IVO FENCL

Ing. Karel Sýs (*1946) žije od mládí romány zapomínaného Rudolfa Fauknera (1889-1971). Z nich ten první, Explorer III, padl mu vyšším přičiněním do rukou roku 1962 ve Strakonicích. Pilnému čtenáři tenkrát bylo šestnáct a Explorer se stal 350. knihou jeho deníku (který si vede dodnes); a jak má zaznamenáno, onu sci-fi louskal pět dní. Posléze došlo na fauknerovky další a trefen šípy fantastiky, avšak té vědecké, stal se Fauknerem posedlý. I čítá dodnes jeho ústřední knihy surreálně kolem dokola.

MILAN BLAHYNKA

Nevím jak jinde, ale u nás, v celém někdejším Československu, je zcela běžné vynášet do výše „naše“ lokality, činy, události i osobnosti, případně někdy i zapadákovy, nečiny, epizodky a osůbky jejich pojmenováním na základě více nebo méně oprávněné podobnosti s něčím nebo někým světově slavným a globálně uznávaným. Tak se mluví a pyšně píše o hanáckých, východočeských nebo východoslovenských Aténách, „máme“ českého Marco Pola, „našeho“ Maradonu nebo Catherine Deneuve. Jen výjimečně se hovorová přezdívka stává aspoň součástí jména (František Ringo Čech) nebo zeměpisným pojmenováním (České Švýcarsko, přejmenované pak na Labské pískovce, od roku 2000 Národní park České Švýcarsko). Ale už název Česká Sibiř není názvem oficiálně zeměpisným, ale „jen“ literárním (podle fejetonu Jana Herbena z roku 1907 V České Sibiři) a reklamním (v turistických průvodcích). Podobně Benátkám nad Jizerou se oficiálního názvu nedostalo až podle podobnosti s nádherným italským městem, ale už ve středověku oklikou přes tehdy obecné pojmenování místa v bažinaté krajině. Některá pojmenování podle podobnosti jsou výstižná a vžitá, například Českosaské Švýcarsko, na něž zřejmě myslel Milan Kundera, když v Nesmrtelnosti napsal o Švýcarsku, že je „mírou a normou krásy“, jiná (radši neuvádím příklady) evidentně přehánějí a připisují lokalitě nebo osobě vlastnosti, jichž má jen poskrovnu. Ještě jinak se ta pojmenování liší: některá jsou v odborné veřejnosti prostým shrnutím toho, co se „ustálilo“; tak nazývání Portrétu paní Pavly Osuské, obrazu Jana Zrzavého, Československou Monou Lisou, nabylo průkazné oprávněnosti až všestrannou analýzou v publikaci Ivo Bartečka (2019); jiná se nabízela a byla vztahována už na ledacos nebo ledakoho, ale plně sedí až na objev něčeho nebo někoho, kdo tak byl sice už nazýván, ale jen jako i jiní, ačkoli mezi jinými a nad ně nesporně po všech stránkách vyniká.

VÁCLAV PELCMAN

Když jsem se po roce 1948 začal zabývat radiotechnikou, nečekal jsem, pochopitelně, že se po 70 letech znovu setkám s názvoslovím jako krystalka, jednolampovka, superhet, lampa (elektronka). A také s časopisy jako Mladý technik, Příručka elektrotechnického kroužku a další literaturou, například s návody na montáž radiopřijímačů a i s tam se objevujícím jménem téměř, pro mne, zapomenutého průkopníka rádia a audiotechniky.

PAVOL JANÍK

Fenomenálny básnik KAREL SÝS je širokému okruhu čitateľov známy aj ako netradičný prozaik a renomovaný autor literatúry faktu s osobitným zameraním na tematiku skrytých síl pôsobiacich v pozadí kľúčových dejinných udalostí. Tentoraz sa podujal v spolupráci s VLADIMÍROM FIALOM uskutočniť ich zhodný detský sen – zmapovať a priblížiť život a dielo českého priekopníka science-fiction RUDOLFA FAUKNERA (1889 – 1971), ktorý sa popri vedeckej fantastike venoval tvorbe odborných prác predovšetkým z oblasti elektrotechniky, bol učiteľom, riaditeľom školy, vydavateľom špecializovaných časopisov a knižných publikácií.

IVAN ČERNÝ

Nejenom milovníci sci-fi, ale i učitelé literatury a adepti spisovatelského řemesla by si měli pořídit knihu autorské dvojice Sýs – Fiala RUDOLF FAUKNER – ČESKÝ VERNE, kterou nedávno vydalo nakladatelství Periskop. Obsáhlá publikace o pěti stech stranách vyšla s podporou Středočeského kraje a patří do literárněvědního ranku. Jejím obsahem, jak název knihy napovídá, je život a dílo Rudolfa Fauknera, přezdívaného Český Verne.