Příprava letošního již XV. ročníku se sice uskutečnila ve stínu pandemie, ale uvědomili jsme si, že soutěžní texty nemají a nemohou mít katastrofické rozměry a nechtějí být žádnou její předpovědí či výrazem. Čteme příspěvky s neklamně estetickou funkcí a namnoze směřující k jasnému sdělení, jasnému poznání sebe sama i svých blízkých ve světě odcizujícím se nám všem. Z hlediska poetického tu nejde o „velkou literaturu“, ale naléhavost tomuto sdělení stěží upřeme. Zdá se, že podobná témata jsou konvenční a příliš obehraná, ale současně jsou natolik životně důležitá, natolik citově i esteticky potřebná, že vidíme snahu umělců – i těch naivních a neškolených – znovu a znovu uchopit je nejednou v protikladech, které přináší život sám…

Setkání soutěžících se tedy letos neuskutečnilo. Přinášíme proto alespoň výběr příspěvků z Kouzelného klíče XV.

IVAN ČERNÝ

Docent Mgr. Petr Žantovský, Ph.D. je novinář, spisovatel i básník a vysokoškolský pedagog v jedné osobě. Ve světě literatury se pohybuje jako příslovečná ryba ve vodě, o čemž svědčí jak jeho editorství v několika nakladatelských řadách poezie i prózy, tak i zasvěcené moderátorství literárních pořadů i autorských křtů v populárním pražském Slovenském domě, kde při příležitosti vyjití nových knih v průběhu roku celkem pravidelně představuje desítky československých básníků i prozaiků.

MILAN BLAHYNKA

Na rozdíl od básníků učených, zejména naučených a dokonce poměry poučených, každý poeta natus, i ten rodilý básník nejněžnější, je sopka, z níž na zemský povrh a do výše tryskají verše, někdy občas nebo i jen jedenkrát (Bezruč), jindy však přečasto nebo i neustále. Poeta natus je nepoučitelný. Platí to i o básnířkách. Jiří Žáček mi kdysi napsal o jedinečné takové pozoruhodné, že je to přímo Stromboli. Hodně jiná a přitom paradoxně podobná básnířka žije, tvoří a stále si o něco koleduje v jediné české sopečné krajině, která je přímo požehnání, v krajině předurčené pro básníky, i když ji jenom navštíví nebo tam pobudou jen dočasně: Goethe, Nezval, Biebl. Ano, jsou to západní Čechy, básnířka jménem Alena Vávrová je sopka chrlící básně jako jiní nadávky, síru, nebo vyznání lásky i obdivu k životu a poezii, anebo to vše někdy dohromady. A ještě takoví básníci sopky mají energii dělat maximum pro prosazení poezie do života. Právě to je případ Vávrové. Dokumentují to nejnověji její dvě prozatím poslední sbírky TŘI ČTVRTĚ NA SMRT/VIERTEL VOR TOD (Milan Hodek-Paper Jam, Hradec Králové 2019, překlad Klára Hůrková, Františka Vrbenská, Doris Kouba, Walter Dotzauer, Regina Milfaitová, Věra Koubová i autorka, doslov Milena Fucimanová, ilustrace Jiří Slíva, obálka a typo Matěj Kočka, 182 s.) a pod hravým pseudonymem Al-Enka (Alena V. je z dopuštění rodičů křtěna Alenka) VNITŘNÍ ÚSMĚV (Archiv AAA, b.m. 2019, layout Helena Vendová, 98 s.; v tiráži je údaj Poezie Krušných hor; není jasné, zda jde o podtitul, který však na titulním listě ani na obálce není, anebo o název edice). V obou knížkách se tisknou dva odstavce Stručná charakteristika básnického díla Aleny Vávrové, kterou napsal PhDr. Miroslav Kovařík, ve Vnitřním úsměvu jako Namísto doslovu, ve sbírce Tři čtvrtě…na přední záložce a v překladu do němčiny ještě i na záložce zadní.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Blížící se konec války na jaře roku 1945 přerušil vyučování i na naší škole. Bylo to z různých důvodů. Všeobecný společenský rozklad, prázdné vyučovací třídy. Studenti vyšších ročníků byli již dříve válečně nasazeni v různých místech Říše. Moji spolužáci spolu s vrstevníky z jiných středních škol byli nedávno shromážděni na nádraží a odveleni z domovského Hradce Králové na Moravu, aby jižně od Brna (Sokolnice, Slavkov) kopali zákopy. Fronta od východu se rychle blížila. Zákopy měly přispět k tomu, aby se zpomalila a zdržela. S napětím jsme četli zprávy od našich hochů i o střelbě, kterou bylo na těch zákopech stále více slyšet.

