BŘETISLAV DITRYCH

Obě ramena Seiny, objímající ostrov Svatého Ludvíka, spojují se poněkud dále za Radnicí, tvoříce širokou řeku. Tato vodní hladina valila se, tekla přes pablesky světel a pokračovala ve své dráze uspávajícím pohybem vody. Ale parami nasycený a zelenavý vzduch vlnil se nad ní až k melancholickému konci nábřeží Bourbonského. Okolí bylo klidné a světlé jako vzduch a voda. Lodi, ozářené až na dno, roztrhávaly velkým určitým gestem šat řeky. Krásní milenci, proniknutí krásami světa, píše Charles-Louis Philippe v tenké knize, ale silném příběhu Bubu z Montparnassu.

KAREL SÝS

V osmdesátých letech minulého století jsme byli s Jiřím Žáčkem na skok v Paříži. Oba jsme překládali – Apollinaira, Rimbauda, Préverta… Zdálo se nám, že za některým pařížským rohem jsme ještě zahlédli jejich básnický plášť. Byla to samozřejmě iluze. Ten plášť mohli zahlédnout jen cizinci, město již pulzovalo jiným tempem. Bylo ještě okupováno uměnímilovnými turisty, ale také se zde už nacházely čtvrti, do nichž nebylo radno vstoupit. Pro básníky však neplatí zákaz vstupu – a kam nemůže vstoupit noha, tam vkročí fantazie. Dnes – říkají Pařížané, kteří navštěvují Prahu, aby se zde pokusili nalézt zbytky oněch starých časů, kdy poezie ještě něco znamenala – už Paříž není dobré místo k narození ani k pobytu. Bez objednání na internetu se už nedostanete takřka nikam, ovšem ani po záznamu nemáte vyhráno – čekací lhůty jsou delší než božská trpělivost. Kde jsou ty časy, kdy jsem se pěšky procházel po Eiffelově věži tam a zpátky, kdy u vchodu neodpočítávali návštěvníky po kusech jako na jatkách… Kdy se po Paříži ještě nechodilo hlava na hlavě, v řízeném poklusu, a kdy posezení na patníku u vína a sýra rušilo jen občasné intermezzo policajtů rozhánějících studentskou demonstraci.

BŘETISLAV KOTYZA

Zcela vypovídající odpověď na otázku byla by v rovině významné ceny za literaturu… Samotný William Shakespeare musel by napsat nový titul, velmi dramatického, velmi komického, velmi tragického obsahu. Zcela určitě se však silné a lidsky vyzrálé politické osobnosti s vizí v dějinách vyskytovaly. Zákonitě: lidstvo se doposud vzájemně nevybilo, i přesto všechno, co vidíme dnes kolem sebe.

IVAN ČERNÝ

Velký glosátor, mistr politické satiry a textů, pitvajících svým břitkým perem českou politickou scénu takříkajíc padni komu padni, Jiří Jírovec, potěšil čtenáře, nepostižené ztrátou smyslu pro realitu, svou novou sbírkou esejí, tentokráte stylizovanou jako POHÁDKY PRO MLADŠÍ A POKROČILÉ.

MILAN BLAHYNKA

Pouhý jeden jediný tiskový arch textu předkládá František Uher, autor (jak informuje medailon v ní) „stovky detektivních románů, souborů povídek, básnických sbírek a aforismů“ jako svou poslední knížku KRAJINU MIZEJÍCÍCH STOP (Alfa-Omega, Dobřejovice 2021, ilustrace, grafická úprava, redakce, obálka Věra Martínková, 35 s.).

aneb Sranda končí, vážení

MIROSLAV KANTEK

Kdysi kdosi (myslím, že to byl B. Brecht?) se pokusil umístit Švejka s jeho příběhem do prostředí 2. světové války. A jak jsem se dočetl v ohlase na tento pokus, pochopitelně neúspěšně, protože to bylo nesrovnatelně brutálnější prostředí (viz např. gestapo) než zahnívající prostředí trapných strejců v rakousko-uherských úřadech a vojenských uniformách.

PAVOL JANÍK

Už pred niekoľkými rokmi som v súvislosti so špionážnymi románmi Daniela Silvu o izraelskom agentovi Gabrielovi Allonovi konštatoval, že autorove diela nemá zmysel recenzovať, lebo nejde o literatúru, ale o poklesnutú propagandu, ktorá vždy zaostáva za reálnym vývojom medzinárodných udalostí a absolútne nezodpovedá podstatným faktom vrátane korektných politických i spravodajských vzťahov Izraela a Ruska. Preto sa aj teraz obmedzím len na niekoľko poznámok o rozličných aspektoch globálnej bezpečnostnej situácie a marginálnej pozície Slovenska v siločiarach veľmocenských gravitačných polí.

ALENA VOLKOVÁ

Literáta, literárního kritika, esejistu a překladatele Viléma Mrštíka, jehož 110. výročí úmrtí si v měsíci březnu připomínáme, mnozí čtenáři znají ze školních let jako tvůrce Pohádky máje, několikrát zdařile zfilmované a také zdramatizované. Rovněž si vybaví jeho slavné venkovské drama Maryša, jež vytvořil na základě dobového příběhu společně se svým bratrem Aloisem a jež proslulo nejen tragickým řešením manželské krize. Neméně působivá je Mrštíkových znalost místního nářečí, které ozvláštňuje řeč postav a dodává jí přirozenosti. Jako příklad uveďme repliku ženy z posledního dějství: „Děvčico neščasná – ty’s jé otrávila!?“ Málokdo ovšem ví (i po letech školní výuky), že Vilém byl vášnivý včelař.

RUDOLF HEGENBART

Žijeme v době, kdy jsme totálně odsoudili socialismus, zesměšnili subjekt, který rozvoj socialistické společnosti řídil a organizoval. Rozbíjíme vše, co dobrého bylo vykonáno, vystavěno. Rozbíjíme vztah s velmocí, která nám v této cestě napomáhala a garantovala náš národní vývoj. Stydíme se o takových vztazích otevřeně mluvit, utíkáme do ulity, aby si nás nikdo nevšímal. Neobhajujeme to, čemuž jsme fandili, co jsme prosazovali.

IVANA BLAHUTOVÁ

Marii Veselé k narozeninám