Jiří Stegbauer zpovídá Karla Sýse

Letos si připomínáme 110. výročí narození proslulého spisovatele Jaroslava Foglara, přezdívaného nejen mezi skauty Jestřáb. Bohužel se ale nepřipomínají činy leckterých lidí, kteří se už za „minulého režimu“ aktivně zasloužili o začátek literární, občanské a potažmo politické rehabilitace tohoto autora. V roce 1987 byla Foglarovi především zásluhou Karla Sýse, protože z jeho iniciativy a aktivních činů, udělena ministrem kultury k 80. narozeninám Medaile S. K. Neumanna, což v té době patřilo k významným oceněním. Nedlouho poté Sýs pomohl prosadit přijetí starého spisovatele do Svazu českých spisovatelů. To všechno tvoří pozoruhodný příběh, který téměř zapadl v zapomnění, ale měl by zůstat nedílnou součástí Foglarovy biografie. Proto vznikl i následující rozhovor s iniciačním protagonistou příběhu.

IVO FENCL

Některé kultovní knihy si přímo říkají o řetězce pokračování. Tak tomu je i se Záhadou hlavolamu (1941-42) a navazující na ni druhou částí Stínadla se bouří (1946-47). Obě ty klasiky jako by orámovaly stresující čas druhé světové války, ovšem očima dospělých nevyšly nijak dlouho po sobě! Zato s Tajemstvím Velkého Vonta (Mnichov 1986) si Foglar načas dal. Vinu na tom jistě nesou i známé zákazy, ale ani ona doba nemohla zabránit tomu, že jedno pokračování stvořil co kluk i budoucí spisovatel Jaroslav Velinský. Sice nikdy nevyšlo, ale nápad psát o světě Stínadel dál vrtá mnoha hlavami. Není tedy divu, že se ještě před Velkým Vontem vynořila i jiná třetí část. Je od Josefa Červinky, jmenuje se Poselství ze Stínadel, legendárního ježka v kleci tu kdosi ukradne Vontovi Otakaru Losnovi a během následujícího pátrání je mimo jiné odhalena identita Jana Tleskače, vynálezce ne zase tak létajícího kola.

MILAN BLAHYNKA

Aby nebylo nejmenší pochyby, musím už zkraje recenze upozornit, že román VINA SOUDCE BRENNERA (nakl. Andrej Šťastný, Zvole u Prahy, 2016) mi mluví z duše, a už proto nemůže a ani nechce být „objektivní“, ale je „zaujatá pro“. A nazývám-li ji knihou autorova života, neznamená to, že do příběhu soudce, jehož příjmení v češtině je v češtině Žhář, Palič, Petr Ritter, svou občanskou profesí právník, vepsal příběh nějaké své dávné viny, aby se z její tíhy vypsal. Obecně se ví, že autor nikdy nesoudil; od promoce nikdy obžalované nesoudil, ale hájil. A ani mě nenapadá ho podezřívat, že si příběhem viny románového soudce Brennera advokát Ritter vyřizuje nějaký svůj účet se zlým soudcem, který se podle jeho názoru těžce provinil, anebo že nepřímo upírá soudcovskému stavu vůbec právo soudit, neboť kdo byl a je sám naprosto bez sebemenší viny?

X

Nikoli náhodou se mladý Tomáš Masaryk ve známém habilitačním spisu vyjádřil v tom smyslu, že pokud člověk nemá nějakou nadosobní víru, nezbývá mu než spáchat sebevraždu: proto skrznaskrz moderní realista tolik přilnul k Platónovi, i když ho nepřestávaly poutat ruské propasti. V jeho filozofii spatřil onu vesmírnou stavbu, jejíž je člověk součástí a která má smysl, jenž dává smysl i lidskému životu.

MONIKA HOŘENÍ

Připletl se mi do ruky výstřižek jednoho dávného článku z této literární přílohy. Vidím na něm fotografii sochy Františka Josefa I. Snímek doprovázelo zamyšlení Josefa Ondroucha, který tepal pořad České televize o posledním rakouském císaři Karlovi, ale současně upozornil na stav, kdy se obnovují v našich městech sochy Habsburků, včetně Franze Josefa, jenž vrhl „své národy“ do jatek první světové války a nese spoluodpovědnost za miliony zmařených životů.

JOSEF ONDROUCH

Česká televize to vtlouká do hlavy už nejméně popáté v opakovaném paskvilu o posledním Habsburkovi, o kterém zase přejícně tvrdí, že byl českým králem. Ač Čechy nevítaným, nebyl prý jen z časových důvodů v Praze korunován. Neměl čas, vedl válku! V rozporu s dokumenty se ale tvrdí, že byl mírotvorce. Do omrzení opakovaným promítáním dokumentárního zmetku známých tvůrců tohoto stylu Pernese (scénář) a Fuksy (režie) ČT navozuje dojem, že TGM s Benešem byli spolu se Srbskem původci a hlavními štváči, kteří zapříčinili s proradnými agenty Bělehradu vznik Velké války. Na rozdíl od Srbska rozbíjeli Rakousko-Uhersko vlastizrádně ze zahraničí beztrestně. Zatímco Srbsko trestal Karlův otec válkou. Že tím Franz Josef rozpoutal Velkou válku s téměř 40 miliony oběťmi na životech a že zůstal s německým kaiserem Vilémem nepotrestaným válečným zločincem není v dokumentu ČT ni zmínky.

JAROMÍR ŠLOSAR

Nejvyšší horou na české straně je tu Girová. Se svými 840 m n. m. převyšuje ostatní kyčery a grúně a nahlédneme z ní až do slovenské Čadce a na horizontu spočítáme všechny fatranské Rozsutce, Kriváně a Chleby, které jsou najednou mohutné a blízko, jen za ježatými vrchy. Všude je tu blízko, do Polska i na Slovensko.

VLADIMÍR STIBOR

Kdyby se mi jen vryla do paměti, ustál bych to úplně v pohodě. A za pár hodin bych už o ničem ani nevěděl. Přespříliš dobře však vytušila i mazaně rozpoznala všechny mé slabé stránky. Poté mi sestoupila do srdce. Náhle tam byla – a bylo vymalováno! Zpočátku jsem se domníval, že jsou to jen její dívčí a nerozumné vrtochy; řekl bych, že naschvál zkouší, kolik vydržím, kdy má trpělivost přeteče. Ale mýlil jsem se. Kouzlo svádění však ovládala brilantně.

PAVOL JANÍK

NOVÁ LOGIKA NÁŠHO LOGIKA

Odpady vznikajú odpadnutím,

výhody vznikajú vyhodením.