ARNOŠT TABÁŠEK

Když Adina Mandlová v roce 1942 odjíždí filmovat do Berlína, kdosi z přátel, kteří ji vyprovázejí na nádraží, s narážkou na známou předválečnou milostnou avantýru Lídy Baarové s ministrem propagandy Josefem Goebbelsem, po které jí sám Hitler znemožnil filmování v Německu, prohodí: „Ztrácíme dvě hvězdy. Jedna odjíždí do Berlína a druhá tady v Praze pukne vzteky.“

IVO FENCL

Nový, šestý Sborník nezávislých foglarovců se objevil na přelomu letošního jara s létem i dík jisté půjčce, ale proti roku 2014 (kdy se vyhoupl na světlo pátý), rezonuje vše lépe a sešit č. 7 se nejspíš taky vynoří ještě letos. Na tři léta se ovšem protáhla pauza, do jejíhož začátku (2009) se sborníky objevovaly rok co rok.

Václav Franc hovoří s Michalem Černíkem

Pamatuji se, že jsem jednou vyhrál v soutěži (jednalo se o luštění křížovek) jako cenu básnickou sbírku Michala Černíka Mezivěk. Netušil jsem, že se o pár desítek let společně sejdeme jako autoři v několika sbornících.

A jsem rád, že mám možnost vyzpovídat autora celé řady knih vyzpovídat.

MILAN BLAHYNKA

Peter Štrelinger (ročník 1946, vrstevník Sýsův) je dosud znám jen těm českým čtenářům, kteří četli slovensky, a těch bylo u nás i v čase Československa počertech a pohříchu málo. Česky doposud nevyšla jediná jeho kniha. Jeho nejnovější dílo, ZLATÁ VODA (Forza music, b.m., 2016, 292 s.), by rozhodně v češtině vyjít mělo, a nejen proto, že autor má sice nadále na Slovensku svou adresu, své zázemí, a svého slovenství se vůbec neodříká a nevzdává, ale žije u nás na Hané. A co víc, ve Zlaté vodě napsal na ni, krajinu své zatím poslední lásky, chvalozpěv, jaký má snad dnešní obdobu jen ve verších Vladimíra Puhače a zejména v díle Ivana Dorovského, Makedonce rodem, těžkým dětstvím a dílem, stále spjatého s úchvatnou a těžce zkoušenou původní vlastí, studentskými roky a pak kariérou univerzitního profesora i ženou svého osudu zdomácnělý na Moravě, v Brně a právě na Hané.

EVA FRANTINOVÁ

„To musíme na vlak do Benešova, tam přestoupíme na další vlak do Postupic a z Postupic pěšky do Nové Vsi, přes lesy, cestou, kterou jsme jezdili jako kluci na kole do školy, jen kluci, jeden hlídal u silnice, aby se někdo z toho kopce nevymáz, ale holky, ty jezdily autobusem, ten tenkrát jezdil ještě několikrát za den…“

MARTA GÄRTNEROVÁ

Do parku se valila podzimní mlha. Bylo šero a nevlídno.
„Ani hvězdička,“ řeklo děvče, které leželo na lavičce, hlavu položenou na stehně pubertálního mladíka. Jeho tvář byla velice, velice vážná, soustředěná do sebe.

JAN JELÍNEK

„Dědečku, vezmi mě s sebou,“ žadonil Jaromír, když kolář Josef Pěkný odcházel z novoveské dílny ve stodole na samotu Chudláz. Nesl tam do vily spisovateli Karlu Novému rukojeť na kosu a hrábě, které si literát u Pěkného nechal zhotovit. Pečlivě udržoval zahradu u lesa se zurčícím potokem, kde právě v pokosené trávě, vysoušené paprsky slunce, klovali špačkové černí jako uhel žlutými zobáky brouky a žížaly a jinou havěť.