PETR SAK

Člověka vnímám jako dualitu individuality a sociálna. Vše, čeho člověk na planetě Zemi dosáhl a čím se stal, bylo podmíněno společenským charakterem jeho existence. Klíčovým svorníkem jedince a sociálna je jazyk a řeč, která posunula člověka a lidskou civilizaci v řadě dimenzí na výrazně vyšší kvalitu. Od výchozí sociální entity tlupy, v níž žijí lidoopi, se člověk neustále rozšiřuje do větších a větších celků, v nichž vznikají další a další struktury, roste komplexita, komunikace a spolupráce s nárůstem synergie. Od nemnoha nepočetných tlup jen málo pokrývajících planetu se člověk rozšířil v mnoha milionových společnostech po povrchu celé planety.

IVO POSPÍŠIL

SÝS, K. – MIKULÁŠEK, A. Spiknutí konkávních nosů. Křenovice: Kmen – Tribun EU.

MILAN BLAHYNKA

Snad se nemýlím, mám-li za to, že autor mysliveckých, chovatelských a lesní přírodu invenčně ochranitelských povídek a románů Aleš Dostál svým románem ZDIVOČELÍ (nakladatelství Jiří Nosek-Klika, Praha 2023; obálka a ilustrace Věra Hlaváčová, 208 s.), poprvé přichází se sci-fi, s dějem od pondělí 6. září 2032 do pátku 15. dubna 2033, tedy z budoucnosti nepříliš vzdálené. Ne však poprvé, ale naopak jako téměř vždy a možná ještě víc než kdykoli doposud je děj vyhrocen polemicky, tentokrát proti aplikaci jedné ze směrnic Evropské unie; tu si česká vláda, v příštím deceniu ještě papežštější než (momentálně bruselský) papež, vzala za své dogma a zřídila Ústav pro rewilding v České republice se sídlem v Olomouci, lidsky řečeno Ústav pro znovuzdivočení části přírody. Krásná idea návratu k panenské přírodě, jež nadchla možná polovinu populace, a tím společnost u nás nově přerozdělila, vyústila v absurdní situaci: zákonem přísně chránění vlci se už přemnožili, ve vymezených zónách již zlikvidovali všechnu „nepůvodní“ spárkatou zvěř, „vysokou“, kopytníky, údajně ničící lesy, a protože vlci „trávu nežerou“ a „les je prázdný jako vyžraná špajzka“, začínají se vrhat za masitou potravou i přes a pod důmyslně zřizované ploty a jiné bariéry oblastí prozatím vyňatých z plánů znovuzdivočení a je jen otázka času, kdy už útoky vlčích smeček na lidi nebude možno vydávat za ojedinělé.

PAVOL JANÍK

V súvislosti so 17. novembrom 1989 sa publikovalo množstvo rôznorodých materiálov, ktoré majú rozdielnu úroveň a odlišnú mieru spoľahlivosti. Preto by odborníci mali pracovať s prvotnými zdrojmi informácií. Nie citovať – napríklad – z mojich článkov (s poznámkou podľa Pavla Janíka), ale použiť moju knihu rozhovorov s prvým námestníkom federálneho ministra vnútra generálom Ing. Alojzom Lorencom, CSc., Dešifrovaný svet (2000). Pre širší okruh verejnosti, ktorá nemá dielo k dispozícii, uvádzam z neho niekoľko nasledujúcich autentických formulácií:

BOHUMILA SARNOVÁ

Nadpis tohoto článku napoví ledacos. A je to – říkáme si, když něco dojde do finále. A to platí jak v případě právě uvařeného oběda, konečně umytého nádobí, zrytí nekonečně dlouhého záhonku na zahradě, napsaného mailu – prostě platí to obecně pro jakoukoliv právě dokončenou činnost, bez ohledu na to, zda zdárně, nebo s neúspěchem. Může se jednat o činnost čistě reálnou, ale i imaginární.

JIŘÍ JÍROVEC

Zní to jako pohádka. To byl jednou jeden aspirant na Vůdcovství. Svolal věrné, kteří velice tleskali, když promlouval o tom, že to jeho strana vezme do ruky stylem čo bolo, bolo. Netřeba dávat soupeři do ruky zbraň kritizováním vlastní minulosti. Vůdce mimo jiné pravil:

„Já jsem šel do politiky proto, abychom se začali bránit. Aby mlčící většina slušných normálních lidí mohla v klidu žít. Potřebujeme kontrarevoluci normálních lidí, aby nám zase nebyla ukradena naše svoboda.“