IVAN ČERNÝ

Sběratelství, či propagace nacismu?

Ukrajina před krátkým časem udělila protisovětským banderovským hrdlořezům statut válečných veteránů, v Litvě za potlesku přihlížejících pochodují bývalí příslušníci místních oddílů SS, v Evropě řečené západní nejsou srazy neonacistů ničím neobvyklým. V České republice, jejíž obyvatelé oplakávali v roce pětačtyřicet na tři sta tisíc obětí nacismu (čtvrt milionu umučených a padlých!), hnědé podhoubí až tak růžky nevystrkuje. Sílu a odvahu mu ale jistě dává (světe div se!) nakladatelství Naše vojsko se svou produkcí „suvenýrů“ a „sběratelských předmětů“ s podobenkami fašistických pohlavárů, s Adolfem Hitlerem v čele. Ba i náckovskou bibli Můj boj (Mein Kampf) v češtině i němčině (!) zde zakoupíte. A tu si ve čtyřicátých letech minulého století za protektorátu Čechy a Morava nedovolil v kompletním znění vydat ani kolaborantský vydavatelský dům Orbis!

IVO FENCL

Předloni zesnulý profesor Rajko Doleček (19252017) byl charismatickou osobností. Přenesu-li se do dětství, opět sedím před obrazovkou a jeho populárním seriálem Nebezpečný svět kalorií. V Československu jsme roku 1975 neměli slavnějšího lékaře.

MILAN BLAHYNKA

Monografie LAŠSKO-EVROPSKÝ BÁSNÍK ÓNDRA LYSOHORSKY (ATUT – Wroclawskie Wydawnictwo Oswiatove, Wroclav 2016, 221 s. většího formátu – B5 – a drobného písma – borgis, poznámky petitem – a 7 s. obrazové přílohy) je patrně nejpracnější kniha, kterou Libor Martinek dosud napsal. Neboť Lysohorsky byl nejen autentický básník, kterého českým čtenářům objevil a zjednal jim k němu nemalý respekt F. X. Šalda, ale i problematický lingvista a ještě problematičtější politik. Na rozdíl od Čech a Moravy se však i jako básník prosazoval obtížně ve Slezsku. Tam jako rodák z německo-české rodiny v poněmčelém Frýdku, kde studoval na německém gymnáziu a jen krátce na českém (pak zas na německém v Bohumíně a nakonec v Ostravě, kde také maturoval) a jako absolvent pražské německé univerzity, byť s trvalým zájmem o českou kulturu a poezii, nebudil u česky smýšlejících a píšících literátů ve Slezsku sympatie. Vždyť nejen psal laštinou, ale i usiloval o její kodifikaci a uznání lašského národa. Což mu znemožnilo jak vysokoškolskou, tak diplomatickou kariéru, pro niž byl vybaven mimořádnou znalostí jazykovou, ale také zkomplikovalo jeho vztahy s českou komunistickou levicí, zejména za války v SSSR a po ní. Jeho dopis Stalinovi, na něhož se ve věci lašského národa obrátil o radu, byl i oficiálně dezinterpretován jako memorandum požadující vznik lašského státu.

MIROSLAV VEJLUPEK-ČERCHOVSKÝ

Kdyby šlo jenom o nejbližší věci. / K nenalezení jsme tu sami přeci. / Mrzne, přihořívá hvězda Zem. // Od dětství do stáří si s námi hraje / na jara, na podzimy, na ztracené ráje, / a kdypak ji, ztracenou ve vesmíru, naleznem?“ Vladimír Vokolek: Mrzne, přihořívá

Nakladatelství Atlantis se postaralo (a bylo to s finančním přispěním Ministerstva kultury ČR) deset let po Vokolkově smrti o reprezentativní vydání velké části jeho básnického díla, a knihy nazvalo Ke komu mluvím dnes a Mezi ohněm a vodou.

FRANTIŠEK UHER

Značná část současné poezie strádá stereotypní nevýrazností a nedostatečnou originalitou. Když pročteme několik sbírek, platí to i o prvotinách, nejednou se vkrádá podezření, že se pod různými pseudonymy skrývá tentýž autor. Případně autorka. Na diskriminaci žen si ovšem české básnické lány – co do počtu sbírek – rozhodně stěžovat nemohou. Žel, mnohé talentované básnířky často u prvotin končí.

KAREL SÝS

Kdo by si pomyslel, že koberec s Čintamani a ptáky opravdu existuje?

JIŘÍ KNOPP

Jeli jsme vlakem kolem rozbitých Škodových závodů a bylo mi těžko, viděl jsem pokroucené ocelové tyče, které vyčnívaly z hromady trosek. Po válce se mnou jel strýc Antonín, bývalý člen finanční stráže, který všemu rozuměl a pokládal za svoji povinnost předat mi všechno, co znal. A tak jsem se od něho dozvěděl, že americké bombardéry napadly Plzeň 17. a 18. dubna a 25. dubna roku 1945. Na Škodovku prý svrhly 5000 fosforových bomb a zcela zničily 29 objektů, další velmi poškodily. Já jsem jenom viděl ty haldy trosek a tenkrát jsem nic nevěděl o tom, proč tu Škodovku zničili a proč tam v těch troskách usilovně hledali plány na výrobu těžkých zbraní.

EVA FRANTINOVÁ

Byl to sváteční prázdninový den. Děda mi přivezl z Liberce knížku. Knížku s lesklým omyvatelným obalem, s obalem, na kterém byl vymalovaný kluk s červenou čepicí. Co na tom, že její autor, pan Borovička, nikdy nebyl v Kouzelném městečku. Co na tom, že na konci knížky klukovi Petrovi, který se z Kouzelného městečka vrátil mezi dospěláky, říká jeho táta, že tam také byl, že jsme tam někdy všichni jednou byli, že jsme všichni znali holčičky z cukrárny, Zrzka, který jezdil s kropicím vozem, Ferdu Smolíka, kterému nešlo péci buchty, ale měl rád mák a nakonec se stal v Městečku zahradníkem…

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Omámeni mamonem

řítíme se slalomem

Odchází Manon

chvěje se zem

před zamrzlým vesmírem

ZUZANA PIVCOVÁ

Snad jednou

Čas na mě nekřičí,

nebortí, neničí,

píše jen další stránku,

a šňůra zmlklých dní

jak příběh poslední

poutá mě v polospánku.