IVO FENCL

Některé kultovní knihy si přímo říkají o řetězce pokračování. Tak tomu je i se Záhadou hlavolamu (1941-42) a navazující na ni druhou částí Stínadla se bouří (1946-47). Obě ty klasiky jako by orámovaly stresující čas druhé světové války, ovšem očima dospělých nevyšly nijak dlouho po sobě! Zato s Tajemstvím Velkého Vonta (Mnichov 1986) si Foglar načas dal. Vinu na tom jistě nesou i známé zákazy, ale ani ona doba nemohla zabránit tomu, že jedno pokračování stvořil co kluk i budoucí spisovatel Jaroslav Velinský. Sice nikdy nevyšlo, ale nápad psát o světě Stínadel dál vrtá mnoha hlavami. Není tedy divu, že se ještě před Velkým Vontem vynořila i jiná třetí část. Je od Josefa Červinky, jmenuje se Poselství ze Stínadel, legendárního ježka v kleci tu kdosi ukradne Vontovi Otakaru Losnovi a během následujícího pátrání je mimo jiné odhalena identita Jana Tleskače, vynálezce ne zase tak létajícího kola.

Nevím, nakolik slavný chlapecký spisovatel soptil, když se o spáchání Červinkova svatokrádežného činu prvně doslechl, nicméně Velkého Vonta na trh v Německu uvedl a „bratr“ Červinka, zvaný mezi skauty Grifin, tedy svůj třetí díl promptně přepracoval ve čtvrtý. Roku 1996 byl dokonce zfilmován. Je to ale místy nuda a má přes dvě a půl hodiny.

Ani Velinský (který mezitím vyrostl a produkoval kriminálky) nazahálel a roku 2003 tak mohl postávat v pruhovaném triku na jednom z „náměstíček“ pražského Výstaviště v Holešovicích při Světě knihy a pokorně i hrdě konverzoval s okolojdoucími, když prodával skutečnou bombu. Poslední tajemství Jana T. S raným náčrtem Jaroslavova mládí sice mnoho společného nemá, uspokojivě se tu však vysvětluje takřka vše, co nevysvětlil Foglar. I Velinský ovšem původně plánoval toto pokračování jako třetí díl a až „po Mnichovu“ reagoval v textu na vše, co přidalo k universu Stínadel Tajemství Velkého Vonta. Zas takové kopce toho nebyly. - Skvělý Velinského text měl úspěch, nevyšel jen jednou a psaný je místy až s akribií. Přesto si myslím, že „Kapitán Kid“ nemusel vše až tolik vsazovat do konkrétních časů a odmytizovávat.

Když jsme u pokračování, zmiňme i trilogii Svatopluka Hrnčíře o Uctívačích ginga. Je pěkná. Nicméně jde spíš o Hrnčířův svět. Zrovna tak není opravdovým pokračováním román Meč Vontů Jiřího Schwemleina, který se na obálce podepsal Hogan.

Zato na statut (takřka) regulérních pokračování aspirují obě práce Václava Levého Tajemství Stínadel a Mezi Vonty (2007, 2008).

Pro potřebu tohoto článku však se vraťme k Červinkovi. Ten si totiž nedal pokoj a stvořit i fascinující Pátou knihu Stínadel (jak zní podtitul) Poslední stínadelské tajnosti (2017). Prvně vyšla už roku 2015 jako románová příloha časopisu TTT a příběh se začíná odvíjet jen půl roku po událostech z Poselství. Možná je místy i dětinský, ale lépe bude si ho přiblížit citacemi několika z názvů dvaašedesáti kapitol. Sami pak uznáte, že se autor ve svém rozletu ani v tom nejmenším nebrání čtenářsky přitažlivým aluzím a nebojí se ani parafrázovat a opakovat Foglarovy motivy. Odvážně navazovat. A vůbec. Dopustil se prostě snad všeho, co čtenáři podobných sérií vyžadují, a statečně rozlouskává i ty záhady, které Foglat ve chvatu či bohorovně, anebo ale také úmyslně, ba instinktivně, nechává plavat. Červinka ty taje vylovil ze stok a řízl. Tesařskou pilou. A domapoval i stínadelský labyrint. Tak vznikly třeba i následující kapitoly: Dívčí klub Pomněnky, Rychlé šípy vyslýchají Bohouše, Co skrýval Bohouš pod bundou, Ulice Malý tunel, Chybí list ginga, Žlutý koberec, Ve svatyni Uctívačů ginga, Zahráněni neznámým Vontem, Přepadení u hřbitova, Pronásledováni Vonty, Sedm stínadelských záhad, Uctívači ginga se znovu hlásí, Sběrač hází špínu na Mirka Dušína, Rychlé šípy hledají Sedmikřížovou ulici, Nad Hadím dolem, Žlutý kvítek odznakem čtenářů Vpředu (odvážná to konotace s realitou. Pozn. IF), Další stínadelské tajnosti, Bohouš opět zrazuje Bratrstvo, Kdo přichází ze tmy?, Vychází TAM-TAM, Bratrstvo Kočičí pracky na útěku, Roztržka v klubu, Marcela varuje Mirka, Sběrač píše o Fantomovi, Cestou k Rozdělovací třídě, Kdo půjde do Stínadel?, Fantom udeřil po páté, Co prozradily Korysovy deníky, Černá neděle v Černém údolí, U Kuliferdova hrobu, Kdo povede Stínadla?, Kruh se uzavřel v Myší pasti, Konec stínadelského Fantoma a Proroctví Jindrova otce.

