JIŘÍ JÍROVEC

Kdysi dávno jsem se zabýval představou, že v kinech budou místo uvaděček chlapíci od rány. Ti by dali pěstí každému, kdo přišel shlédnout film naplněný násilím. Jako upozornění na to, že to bolí, když to je doopravdy.

Jenže to nikoho nezajímá. Idioti, kteří vládnou světu, se bojí vystrčit nos z ulity. Oni bojovat nikdy nepůjdou, na to mají žoldnéře. Když se ti šaškové měli sejít na žranici a pózování před kamerami, oplotili Kongresové centrum, zrušili výuku na universitě a nechali pokácet nedávno vysazené stromky, aby si z nich protestující nemohli udělat klacky na ty šmejdy. Do ulic byli vysláni tajní i nejtajnější špiclové, kteří místo bretschneiderovských manžet popsali 70 000 stran. To vše stálo 800 000 milionů dolarů. Kanadských, protože se to odehrálo v Torontu v roce 2010.

Začínám žít ve strachu. Vidím šílený boj o moc i ňoumy z pětikoalice, kteří si myslí, že sjednotí národ, tím, že se zbaví Babiše a jeho spolku, Okamury, od něhož všichni převzali rétoriku vůči migrantům a chudým a ve Sněmovně nebude Hamáček s Filipem? Jak lákavé je vzít jedním vrzem ještě Zemana a tu hradní svoloč. 

Pětikoalice se podobá Národní frontě. Dutolebci z Milionu chvilek možná dostanou do rukou pochodně a bubny a budeme mít vládu jedné strany, jako když vyšije. Ne-li přímo Norimberk. Zem se sjednotí a chvilkaři se pomátnou štěstím, až jim Fiala řekne, že se právě vrací z Hradu a pan prezident se vším souhlasí. 

Strach jde z hlupáků, kteří se radují, že se ještě více přimkneme tam, kam patříme. Úděsný je pohled na (pravděpodobnou ministryni obrany) Černochovou, posedlou nadšením, že si i ona zaodstraší Rusko. Možná není blbá, ale v hlavě již dávno nemá víc než 2 % HDP na zbrojení. 

Lze si připomenout radu oslíkovi z písně V+W Zlatá střední cesta: 

Strejček vůl, teta kráva, každej půl rady dává, 

hochu můj postupuj, zlatou střední cestou. 

Vůl připojil suše, je to cesta má, 

každej po ní kluše, je vyšlapaná.

Poslouchej, bučí kráva, tou se dej, ta je pravá, 

seš mladej, seš hloupej, já jsem stará kráva. 

Mám strach, z úvah o válce mezi USA a Ruskem kvůli Bělorusku nebo o tom, jak by dopadla válka mezi Čínou a USA. Do dutých lebek generálů a prezidentů lze nalít jakoukoli blbou myšlenku.

Tom Paxton napsal píseň: What did you learn in school today, dear little boy of mine? 

Její předposlední sloka možná inspirovala Bushe jr, že i on má dostat šanci vést pěknou válku, zvlášť když mu tatík zanechal v Iráku „unfinished business“.

I learned that war is not so bad - I learned about the great ones we have had - We fought in Germany and in France - And someday I might get my chance - And that's what I learned in school today That's what I learned in school.

Řekli mi, že války nejsou špatné - měli jsme svoje velké - bojovali jsme v Německu a ve Francii a že jednou i já mohu dostat příležitost - to jsem se dnes naučil ve škole.

Nemám rád spolky a politické strany a dívám se, podobně jako zvířata ze Zvířecí farmy, oknem do místnosti, kde se prasata druží s farmáři a předávají si zkušenosti, jak svým zvířatům dát ještě míň do žlabu než dřív.

Tuhle jsem zahlédl (patrně budoucího) ministra zdravotnictví Válka. V ČT prokázal svoje absolutní šmejdství, když propásl příležitost neříct, že se s nějakým Vojtěchem nebude bavit o spolupráci. Mohl říct: Situace se zhoršuje, pětikoalice bude jednat obezřetně, a on se omezí na výzvu „Lidi, dejte se očkovat“.

Nechci být po bitvě kapitánem, ale troufám si tvrdit, že to byla politizace problému, která z velké části zabila těch pomalu 31 000 zemřelých. Trapné hry na lidská práva, zásahy debilních soudců a vymezování se ČSSD proti Babišovi znemožnily racionálnější přístup.

Mám strach z navoněné bídy, kdy seřazení senátoři, jeden jako druhý předstírají upřímnou obavu o Zemanovo zdraví. Oni si opravdu přejí, aby nejen nechcípl, ale dokonce se vrátil do úřadu? Mám strach z plků Fialy, jimiž odsuzuje Babiše, že v EU nic nevymohl. Mám strach z té parodie na vůdce.

Mám strach.