MICHAL ČERNÍK

Po převratu v roce 1989 zaznívaly euforické hlasy, že spisovatelé by se měli zbavit majetku získaného za totality a neměli by vlastnit vůbec nic. Tak se i stalo. Český literární fond se roku 1994 převedl na Nadaci Českého literárního fondu, což bylo i politické zadání. Tehdejší ředitel Michal Novotný veškerý majetek fondu rozprodal, a to za souhlasu většiny spisovatelů na valné hromadě Obce spisovatelů. Mnozí spisovatelé žili v iluzi, že je mecenáši a sponzoři budou podporovat a že kníže Schwarzenberg na svých zámcích poskytne spisovatelům prostory k tvůrčím pobytům. Začala postupná likvidace majetku literárního fondu a Obce spisovatelů. Ke konci svého působení ve funkci ředitele Nadace Českého literárního fondu se Michal Novotný v časopisu Host omluvil spisovatelům za rozprodej tvůrčích domovů a dalšího majetku. Peníze z prodeje se utratily a spisovatelé zůstali bezprizorní. Obec spisovatelů bez finanční podpory ministerstva svou činnost minimalizovala do roviny ochotnické. Unie českých spisovatelů, která vznikla roku 2000, své aktivity financuje pouze z členských příspěvků, od ministerstva kultury na svou činnost neobdržela nikdy žádné peníze. České centrum Mezinárodního PEN klubu má status mezinárodní organizace.

Myslím, že po pětadvaceti letech od převratu by bylo dobré seznámit kulturní veřejnost a mladší spisovatele s tím, jak fungoval Svaz českých spisovatelů a Český literární fond.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Letošní ročník literární soutěže Kouzelný klíč byl v něčem specifický. Nejen množstvím příspěvků, které jsme dostali k posouzení, ale i kvalitou, která má trvale vzestupnou tendenci. Hlavním smyslem a důvodem toho, proč publikované literární texty vznikly, samozřejmě není potřeba „zvítězit v soutěži“ nebo vytvořit „suverénní“ estetický artefakt.

MILAN BLAHYNKA

Svou zatím poslední knihu S DOMOVEM V SRDCI (Masarykova univerzita, Brno 2014, 216 + 24 s. obrazové přílohy) charakterizuje Ivan Dorovský v úvodní poznámce jako pokus „písemně zachytit“ ty „úryvky ze svého života“, které se uchovaly v jeho paměti, a v kapitole o své rodné makedonské obci Čuka dokonce vymezuje svou autorskou ideu ještě skromněji: povyprávět „o své obci, jejích lidech a také o sobě“, „svoje životní peripetie i osudy rodičů a sourozenců pro své děti a vnuky“.

LUBOMÍR BROŽEK

Některé postoje, coby formy veřejného mínění, přímo touží být vystaveny na odiv – jako tetování.

Jacob van Blom

Aby bylo jasno – nemám vůbec nic proti spoluobčanům, jejichž tetovaná těla proměněná ve více či méně povedená výtvarná díla zahalil soucitný podzim do teplých oděvů. Nevím, nakolik je mrzí, že už nemohou veřejně vystavovat své roztodivné obrázky, obrazce a piktogramy a hrdě se hlásit ke své komunitě. Svým způsobem jsou totiž tetovaní zajímavou metaforou toho, čemu se říká veřejné mínění. Touha někam patřit. To, co na první, letmý pohled může být vnímáno jako projev individuality, se ve skutečnosti stává součástí množiny, proklamací příslušnosti, výsledkem puzení zařadit se, splynout, být jedním z mnoha a při tom si zachovat pocit originality. Nicméně každá výstava jednou skončí a nastane čas uhrabat listí ústavních cest.

 

FRANTIŠEK UHER

Úvodem poznamenejme, že by se nesporně slušelo označení „velká.“ Nejen rozsahem a vzhledem. Především obsahem. Skromnější název, vypouštějící zpřesňující přídavné jméno, neubírá knize nic na půvabu a hodnotě. Na místě je ovšem ještě jedno pozastavení. Jedná se o tisíci titul, který vypravilo na pouť ke čtenářům agilní třebíčské nakladatelství Akcent. Zcela určitě zvolilo jubilejní titul velice vhodně, KNIHA AFORISMŮ (2014, 212 str.) Jiřího Faltuse představuje dílo svým způsobem unikátní. Poznamenejme, že aforisté se v posledních letech množí jako zářijové houby po dešti, pouze nemnozí však vstupují do literární historie. Třeba zadními vrátky, ale s trvalou platností, prostou dobových populistických tendencí.

VÁCKLAV PELCMAN

Žel, nedokáži utvořit latinský název pro toto specifikum, patřící podle zoologů také do rodu Homo sapiens sapiens – člověk moudrý vyspělý. Další podrobnější třídění není asi ani žádoucí, aby se nesklouzlo někam, kde by se mohlo vyvodit, že ta nebo ona část lidské populace je kvalitnější než jiná. Protože se však zřejmě, přece jen, jednotliví jedinci mezi sebou liší, pokusím se blíže popsat v nadpisu uvedené etnikum.

JOSEF TILL

Do bran české historie se nahrnuly šiky nadšenců lámání chleba ze socialistického kvásku na chléb s vidinou kapitalistických pečených holubů. Chléb socialistický sice neoslňoval výběrem a drahotou, zato však voněl dobře obdělávanými družstevními lány i poctivou prací všech, kdo přispěli k jeho podobě na našich stolech.

EVA FRANTINOVÁ

Možná také vy tak jako já potkáváte na Bělehradské ulici nebo na Náměstí bratří Synků starší paní s brýlemi slepenými leukoplastí. Rozdává Haló noviny, nové i starší výtisky, pro které si chodí přímo do redakce.

 

ZDENĚK HRABICA

Při letošním státním svátku – v den 28. října, kdy se před 96 lety zrodila samostatná Masarykova a Benešova Československá republika, si kolemjdoucí v pražských Nuslích (blízko plynárny) mohli prohlédnout výklad hospody U starý svině s oficiálním portrétem prezidenta České republiky Miloše Zemana!

DUŠAN SPÁČIL

Proces
Prej slyším jenom trávu růst,

Co ale s tím, když ona tolik řve!

A já v ní slyším tolik divnejch úst,

Co ječí své – až uši mi to rve!

ONDŘEJ FRÝDL

Jednooký mezi hluchými

Je léto.

S pocitem, že jsem opožděnej,

se dívám na vrstevníky.

Prosíme čtenáře, aby v případě, že posílají do redakce dopis poštou, psali adresu výhradně takto:

LUK

(Karel Sýs či jiné jméno)

Politických vězňů 9

110 00 Praha 1.

Tedy nikoli Obrys-Kmen, UČS, Futura či jméno na začátek. Dopis by nebyl doručen!