JIŘÍ JÍROVEC

ČT je s nezávislostí sobě vlastní velmi kritická k vládě. Nezávislý moderátor formuluje svou nezávislou otázku způsobem, jemuž se říká „zavádějící.“ Měl by se zeptat neutrálně: „Co říkáte současné situaci?“ Stačí slovo situace nahradit výrazem krize, takže divák či posluchač ví, že jde o krizi. Host tedy začne nezávisle mluvit o krizi, protože jinak by ohrozil případné další pozvání k nezávislému vyjádření názoru.

LUDVÍK DIVIŠ

„Před X léty jsem uvěřil v Ježíše Krista a od té doby hodnota mé firmy stoupla Y krát.“

Trklo mě to před pár dny ráno v tramvaji cestou do práce. Pod tím bylo ještě pár dalších marketingových frází, nad tím se sveřepě křenil hollywoodský úsměv jak z reklamy na zubní pastu, zkřížený s buldočím výrazem tweetujícího Trumpa a k tomu na čele palcovými titulky „Já jsem podnikatel a kdo je víc“. Kdo by to chtěl vygenerovat na počítači, zavařil by každý grafický procesor. Pokud by se ale hledala jedna jediná fráze vystihující bezmeznou potrhlost Ameriky a jejích nohsledů (nebo alespoň pomýlenost 90 procent voličů Donalda a nadpoloviční většiny voličů Hillary – to abych nekřivdil voličům Sandersovým), byla by to právě ta úvodní.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Statistiky, i když bývají někdy sestavovány tak, aby se navýšila prodejnost jistého zboží, prozrazuje mnohé. Existují však i další statistická čísla prozrazující smutnou realitu, s níž bude potřebné se velmi brzy zaobírat. Případná rozhodnutí budou však již záležet na mladších pracovnících, co posedávají uvnitř velkých skleněných budov a vše okolo sebe řídí přes obrazovky počítačů. Občas si ale od něho odskočí k automatu a vrací se s kelímkem kávy v ruce. Pravdou ale je, že digitalizace dokáže někdy ušetřit dost peněz.

Papírový Mojšl

OpoOtázky

Opoziční? Spíše opovážlivé

Samozřejmě se slaví dvě stě let od narození Boženy Němcové a kdejaká nicka se na té slávě pilně přihřívá a vyznává se, jak autorku Babičky a Divé Báry po celý život miluje. Právem se připomíná Halasova Naše paní Božena Němcová. Připomíná se však, že téhož roku vydal jistý Julius Fučík Boženu Němcovou bojující? Nevytváří se dojem, že je „naše“ jen těch, kdo jsou dnes u žlabu, tedy u mikrofonů, před kamerami a v redakcích režimního tisku? A mohou snad dnešní zbohatlíci říkat o ní „naše paní“? Nespřádají se bajky o její možná knížecí krvi, aby mohla být „naše“ a aby se na smysl jejího díla zapomnělo?

Člen Unie českých spisovatelů Jan Dawidko získal v soutěži Polabská vrba 2020, kterou vyhlašuje Knihovna Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem, Zvláštní cenu Oblastního muzea Praha-východ. Srdečně blahopřejeme!