ALEXANDR SCHÖNFELD

Na konečné

Nevěřila bys

jak prší a svítí

jako ve mně

voda a oheň

když prší a svítí

zároveň

Na kraji města

odfouk vítr smetí

chvílemi je jasno

chvílemi je čisto

chvílemi mám v hlavě

zase místo

Odrážím se jaksi

v umyté dlažbě

se svou pózou

se svou falší

ujela mi tramvaj

pojede další

Předběžné úložiště odpadu

Po každém zranění

krvácím dovnitř

to abych 

nezanechal stopu

Docela hluboko,

hlouběji, než rostou

kořeny stromů

nosím malou singularitu

Pod její horizont událostí

ukládám srážky

s bludnými kometami

napadaný vesmírný prach

Slova, výkřiky

vášně, jazyky

mrtvé i současné

psané, myšlené

Dopady meteoritů

vržené kameny

s chutí vysílané

signály o přítomnosti

Neexistuje nic

co bych nepřijal,

nevstřebal, neuložil

rychle nezapomněl 

Stará pýcha

V nočním stánku zahájili výprodej

staré pýchy.

Voď ji sebou, ne blíže než na dva metry,

až s třeskem upadne

a zůstane opile ležet.

Stará pýcha se nezdvihá.

Nechá se tiše vysublimovat,

aby po ní zůstal na dlažbě stín 

Více krve

Jazzmanská hodina

na samý práh snesitelnosti

protažených večírků,

kdy utichlá hudba vymezí prostor

pro malé domácí menuetky

současných živých

s minulými mrtvými

Neodbytně mám zapotřebí

skeneru myšlenkových pochodů,

ať v tomto čase probouzení a usínání,

rození a umírání,

nemusím sahat pro papír.

Báseň nechť se samovolně propíše

do neznatelně šumících,

napůl vodivých obvodů z písku

Byl už sestrojen flashdisk

trvalejší hliněných tabulek z Ninive?

Byla už sepsána báseň pozoruhodnější,

než ta, začínající slovy Enúma Eliš?

O maturitní zkoušce

dostalo se mi rady všech rad:

Více krve v přípravě, příteli. 

Příště více té krve.

Výprodej

Katastrofa nedělního odpoledne

zaútočila naráz a střemhlav.

Úvodem televizní vzlyky

nad cenou elektriky

politika, jenž upřímně,

v přímém přenosu,

statečně a mužně zešílel.

Jak deska ohraná

zní:

před psychopaty není obrana 

Řeším situaci smělou

skupinou veršů:

Láska

tě spráská,

kokot

na pouti do Klokot

hrajeme šmíru

neznáme v ní míru 

Kolik je způsobů útěků,

je-li před čím

a není kam? 

Jako už tolikrát předtím

marně otevřeli hospodu

Jako už tolikrát předtím

zamícháno, sejmuto, rozdáno,

ani malý, ani velký,

ani black, tím méně white 

jen v undergroundu u verpánku

věčná parta usmrkánků

drtí své říkanky

po desáté, po sté, třísté

kapesní existencialisté.

I kdybych tady brečel do rána

rok života

za jednoho upřímného burana!

Tak nic, mizím, balím saky paky

nečum, není nač, jdeš taky?

Dotek dvou drátů

záblesk zkratu

Výprodej antikvariátu.