X

Nikoli náhodou se mladý Tomáš Masaryk ve známém habilitačním spisu vyjádřil v tom smyslu, že pokud člověk nemá nějakou nadosobní víru, nezbývá mu než spáchat sebevraždu: proto skrznaskrz moderní realista tolik přilnul k Platónovi, i když ho nepřestávaly poutat ruské propasti. V jeho filozofii spatřil onu vesmírnou stavbu, jejíž je člověk součástí a která má smysl, jenž dává smysl i lidskému životu.

Jistě lze najít i jiné opěrné sloupy v situacích, kdy se člověk s úděsem zamyslí nad prázdnotou vesmíru a náhodností, ano, nesmyslností lidského bytí v něm. Asi nejsžíravější v tom byl Čechov. Ani příroda mu nebyla – jako dříve jiným – útěchou, tuskulem. Naopak: uviděl v přírodě jen slepou sílu, která je lidskému osudu nepřátelská. Čte se to dost špatně.

Na druhé straně existencialisté, zejména v ateistické větvi, odmítali jakékoli přesahy, tedy i směrem k determinismu, jako např. k marxismu. Nepřísahali na žádné nadosobní mety: člověk musí svůj úděl nést statečně a hlavně důstojně. Jiní v myšlení a činech usilují o „říši svobody“ skrze pochopení ekonomických a sociálních procesů: ale sami víme, jak je to těžké. K té důstojnosti: pro mnoho lidí starší generace je dnešní svět nepochopitelný a nepřátelský. Žijeme ve věku totální manipulovatelnosti, jaká tady ještě nikdy nebyla, a většině to, zdá se, vyhovuje. To je po všem tom heroickém úsilí o svobodu šokující.

Je to vidět zvláště na nejmladší generaci. Je pohodlné věřit zas v nějaký nový řád a nového člověka, které nám někdo vytvoří. Vše už zde bylo.

Nejméně pracuje člověk na sobě a popravdě řečeno se ve společenství všeobecné manipulovatelnosti stává každý z nás stále horším – musí, aby přežil. Žijeme proto v čase největšího společenského rozštěpení, jaké tu kdy bylo. To, co nás spojuje, je už jen jedno: cíl naší cesty, i když nás zneklidňuje jako kdysi Shakespeara, co bude po jeho dosažení a zda vůbec něco bude. Za tuto znalost zaplatí každý životem. Před tím zůstává právě jen důstojnost a té je nyní samozřejmě nejméně; proto je tak důležité si ji udržet stůj co stůj. Jestli lze věřit představám, že nic, co se v tomto světě událo, zcela nemizí, bude to důležité.