JOSEF SKÁLA
Andrej Gromyko (1909–1989) stál v čele sovětské diplomacie 28 let (1957–1985). Za války asistoval Velké trojce jako ambasador u F. D. Roosevelta. A pak i v Jaltě a Postupimi. Gromykův pětisetstránkový životopis – DIPLOMAT VÁLKY PO VÁLCE – už je k mání i česky. Napsal ho profesor Svjatoslav Rybas (přeložil Miloš Hodač, vydal Rockwood and Partner, 2014). Vydal i životopisy P. A. Stolypina a J. V. Stalina, lídrů ruských monarchistů i bělogvardějské generality. Celkem 26 knih.
Unie českých spisovatelů pořádá pro své členy i pro zájemce
KONFERENCI
v sobotu 16. května 2015 od 10 do 13 hodin v Praze 1, Politických vězňů 9, 1. patro, místnost č. 76.
Kočka Malvína
Jedno staré a bohužel asi taky pravdivé přísloví praví, že blbost je taky boží dar. Pokud bychom toto přísloví vzali za bernou minci, mohli bychom směle říci, že ten nahoře nadělil potentátům z Unie hvězdného trpaslíka měrou vrchovatou, i když by se dalo spekulovat a diskutovat o tom, zda jim nadělil anebo je i nás z Kocourkova potrestal.
Napsal Jiří Knopp podle vyprávění Miroslavy Knoppové
Narodila jsem se 27. dubna 1935 v Dolánkách jako dcera manželů Rousových. Žili jsme společně s maminkou mého otce v hospodářství na kraji obce. Otec měl dva koně, několik krav, nějaké to prase a spoustu husí a slepic. Na několika hektarech půdy pěstoval obilí, brambory, řepu a chmel.
JAROSLAV KOJZAR
Bylo to v létě. Nepříliš horko, docela příjemně. Takový to byl den. Jeli jsme s tátou po padesáti či více letech do kraje jeho mládí. Tam pod vrchem, jenž vévodil kraji hojně navštěvovanému turisty, prožil své dospívání. Jeho rodiče, můj dědeček a babička, se přistěhovali z hlavního města, když děda vyhrál konkurs na ředitele malé fabričky. Táta, řekl mi před cestou, se nestěhoval rád. Měl v ulici své kamarády a loučit se s nimi nebylo pro chlapecké srdce právě jednoduché. Přiznal se mi ovšem, že i tady našel nové přátele a za jedním, s nímž před několika měsíci znovu navázal kontakt, jsme jeli.
DOBROMIL KRUTIHLAV
Jízda amerických bojových vozidel pěchoty nazvaná oficiálně Dragoon Ride byla vnímána zbytkem těch, kdo se ještě umí dívat vlastníma očima, jako demonstrace síly Velkého bratra, jehož 120 „Panzer“ a více než 500 příslušníků „Waffen“ (tentokráte ne „SS“) projíždí cizí zemí, jako by byla jeho. Naopak mnohými užitečnými idioty byla vítána, nebo alespoň bagatelizována. A všem mediálně prezentována jako „Dragounská jízda“, cosi na způsob jízdy spanilé, odhodlané, hrdé. Koukněte na ně, na ty milé chlapíky!
STANISLAVA KUČEROVÁ
Je tomu již 70 let a není mnoho těch, kteří zažili a pamatují tu závratnou radost, pocity štěstí a vděčnosti, s kterými jsme my, pamětníci, 9. května 1945 stáli na chodnících našich měst a obcí a vítali slavné Rudoarmějce – své osvoboditele. Přijížděli na bojových vozidlech, na obrněných vozech a tancích, na nákladních autech i v povozech tažených koňmi. Zaprášeni a unaveni po těžkých frontových bojích. Za nimi léta strádání, těžkých obětí a ztrát. Jen na našem území padlo v bojích proti okupantům na 144 000 sovětských vojáků. Ale teď se na svých vozidlech smáli, šťastně udiveni jásotem a ovacemi, kterých se jim dostávalo od zástupů na chodnících, hlasitým provoláváním slávy a zasypáváním náručemi květin. Těch květin bylo tehdy přemnoho, dny byly mimořádně slunečné a teplé, zahrady, parky, aleje, louky – všude se nabízely květiny do kytic na uvítanou. Takhle jsme prožívali historické chvíle ukončení 2. světové války a vítězství nad fašismem – 9. květen 1945 – „Den osvobození“. Národ se radoval a básníci skládali nezapomenutelné verše.
JIŘÍ KNOPP
Mohla z ní klavíristka být. Na hodiny klavíru chodila ráda a vždy pečlivě připravena. Nehrála pouze písničky, ale hrála i etudy a cvičila svoji levou ruku, která byla poněkud pomalejší. Kdo ví, kam by to dotáhla, možná by se stala klavírní virtuoskou, možná učitelkou hry na hudební nástroje, možná by si hrála ve volných chvílích jen tak pro sebe…
MICHAEL DOUBEK
Před 70 lety bylo Československo osvobozeno od fašistické okupace. Tedy donedávna jsem si to myslel. Ale až nyní vím, že osvobozování bylo dokončeno teprve teď. Osvobozování je totiž daleko složitější proces a okupací je mnoho. Nutno osvobozovat nejen od fašistů. Američtí hoši se roku 1945 zastavili za Plzní, aby teprve dnes ovládli celé naše území. Jejich vojenské kolony k nám zamířily hned ze tří směrů.
LUBOMÍR MAN
Presstitut je to, co kdysi býval novinář. Od novináře se liší tím, že pracuje v mainstreamovém médiu (tzn. je za svou práci placen), a nepíše pravdu, ale píše to, co od něj majitel či správce mainstreamového média požaduje, aby psal.
IVO FENCL
Dalo se to tušit. Naděje, že se Miloš s nejvyšším úřadem zklidní a naplní přání části občanů mít hlavu státu předvídatelnou, je lichá. V důsledku presidentovy tělesné indispozice u klenotů a sady následných udiček hozených novinářům jsme i zemí nutně posuzovanou jako nestabilní článek. Jak jsem nešťasten.
JIŘÍ KNOPP
Když jsem tátovi zalhal, vždycky to na mě poznal. Řekl mi: „Povídala žába hadovi, že mu načůrala na nohy.“ A bylo vymalováno. Celý život jsem se snažil poznat, kdy mi kdo lže. Dost jsem se naučil, ale v poslední době, kdy lže tolik lidí a mají k tomu speciální výcvik a školení, si nejsem tak jist.