapitalismu dnešních časů byla ušetřena, věk zapracoval. Málem stovka! Zato si užila vykořisťování na panském knížecím a sedláckém. Těžký byl život lidí v dobách postfeudalismu. Kristina stačila poznat výdobytky kapitalismu, jak se rozvíjel, jak bobtnal do první i druhé světové války. Těch živnostníků, živnostníčků a řemeslníků a řemeslníčků, co byli závislí na proletářích, ano závislí, kdo by u nich nakupoval? Boháč totiž měl na vše, na nákupy a opravy své lidi! Spojenci malých a drobných držitelů obchůdků a dílniček byli právě proletáři, jak jinak? Bezpočet živnostníků, obchodníčků, řemeslníků, rolníků a dalších lidiček spojených v řetězci společenského bytí, byl výhradně závislý právě na dělnících, havířích, fabričkách, sloužících někomu a často nikomu i za mrzkou odměnu, zkrátka na lidech živících se svojí prácí u někoho, kdo jim ji mohl poskytnout. I oni vytvářeli hodnoty a nadhodnoty, co představovaly systém vlády kapitálu! Byli různí, ti drobní podnikavci, co uměli prodat svou aktivitu, a bývalo to pro ně často velmi těžké živobytí, byli mezi nimi lidé šlechetní, k svým zákazníkům se chovali slušně, dodržovali dobové pravidlo „náš zákazník náš pán“! Tací byli lidmi chváleni do sedmého nebe, byli solidní v cenách, ochotni posečkat s platbou, člověka nebrali na pásek! Ale byli i jiní, což se týkalo spíše míst městského typu, tam se leccos dalo ošidit. Pro takového, co se choval opačně, Kristinka Bartáková znala jediné trefné označení: „To je zloděj.“ Byli i jiní, co dávali najevo svou zdatnost, třeba tím, jak dokázali za jedinou noc prohrát svou živnost v tzv. božím požehnání, hazardní hře gottes. Těm někdy zbývalo už jen jediné…

Naštěstí žili a pracovali i proletáři, pokud ovšem měli zaměstnání. I mezi nimi byli šikulové. Nezůstávali stranou v chápání hospodářských cílů a hlavně viděli tu bídu kolem sebe a sdružovali se na pomoc potřebným a jim na pomoc založili družstva, spotřební i výrobní. Naše svědkyně si dosyta užila více oněch těžkých dob než mírových stavů. Osobně využívala v zájmu své rodiny nabídky družstevních konzumů, žel v menších obcích nebývaly. O kolektivní zemědělské výrobě nebylo téměř celé století ani vidu ani slechu. Vzpomínky na život své generace dětem a vnukům nezapomněla vyprávět. To je dobře.

Nastaly časy válečné! V těch dobách se zpravidla odhalují charaktery. Podnikavci, co se neohlíželi na bídu lidí vyhnaných do války a do válečných útrap, byli označeni slovem keťas. Prostě na nedostatku válečného živobytí keťasili! Životními potřebami obchodovali a hříšně na nich vydělávali, až nevěděli, co s našizenými penězi. A národ hladověl, uskrovňoval se, nikdy vlastní vinou! Když první válka skončila, keťasům se vyhrožovalo šibenicí. Nic takového se nestalo. Život pokračoval. Jenže uplynulo nemnoho let a už to tu bylo znovu. Druhou světovou válku a její důsledky odnesli hlavně ti nejnevinnější. Opět celou hrůzu! Objevili se noví kořistníci, podobní váleční lumpíci; těm se říkalo šmelináři.

Buďme spravedliví! Kdyby se lidé spoléhali jen na otrlé válečné kořistníky, tak by se mnozí lepších poválečných časů nedožili. Výměnné způsoby byly obvyklé a svým způsobem si takto lidé nejen pomáhali. Udržovali se v kondici. Nekuřák prodal tabačenku, městský člověk vyměnil odložený kočárek za pytel mouky, riskoval vězení za kupování masa či sádla, říkalo se načerno! Způsobů jak přežít byly stovky a to vše pod dohledem gestapa a kriminální služby. Nicméně hned nato, jak válka skončila, šmelina pokračovala a to ve velkém. Nedostatek všeho, od mouky po sádlo, chybělo oblečení, odívání apod., prostě vše, co se prodávalo jako za války na lístky, šatenky a botěnky, si tací chytráčci šmelinářští dokázali uskladňovat jakoby nic, ukrýt před státními orgány. Pochopme, země byla okupací a válkou doslova vyplundrována. Objevovala se hesla: „Šmelináři, chcete uhlí, pojďte, my vám nakopeme!“ Uhlí bylo totiž obdobně nedostatkovým produktem jako za války. Další otazníky visí ve vzduchu: „A co spekulanti, pochybujeme, že by vyhynuli! Jak se nazývají dnes? Tuneláři? Lichváři?

Děkujeme za vaše vzpomínání, paní Kristino! Teď jde ovšem i o naši vládnoucí vrstvu… Proto se ptejme: Uvědomuje si, že úděl hospodářů nezačíná politickou floskulí! Tou se teprve otvírá pole k vládnutí, neboť pracující lidé, a dále živnostníci, podnikatelé, i ti malí, i ti střední a vůbec celá ekonomika je celek.