MICHAL ČERNÍK

Jedna podoba štěstí

Celý den jsme byli šťastní

Životem dospěla slova

a všednost najednou krásní

Zítra to zkusíme znova

 

Svátost

Takové je to žít

Jako když se prudce rozsvítí a pak zhasne

A jen nemnohým je dáno spatřovati

to krásné

 

Stačí i málo

Prostý je chléb prostá je voda

a prosté slovo ruku ti podá

Někdy nám ke štěstí stačí i málo:

aby nebe za nás bolest vyplakalo

 

Co ševelí tráva

Naučím tě před vichrem ulehnout na zem

schoulit se do hlíny před požárem a mrazem

zjara se narodit vzpřímit se rozpažit

a pak znovu žít

 

Chvíle

Na jaře se k slunci napřimuje tráva

a v trávě zajíc hopsá nestatečně

Vteřina po vteřině vesmír poprchává

a mně je tak pěkně tak věčně

 

Ptáček štěstí

Tak malý ptáček a tak velké odhodlání

Přeletěl staleté dálky

epochy převraty války

aby nás pod okny pozdravil za svítání

 

Kamínek ticha

Z hlíny jsi vydloubl ticho

malé jak kamínek a k uchu přiložil

Urputně mlčelo a mlčelo za tebe

Abys nekameněl Abys žil

 

Čistá řeč

Abych ani pírko nevylekal

zaškrtil jsem i svůj dech

Tak čistá je řeč srdce

Není ve slovech

 

Báječný den

Ráno jsem vyvěsil nebe do oken

a byl opravdu pěkný den

Ó ano mně se dnes báječně daří

v noci jsem se vyspal ze svého stáří

 

Plevel

Ve škarpách vyžínají býlí

kopřivy lopuchy a bolševník

To se do nich básníci zakuklili

a nedají se vyhubit - bohudík

 

Zajíček roste

Z kožíšku vyrostl zajíček

proklubal se mu palec i malíček

špulí prdelku rozkošně nahatou

a hlavu má úplně ušatou

 

Popíjení čaje

Voní mi hrníček ranního čaje

jako bych upíjel z dávného ráje

jako bych upíjel z pohody toho dne

Přijde jen to co je osudné

 

Škrtnutí

Na nebi krahujec zlověstně plul

svým stínem mne přeškrtnul

K nebi vždycky budu stát zpříma

s očima přivřenýma

 

Pokloň se a poděkuj!

Proč bys kácel stromy

každý je přece tvůj

nad hlavou ti drží nebesa

Pokloň se a poděkuj!

 

Znamení zázraku

Roky prchají jako vyděšené laně

Vyhlížím nějaké znamení zázraku

a spatřuji lípu uprostřed stráně

jak se nadechuje až k oblakům

 

Po bouřce

Trhlinou mraků slunce vyklouzlo

a zas bude jako bylo

V lidech se narodilo zlo

na světě se mu zalíbilo

 

Zpráva z letního dne

Na květech bodláků se pasou čmeláci

Právě teď zde mají střed světa

Tak jako my

Na zahradě pod lípou uprostřed léta

 

Zpráva z letního večera

Mezi stromy proletuje netopýr

Vítr se konečně zklidnil

Na žíznivou zemi ulehl mír

tak sám a přesto s lidmi

 

Rozverně

Z okna na chvilenku

podíval jsem se jak je venku

a díval jsem se na dívenku

Přesně tak je venku

 

Kdo z nás

Jestřáb nad tebou zvedá nebe ještě výš

V jeho křídlech teprve dřevění kříž

ale dav dole už ví koho ukřižuje

A ty jako bůh jen lhostejně přihlížíš