PETER R. SCHUSTER

1.

Když 28. října 1933 Československá republika slavila 15. výročí svého vzniku, měly oslavy pachuť, kterou bylo jen obtížné přebít vzletnými proslovy politiků, záplavami věnců a rituálním holdováním „prezidentu Osvoboditeli“. Nad republikou se stahovala mračna. Od října 1929 ve světě zuřila velká hospodářská krize, jež postihla ČSR sice o něco později než jiné země, zato zvláště tvrdě. Výroba poklesla na 60,2 % úrovně roku 1929. Uváděných 920 tisíc nezaměstnaných, vesměs dělníků, v lepším případě pobíralo skromnou podporu v nezaměstnanosti od odborů a státu, v horším případě byli závislí na podpoře v podobě poukázek na potraviny v hodnotě 10 Kč týdně, u ženatých pak 20 Kč týdně. Lidově se jim říkalo „žebračenky“. Z této almužny byli vyloučeni účastníci tzv. gentského systému, tedy pracující pobírající státní příspěvek či alternativně podporu od odborové organizace, případně ti, jejichž výživa rodiny nebyla „životně ohrožena“. Ostatně ještě v roce 1936, po určitém zlepšení situace, konstatuje tehdejší ministr sociálních věcí Jaromír Nečas, že pětičlenná rodina na stravu potřebuje 150 Kč týdně, avšak průměrná dělnická mzda je 130 Kč. Nejhorší situace panovala v pohraničí, kde byly krizí nejkrutěji zasaženy oblasti osídlené českými Němci, kteří se po potlačeném pokusu o odtržení pohraničních území (v březnu 1919) sotva počali jakžtakž sžívat s existencí republiky. Tam byla nezaměstnanost dvojnásobná oproti celostátnímu průměru a v textilním průmyslu se vyplácely mzdy 10–12 Kč denně při třídenním pracovním týdnu.

KAREL SÝS

S historiky i „historiky“ se roztrhl pytel. Bohužel jejich značná část by si zasloužila spíše název hysterikové. Historie nehistorie, tady stojím já a jsem bezpečně zaštítěn panujícím výkladem dějin, jež se přece odehrály tak, jak se z kazatelny káže a nikdy jinak.

Do tohoto marasmu hází vidle Tomáš Syrovátka knihou JAK JSEM HLEDAL A BRÁNIL HISTORII (nakladatelství OREGO productions, Praha 2022).

PAVOL JANÍK

Neraz som sa vyjadril k podstatným atribútom bestsellerov amerického spisovateľa Daniela Silvu – nielen vo vzťahu k dielam venovaných geniálnemu reštaurátorovi a legendárnemu izraelskému agentovi Gabrielovi Allonovi, ale aj k autorovmu debutu The Unlikely Spy (Nepravdepodobný špión, 1996), ktorý vyšiel v slovenčine pod názvom Prísne tajné (2011). Už medzi jedinečnou prvotinou a na ňu nenadväzujúcou sériou románov je taký výrazný rozdiel v rozsahu a najmä kvalite, že si vzhľadom na praktiky globálneho zábavného priemyslu možno položiť legitímnu otázku, či pod literárne etablovaným menom kreatívne pôsobí len jedna osoba, alebo ide o kolektívny pseudonym, teda o obchodnú značku.

V téměř prázdném, jen slabě temperovaném sále hospody U Banzetů sedí jen několik chlapů, zachumlaných v teplých svetrech, a všichni zaujatě zírají do svých Samsungů a Xiaomiů. Zdejší vyhlášené plzeňské, které při tom velkém soustředění sotva usrkávají, pomalu větrá a nad talíři se zbytky tlačenky s octem a cibulí unaveně krouží pár neodbytných much, než se usadí k zimnímu odpočinku na rámu velkého, lety již zašlého obrazu „Tausendjahrige deutsche Prag“.

MILAN BLAHYNKA

Šéfredaktor čtvrtletníku Výboru národní kultury Lípa Jan V. Poláček se dožívá 3. března údajně 65 let. Nějak tomu nemohu uvěřit, to číslo mě (a asi i mnohé čtenáře Lípy) překvapuje. Že by muž, který, neplacený vedoucí a jediný redaktor a korektor, dokázal sám s pomocí některých z 11 členů reakční rady a pár překladatelů, jako je zejména Lubomír Man, proměnit spolkový věstník v živý kulturně-politický opoziční časopis (v loňském roce každé číslo 128 stran hustě potištěných, místy dvousloupečně; tedy za rok stran 512), že by se ten muž dožíval věku, kdy se už jeho vrstevníci chystají do penze?

JIŘÍ JÍROVEC

To vám kdysi existoval kus země. Takový plácek, možná louka nebo lesík. Někomu vždy patřil, přestože se vlastníci přirozeným způsobem měnili. Sňatky, dědictví, výhry a prohry v kartách i smrt sama určovaly běh věcí. Takový vládl řád, než přišla doba, kterou jistý moderní svazák považuje za hnus a devastaci. Plácek, louka či lesík ztratily vlastníka a na bezprizorném pozemku vyrostla odporná stavba určená pro lůzu. Kdepak domečky na krok vzdálené od hospůdek, o nichž přemítal létem připálený mozek jistého velikána. Řekněte sami, chtěli byste v tom domě bydlet? To už je lepší místo na zdravém vzduchu pod mostem.

LECH PRZECZEK

• Už prvotina tohoto autora byla zároveň jeho labutí písní.