MICHAL ČERNÍK
Jedna podoba štěstí
Celý den jsme byli šťastní
Životem dospěla slova
a všednost najednou krásní
Zítra to zkusíme znova
Svátost
Takové je to žít
Jako když se prudce rozsvítí a pak zhasne
A jen nemnohým je dáno spatřovati
to krásné
Stačí i málo
Prostý je chléb prostá je voda
a prosté slovo ruku ti podá
Někdy nám ke štěstí stačí i málo:
aby nebe za nás bolest vyplakalo
Co ševelí tráva
Naučím tě před vichrem ulehnout na zem
schoulit se do hlíny před požárem a mrazem
zjara se narodit vzpřímit se rozpažit
a pak znovu žít
Chvíle
Na jaře se k slunci napřimuje tráva
a v trávě zajíc hopsá nestatečně
Vteřina po vteřině vesmír poprchává
a mně je tak pěkně tak věčně
Ptáček štěstí
Tak malý ptáček a tak velké odhodlání
Přeletěl staleté dálky
epochy převraty války
aby nás pod okny pozdravil za svítání
Kamínek ticha
Z hlíny jsi vydloubl ticho
malé jak kamínek a k uchu přiložil
Urputně mlčelo a mlčelo za tebe
Abys nekameněl Abys žil
Čistá řeč
Abych ani pírko nevylekal
zaškrtil jsem i svůj dech
Tak čistá je řeč srdce
Není ve slovech
Báječný den
Ráno jsem vyvěsil nebe do oken
a byl opravdu pěkný den
Ó ano mně se dnes báječně daří
v noci jsem se vyspal ze svého stáří
Plevel
Ve škarpách vyžínají býlí
kopřivy lopuchy a bolševník
To se do nich básníci zakuklili
a nedají se vyhubit - bohudík
Zajíček roste
Z kožíšku vyrostl zajíček
proklubal se mu palec i malíček
špulí prdelku rozkošně nahatou
a hlavu má úplně ušatou
Popíjení čaje
Voní mi hrníček ranního čaje
jako bych upíjel z dávného ráje
jako bych upíjel z pohody toho dne
Přijde jen to co je osudné
Škrtnutí
Na nebi krahujec zlověstně plul
svým stínem mne přeškrtnul
K nebi vždycky budu stát zpříma
s očima přivřenýma
Pokloň se a poděkuj!
Proč bys kácel stromy
každý je přece tvůj
nad hlavou ti drží nebesa
Pokloň se a poděkuj!
Znamení zázraku
Roky prchají jako vyděšené laně
Vyhlížím nějaké znamení zázraku
a spatřuji lípu uprostřed stráně
jak se nadechuje až k oblakům
Po bouřce
Trhlinou mraků slunce vyklouzlo
a zas bude jako bylo
V lidech se narodilo zlo
na světě se mu zalíbilo
Zpráva z letního dne
Na květech bodláků se pasou čmeláci
Právě teď zde mají střed světa
Tak jako my
Na zahradě pod lípou uprostřed léta
Zpráva z letního večera
Mezi stromy proletuje netopýr
Vítr se konečně zklidnil
Na žíznivou zemi ulehl mír
tak sám a přesto s lidmi
Rozverně
Z okna na chvilenku
podíval jsem se jak je venku
a díval jsem se na dívenku
Přesně tak je venku
Kdo z nás
Jestřáb nad tebou zvedá nebe ještě výš
V jeho křídlech teprve dřevění kříž
ale dav dole už ví koho ukřižuje
A ty jako bůh jen lhostejně přihlížíš