S Břetislavem Kotyzou hovoří Michal Černík

 

Verše Břetislava Kotyzy mne upoutaly velice osobitým jazykem, jako by ho napájel z dávných dob mateřštiny. Z e-mailové korespondence o Břetislavu Kotyzovi vím, že bydlí ve čtvrtém patře panelového domu ve Zlíně a pracoval jako animátor ve Zlínských filmových ateliérech. Navrhl jsem mu, aby mi zaslal několik svých básní, které by mne inspirovaly k otázkám.

MILAN BLAHYNKA

Ve své nejnovější knize SLOVO, KTERÉ DÝCHÁ (BMSS-START, Praha 2020, grafická úprava a návrh obálky Rudolf Mates, 240 s.) vypočítává Michal Černík, co všecko závidí dětem: že se stále na něco těší; jejich starosti; jejich touhy a přání; jejich lásku k věcem nepatrným a bezcenným; jejich vnímání času; že umí žasnout, jejich víru v zázraky, jejich fantazii, umění si hrát a snít, jejich schopnost rozeznat pravdu a lež, jejich přirozenost a nehledanost, to vše, co je „nepřenosné do světa dospělých“. Kapitolka Co závidím dětem je klíč ke knize a jejímu autorovi, klíč, který se snad ani nedá docenit.

PAVOL JANÍK

22. 2. 2021 zemřel básník Lawrence Ferlinghetti

Lawrence Ferlinghetti (1919–2021) bol jedným z veľkých zjavov Beat Generation, hoci do tejto generácie tak celkom nepatrí a čímsi aj presahuje jej umelecký a intelektuálny horizont. Beatnici sa sami nestotožňovali s nijakým myšlienkovým či estetickým programom, nemali nijaké vonkajšie znaky organizácie alebo platformy, nemali ani len časopis, ale nie o tom je reč. Ferlinghetti nie je iba starší ako ostatní predstavitelia tejto literárnej neskupiny a sociálneho nehnutia, vedol aj usporiadanejší život a väčšmi než iní čerpal z európskych, osobitne francúzskych zdrojov.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Kam že odešel Jiří Stegbauer přezdívaný Jura? Odešel kamsi na nebesa za svým oblíbeným spisovatelem Jaroslavem Foglarem, aby se opět za jeho dohledu pokusil ulovit všech třináct bobříků. Nakladatel a básník Jiří Stegbauer (7. 1. 1949 – 2. 3. 2021) se dožil 72 let a byl velkým propagátorem Foglarova díla.

BOHUMILA SARNOVÁ

Když člověk žije na samotě, jak s oblibou říkám „daleko od hlučícího davu“, tak jdou události všedních dnů trochu mimo něj. Ale přece jen existuje drápeček, který se uchytí v mysli a nepustí. Zařekla jsem se, že nebudu psát o věcech, které nás obklopují v současnosti dnes a denně, v noci a téměř i ve spánku. Ale ono mi to jaksi nedá a ani to ve skutečnosti není možné nevnímat. To by byl člověk podoben polenu, dřevu, kameni neotesanému, aby se ho události, svištící okolo, nedotýkaly.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Počet všeho znalých a vědoucích lidí se zvyšuje nebývalou měrou. Právě tohle zjištění mě přišlo na mysl alespoň na chvíli v čase, když jsem na televizní obrazovce spatřil naši parlamentní sešlost, kdy se měl schvalovat státní rozpočet. Měl jsem pocit, že premiér skončí podobně jako jeden vladař v Sarajevu. Provizorní státní rozpočet netrvá věčně ani láska k jedné slečně. Většina pozměňovacích návrhů k úpravě státního rozpočtu byla zamítnuta. Někdy z hlasování šlo dokonce vycítit i jakési podivné vztahy někde v pozadí. Při bližším pohledu na televizní obrazovku spatřil jsem rovněž absolventa Oxfordu, ale toho v Plzni, Marka Bendu, jak si čte noviny. Taková normálka, řeklo by se. Za třicet let posedávání v parlamentní sesli již od mladistvých let mu jen ubyl a zešedl vlas. Vždyť i další sedící i stojící kolegové zírají na obrazovky svých počítačů, neboť souhlas či nesouhlas s návrhy na úpravu rozpočtu probíhaly pomocí tlačítka. V pracovní době lze se možná pohybovat na poli vedlejší pracovní činnosti. Lepší příští se tak přibližuje mnohem rychleji, když místo deště budou z oblohy vypadávat peníze. O ně jde v prvé řadě, anebo se pletu? Můj návrh na snížení poslaneckých platů by byl určitě zamítnut. Máme se nějak moc dobře, a tak přišla touha po hádanicích. Škoda převeliká.

EVA FRANTINOVÁ

Dívám se na něj už přes rok a půl. Před rokem a půl se mi nejdříve půl roku „jen“ líbil – rozzářil byt v měsících, kdy slunce bylo venku pomálu. Vyvolával ještě čerstvou vzpomínku na zahradu malířky, rybízy i maliníky, na zahradu, ve které jsme do sebe s těšením – a ještě poměrně svobodní v kruhu přátelského posezení – nasávali barvy léta.

JIŘÍ STEGBAUER

(Nejen mým dětem)

Kdyby nám bylo dáno

umět číst cesty těch před námi

JAN CHODSKÝ

Bruselská

Zákazů jsme od Bruselu

utrpěli na stovky:

syrečky, rum, teploměry,

kočárky i žárovky.