Jak jste možná vytušili, i Červinka striktně zachovává charaktery postav včetně charakteru Bohoušova, a opět tu máme už osvědčený pokus o dehonestaci Mirka Dušína, byť jeho dvojník Daneš co Mirkovo „jang“ tentokrát odnikud nevykukuje. A dojde zas i na smrt milovaného psiska a třeba titul kapitoly Kdo přichází ze tmy? přímo parafrázuje název dávnější sekvence Foglarovy. A opět máme i právo mísit se do novinářských duelů TAM-TAMU se Sběračem a Bratrstvo Kočičí pracky ve stínadelských uličkách zase dostane na frak! Rovněž klubová soudržnost se zachvěje, i když ne až v samých základech a ne už kvůli Červenáčkovi.

Červinka umně kouzlí také magií linie Rozdělovací třídy a myslím, že co do vystižení atmosféry mnohde překonal až moc konkrétního, korektního a čas si stále hlídajícího scifistu a detektivkáře Jaroslava Velinského (a opravdu nic ve zlém).

U Červinky se rovněž opět vynořuje motiv deníku i širší problém vůdcovství ve Stínadlech a rituál tamních voleb v odsvěceném kostele. Je ovšem fakt, že na všechny tyto prvky snad ani nemohlo nedojít.

A konečně je tu Fantom, ta nepochybná aluze na Širokka. Ani tento „Zorro ze Stínadel“ tedy chybět nemůže, a snad jen ta děvčata angažoval Červinka proti původnímu duchu předloh a Foglar by mu za to možná „uši vykrákal“. Ale kdo ví! Třeba ne. I Foglar přece užívá dívčí postavy a líčí dívčí kluby i „prima“ holky.

Zmiňme se však nyní krátce i o jiných Červinkových dílech. Jaroslav Foglar: Úžasný příběh plavčíka Jacka připomíná někdejší raketové posádky časopisu ABC, tedy v podstatě nápad Vlastislava Tomana, a jak Grifin vzpomíná, už když roku 1964 zakládal oddíl, byl s „řídícím“ je Foglarem v písemném styku. I pro ně tudíž tenkrát „Jestřáb“ sepisovatel hru a knihu Poklad Černého delfína, přičemž Červinku totéž dílo inspirovalo natolik, že dokázal navázat svou vlastní prací Železná ruka. Ta ovšem představuje i „obal“ okolo legendy pro oddílovou hru a současně je Železná ruka přezdívkou kapitána pirátské lodi Černý delfín.

Další a už kratší Červenkova práce Černý tábor beletrizuje trochu kuriózní soupeření tzv. Kofoláků a Arokoláků. Tábor hrůzy (jiné kratší Grifinovo dílo) je příběh nezdařeného získání tří skautských per, které překazil kriminalisty pronásledovaný zločinec.

Červinka napsal i jakési vzpomínky Můj skautský rok a Můj druhý skautský rok, jejichž hrdiny jsou kamarádi Jiří a „Flint“, kteří prahli po tom typu dobrodružství, jaké znali z biografu, ale zaskočila je vojska Varšavské smlouvy. Druhá část těchto Roků sleduje pak oddíl během dramatické a komplikované stopovací hry i v čase desetiboje, sestávajícího z každoměsíčních závodů a dvakrát ročně i nocování venku v přírodě. Silně autentická je nepochybně i Červinkova knížka Třetí vzkříšení, jejíž titul odkazuje na celkem trojí potlačení českého Junáka (1941, 1951, 1970). Hlavní hrdina Robin zakládá v rodné Olomouci turistický oddíl s klubovnou v taji obestřeném domě U Žida a tento příběh se časově odvíjí od podzimu 1988.

Grifin ovšem vyprodukoval i několik dalších děl až nebezpečně balancujících na hraně braku, ba i přiznaného plagiátu. Jeho próza Do nitra džungle se odehrává někdy na sklonku devatenáctého století, kdy španělský profesor Calderón objeví v rodinné pozůstalosti zápisky Diega de Landy, který byl ve století šestnáctém misionářem v Latinské Americe. Objevil tenkrát v hlubině džungle město vybudované záhadnou bílou rasou, které leží u pramenů posvátné podzemní řeky. Byli onou rasou poslední obyvatelé Atlantidy?, ptá se příběh. A kdo se do těch míst znova odvážil a odváží?

Dosti svébytným způsobem se Červinka-Grifin inspiroval i pro svou práci Zlatý peníz Atlantidy. V základě tu totiž je román z pera k smrti odsouzeného zločince Josepha Damianiho (1923-2004) Dobrodruzi (1967). Dotyčný Damiani napsal řadu knih i filmů a podle Dobrodruhů i scénář filmu s Delonem, Venturou a Joanne Shimkusovou. Také u Grifina jsou hrdiny pilot, závodník a neúspěšná sochařka, ale na rozdíl od francouzského snímku se trojice dostane na stopu Jantarové komnaty a dávné operace s krycím názvem Atlantida, kterou koncem války řídili tři vysoce postavení agenti nacistické rozvědky. Ty se pilot Many, závodník Jim a sochařka rozhodnou navštívit v různých částech světa a selanka je během návštěv pochopitelně nečeká.

Opusťme ale toto zvláštní teritorium románů, jejichž syžety vždy mohou sloužit i jako struktury chlapeckých bojových her, a radši už jen konstatujme, že Červinka asi nebude zapomenut především díky onomu pozoruhodnému pastiši Poslední stínadelské tajnosti, který dle mého názoru skutečně v některých ohledech vítězí i nad dílem zkušeného Jaroslava Velinského.

J. Č. Grifin: Poslední stínadelské tajnosti. Pátá kniha Stínadel Ilustrace a obálka Petr Modlitba. K vydání připravil Martin Izera. Zatím vyšlo jen v omezeném autorském nákladu bez ISBN. 328 stran.