RADOVAN RYBÁK

Maluj slovy, i kdyby tě to mělo stát víc než dost, i kdyby tě ti ochočení měli nenávidět k smrti. I kdyby měli na tebe ukazovat prstem a pohledy tlačit tě ke zdi, maluj slovy.

MIROSLAV POŘÍZEK

Publikace náležející k regionální literatuře zůstávají nezřídka v záplavě množství nových titulů u nás každoročně vydávaných neprávem až příliš často upozaděny. Ačkoliv si tyto nečiní z pochopitelných důvodů nárok na přední místa v žebříčcích prodeje knih, nic to neubírá na jejich většinou kvalitním textovém a grafickém zpracování a volbě vhodných, čtenářsky přitažlivých, zároveň také informačně hodnotných témat, která by v nekonečné záplavě komerce a rádoby senzací všeho druhu zapadly z důvodu nízké atraktivity co do komerčního úspěchu a zisku nakladatele.

VLADIMÍR KOLÁR

Britského bankéře Nicholase Wintona, hlavního organizátora záchrany 669 židovských dětí po nacistické likvidaci československého státu v roce 1939, připomíná v Praze pomník na hlavním nádraží a několik dalších pietních míst. Dal by se k nim přiřadit i tehdejší hotel Šroubek na Václavském náměstí, dnes Grandhotel Evropa, kde měl Winton svou kancelář, místo poslední naděje pro ty šťastnější z židovských dětí. Zde se naskytla možnost zařídit jejich přežití kruté doby, samozřejmě nikoli ve vlasti, ale v britských rodinách. Jejich rodiče a sourozenci většinou žádnou budoucnost v naší zemi už zpravidla neměli.

BOHUMILA SARNOVÁ

Říká se, že čím je člověk starší, tím jasněji a téměř ve zřetelných obrysech vybavují se mu obrázky, výjevy z dětství. Dospěla jsem zřejmě i já do této věkové kategorie vzpomínání, neboť si začínám vybavovat neskutečně jasně pocity a příběhy, ba celé plejády událostí z dětského období. Stáří je návratem do dětství. Tak, jako v přírodě je podzim druhým jarem, než se dostaví neskutečně dlouhá zima. A právě období Vánoc je ta nejpříhodnější doba na takové vzpomínání. Pokud jste dočetli až sem, pokuste se spolu se mnou v myšlenkách ponořit do toho svého krásného vánočního času, kdy jste bez velkých starostí očekávali události slavnostního štědrovečerního dne. Domnívám se, ba jsem přímo přesvědčena, že i vaše vzpomínky na toto období budou obdobné. Proč? Protože naše české Vánoce jsou nezaměnitelné. Mají své kouzlo, zvláštní atmosféru. A to i v případě, že právě bělostně nenasněžilo. Někdy jsou Vánoce doslova na blátě, dokonce i prší a fičí nepříjemně vítr. Ale ani to nezkalí to nádherné očekávání, rozechvění, pocit pohody. Při pozdně odpolední procházce cestou po hrázi mi v ten den vždy vytanou slova jedné písně: „Nad střechou kouř vlaje a má vůni čaje, svět zdobí zlatou sponou hvězdy za záclonou.“ Dovolím si zde před vás rozprostřít vzpomínky na ty své dětské vánoční a předvánoční časy. Vždyť už jsem ta, která si nevymýšlí, ale navrací své vzpomínky do toho nádherného, bezstarostného období, kterým Vánoce jsou.

FRANTIŠEK UHER

To si samozřejmě přejeme všichni. Samozřejmě také a především v přeneseném smyslu, s podstatně širší platností slibných slov. Věnujme se však raději literatuře. Konkrétně sborníkům. Jsou označovány za neperiodické publikace obsahující samostatné, tematicky příbuzné příspěvky, spojené v jeden celek se společným názvem.